Milá Lenko,
jeliko? prázdniny utíkají a já jsem se kvůli přípravě na zářijové zkou?ky potřebovala odreagovat (ono je někdy fajn přejít od Komenského, Husa a Chelčického k té oddechové četbě), prohrabala jsem po del?í době opět knihovničku a narazila na knihu Most do země lásky.
Nebojte se, budu opět jen chválit. Chtěla bych reagovat na tolik diskutovaný fakt, ?e Hanka dala Markovi druhou ?anci- a zastat se jí. On celý tento příběh není smutný jen tragickým závěrem, při kterém má snad ka?dá čtenářka slzy v očích, ale dobře, snad i poměrně drsně ukazuje, ?e během několika dní mů?ete přijít o v?echno. Hanka přijde o Denisu, dozví se o její zradě (i ta je diskutabilní, proto?e to neznamená, ?e Hanku neměla ráda, nebudeme si nic namlouvat, ale co jsme byly v sedmnácti schopné udělat pro lásku), k tomu naráz pronikne do světa dospělých, který je a? nečekaně tvrdý a bez romantických ideálů- podáví její maminka, podvedl by její ?vagr... a v té chvíli, kdy si uvědomuje prchavost ka?dé chvíle, dá Markovi druhou ?anci- a já ji nejen neodsuzuji, ale předev?ím plně chápu.
Při téhle knize mi v?dycky ukápne slza, proto?e jste dokázala neobyčejně krásně a neokázale vystihnout pocity při ztrátě velmi blízkého člověka. On si toti? ka?dý myslí, ?e kdy? přijde o někoho blízkého, ?ivot končí, ale realita je bohu?el jiná. Musíte vstát, musíte si jít vyčistit zuby, obléct se a znovu vykročit ven. Jen při tom cítíte tu neuvěřitelnou bolest, kterou jste v knize dokázala i přes písmenka popsat.
Tak?e, Lenko, chválím a přeji si, aby si tuhle kní?ku přečetlo co nejvíce čtenářek- stopování je hrozný hazard.
Pěkné léto, Eli?ka