já jsem měla mo?nost poznat dva otčímy...ten první..to mi bylo 13 let..a nějak mi to bylo jedno..já jsem to mámě přála, proto?e po teroru s tátou si hodnýho chlapa zasou?ila..ale on zas tak hodnej moc nebyl...
ale ten druhej. Péta je fakt super:) vzali se..maj hypotéku na baráček, dvě malý holčičky.a maj se fajn:) a s tátovou novou ?enou a jejími dětmi jsem taky neměla problém..a těm aby to nebylo líto, tak si taky udělaly dvě děti a taky holčičky...tak?e já mám v?ude samé ségry:D

Milá Evčo, děkuji za pěkný a dlouhý příspěvek, krásně jsi to rozebrala a vlastně svými osobními zá?itky potvrdila, ?e pí?u ze ?ivota :-). Ono je asi v?dycky tě?ké smířit se nejen s rozvodem rodičů (nebo ztrátou jednoho z nich) a zvykat si na nového partnera mámy nebo táty asi je?tě tě??í. Jak pí?e Samotka, taky bych viděla největ?í problém v tom, kdy? rodič přivede rovnou domů "vetřelce", ani? by dal dětem mo?nost se s ním seznámit předem a zvykat si postupně. Ohlasy na Království byly u spousty čtenářek ve stylu "chudák Bára", ale to je jen proto, ?e je to vyprávěné z její pozice, ona se nechovala vůbec fér a obávám se, ?e si to mnohé čtenářky ani neuvědomily, proto jsem po čase napsala román na toté? téma, jen z pohledu "vetřelce", a to román Vůně de?tě. A tam zase čtenářky sympatizovaly s Pavlou, hlavní hrdinkou, nikoli s Eli?kou a tetou Martou :-)).
Ka?dopádně prima, ?e u vás to posléze dopadlo dobře. Děti jsou vět?inou sobci v tom smyslu, ?e doma nechtějí nikoho cizího - a o tom, ?e je to na úkor ?těstí opu?těného rodiče, nepřemý?lí. Mám čtenářku, která mi onehdy psala, jak stra?ně vyváděla, kdy? si rozvedená maminka někoho na?la, utíkala z domova a dělala takové psí kusy, ?e se matka rad?i s tím přítelem roze?la. Po pár letech se ov?em situace jaksi změnila, ta dívka dospěla, na?la si svého partnera a vdala se, zatímco maminka u? zůstala nav?dy sama, proto?e byla u? o dost let star?í ne? tenkrát a nikoho neměla. A teď to tu dívku samozřejmě velmi mrzí, ?e je máma tak opu?těná.
A k tomu dotazu - to u? si fakt nevybavím, na druhou stranu je pravda, ?e romány Království i Oran?ové blues vznikaly ve zhruba stejné době, tak?e mo?né to je :-)

Milá Leni, díky za odpověď!
A to jsem je?tě nenapsala o své o 7 let star?í ségře! Proto?e kdy? jsem řádila jak černá ruka, vztekala se kvůli Jardovi, vyváděla jsem, ?e je mamka sobecká, ?e si k nám stěhuje cizího chlapa, moje o 6 let star?í sestřenka se mi sna?ila domluvit a řekla mi, ?e kdy? si mamka přistěhovala toho přítele předtím (Karel), ségra vyváděla úplně stejně jako já kvůli Jardovi! :-D
Kdy? se přistěhoval Karel, ségře bylo asi 12 a mně 5, a kdy? se přistěhoval Jarda, mně bylo 17.
Asi je to taky tím kritickým věkem, proto?e s Karovým příchodem jsem neměla problém vůbec.

Vůni de?tě čtu teď podruhé. :-) Tam mi je nejvíc líto té Pavliny mamky. Ale tak snad jí to na konci kní?ky u? vy?lo. :-)

Přítel se mi směje, ?e čtu dívčí románky a ?e je to slaboduché čtivo, ale právě mu v?dycky vysvětlím, ?e je to ze ?ivota, ?e to pro mě tyhle kní?ky mají hodnotu i teď. ?e tam není nic černého nebo bílého.

To je stra?ný s tou paní, která kvůli své dceři zůstala sama. Kdy? to je tě?ký, co měla dělat, kdy? holka kvůli tomu utíkala z domu... Holt jak jsou děti, u? člověk nehraje jen sám za sebe.

Z přítele si nic nedělej, prostě tomu nerozumí. Dívčí romány jsou odjak?iva házeny do jednoho pytle jako červená knihovna, navíc se to říká tak, jak kdyby "dívčí" znamenalo něco hor?ího. Ale to je prostě tak za?ité. stejně jako kdy? někdo říká, ?e dívčí romány musí být na jedno brdo - prostě o tom, jak se holka zamiluje. To jistě, jen?e ten průběh je v?dycky jiný. To by se pak mohlo říkat, ?e v?echny detektivky jsou na jedno brdo - taky je v ka?dé vra?da :-).A přitom je ka?dá jiná.