Milá Lenko,
k téhle knize jsem je?tě "román" nesepisovala, tak to musím napravit:-). Nedávno jsem si říkala, ?e se mi líbí, jak v poslední době nehledáte jen líbivá a romantická témata a la Kapky rosy (ne, ?e bych si je neu?ila:-)), ka?dopádně po opětovném přečtení téhle knihy mi (ne poprvé) do?lo, ?e to děláte od začátku své tvorby, akorát já si to pořádně uvědomím a? kdy? si nějakou tu star?í znova přečtu.
Ka?dopádně si nevybavím jinou va?i knihu, kde by byl tak "cítit" podzim a únava, úplně se to na mě přená?elo. O Michaele bych si s chutí přečetla samotnou kní?ku, Romanovi jsem dost fandila (asi nejpohodověj?í téma v knize). Tentokrát poprvé jsem se nechytala za hlavu kvůli Monice - mám toti? kámo?ku, která podobně vyváděla (včetně toho přehlí?ení zjevných faktů) zhruba v tom samém věku a dneska se nebojím říct, ?e je osobnost -tak?e o Moniku se tak nějak nebojím. Viktor mi lezl na nervy neskutečně, parazity prostě umíte vykreslit tak, ?e mám chu? házet knihou. Ani nevím, jestli se alespoň částečně změní, náznaky na konci knihy sice jsou, ale jsem skeptická.
Kdy? to shrnu: pro mě jedna z nejpovedeněj?ích knih. Díky za tu "odvahu" pou?tět se i do ne úplně čtenářsky vděčných témat (nejen v této knize pochopitelně).