Dneska jsem se po letech k téhle kní?ce vrátila a vzpomněla jsem si, ?e to byla vlastně moje první "Lanczovka", kterou jsem před takovýma deseti lety četla. I kdy? teď proti va?í nověj?í tvorbě mi to přijde tak mile naivní. Hlavně ta část s Petrem mi při?la jako z "červené knihovny".

Líbilo se mi jak se ?aneta byla schopná postavit na vlastní nohy a nakonec to byla ona, která to vyhrála i přes to co si za?ila. Být ?anetou, tak Nelu aspoň jednou pořádně profackuju, i kdy? v teoretické rovině, jak by ?el příběh dál, ?ivot jí profackuje sám.
Hodně mi neseděla ?anetina mamka, i kdy? ?aneta dělala doma první poslední, tak ona se stále zastávala otčíma i kdy? se choval jako (s prominutím) hovado..a při prvním čtení jsem to nechápala, ale teď to vidím jinak.. Z toho co mám za poslední roky doma. Můj otec sice není a? takový idiot jako Va?ek, ale chová se tak a stejně se ho moje máti zastává a v hádkách brání jeho a okřikuje jen mě a člověk z toho vyjde jako ten nejhor?í..

Ka?dopádně pěkná kní?ka, i kdy? z půlky depresivní, ale pro mě to teď byla příjemná vzpomínka na "mládí":)