Dobrý den Lenko. Tak jsem včera spokojeně zaklapla Srdcového kluka a přiznávám, ?e jsem si vůbec nepamatovala zápletku s těhotenstvím (jsem si ?ila v domnění, ?e kní?ka končí happy endem a pak jsem byla celkem překvapena, ale mile - mám ráda neočekávané zvraty).
Velice se mi líbil hlavní motiv - tj. hledání sama sebe. Sabině jsem v jejím rozhodnutí jít si za svým fandila a jsem ráda, ?e to dotáhla do konce. Tak?e kniha vlastně happy endem končí, proto?e mi na konci nepři?lo důle?ité, zda Sabina s Honzou bude nebo ne.
A abych dostála nadpisu, musím se svěřit, ?e jsem učinila drobný postřeh. Ve Va?ich star?ích kní?kách (řekněme z té předmobilové éry) se častěji objevuje určitá "nevyrovnanost" páru. Tj. dívka k chlapci vzhlí?í a on ji vede (leckdy nevědomky). Nejvíc je to samozřejmě vidět u Blí?enců, ale i zde je to znát. Např. Sabina zjistí, ?e Honza nepo?ívá alkohol, a tak svou sklenku s vodkou nedopije, přesto?e ona sama takové zásady nemá (a pití vyleje i přesto, ?e do alkoholika či opilé dívky má na míle daleko). K Honzovi za jeho chytrost, rozhodnost, zásadovost, ambicióznost a přehr?el zájmů a koníčků vzhlí?í, chce se podvědomě vyrovnat, změnit, být lep?í. Ze strany mu?ských hrdinů tyto tendence nezaznamenávám.
Ve Va?ich nověj?ích knihách se tento motiv ji? neobjevuje, Va?e hrdinky jsou takové emancipovaněj?í, bych řekla. Tak by mě zajímalo, jestli je to tím, ?e nověj?í hrdinky bývají přeci jen star?í (je jim u? přes 18) nebo si vybíráte silněj?í osobnosti (co? si ale nemyslím, proto?e zrovna Sabina s osobností problém neměla) nebo prostě jdete s dobou a přizpůsobujete tomu své psaní?
Přiznám se, ?e ten "novodobý" trend ve Va?ich knihách je mi sympatičtěj?í. :-)