Milá Lenko, je mi u? 23 let, tak?e ?ádná malá holka nejse, ale Va?e knihy mi zůstávají v srdci pořád. Nekoká?u zastavit to nutnkani přečíst si ka?dou Va?i novinku. U? si je sice nekupuji, ale pečlivě hledám v knihovně. Tou ze v?ech nejoblíbeněj?í je ale stále "Radka". A přitom to tak nebylo od začátku. Kdysi jsem dostala na Vánoce druhý díl Radky, nečetla jsem ale předtím první a byla jsem z druhého tak nějak zklamaná. Radka mě ?íleně rozčilovala a nedokázala jsem vůbec pochopit, jak mohla být s Erikem. A docela depresivně na mě zapůsobil i konec - stra?ně moc jsem chtěla, aby jí Pavel odpustil a byl tam přece jen vět?í náznak toho, ?e bude něco pokračovat dál... no, byla jsem z Radky prostě otrávená. Pak jsem si ale přečetla třetí díl a něco mě dostalo - kní?ka mě stra?něh hřála u srdíčka a přečetla jsem ji potom mockrát. Pak uplynulo několik let a mě se konečně dostal do ruky první díl Radky. (to u? mi bylo 21 let) Stra?ně se mi líbil a litovala jsem, ?e jsem radku nečetla popořadě, ja se to má. Od té doby je celá trilogie mým favoritem. V?dycky kdy? jsem smutná, čtu ji a v?dycky z ní na mě dýchá něco příjemného teplého. A Pavel je pro mě ideálem kluka - takového bych si sama představovala. Děkuju Vám, ?e jste napsala něco takového, k čemu se budu určitě vracet i nadcházející roky. Va?e knihy mi taky pomohly proplout příjemným způsobem dospíváním. Jsem ráda, ?e existujete. Díky a hodně zdaru při psaní da?ích románů. I kdy? u? nejsem náctiletá, budu se s nimi dál schovávat doma do kouta a s napětím je číst.