Po letech...
Dobrý den, Lenko.
Minulý týden jsem přerovnávala knihovničku a tahle kniha mě uhodila do očí, snad pro zá?itky z poslední doby jsem se do ní opět pustila a po sedmi letech ji přečetla. V patnácti jsem Editu kouskem osobnosti obdivovala (vím, ?e kní?ka má působit odstra?ujícím dojmem, ale uznávím, ?e jako ne zrovna ?tíhlá holka jsem Editě záviděla odhodlání a to, ?e to dokázala), teď jsem jen byla vydě?ená.
Kult ?tíhlosti je pořád velkým trendem, ka?dý věří, ?e ?tíhlá holka rovná se krásná holka, tudí? i ??astná. Vím, o čem mluvím. Nikdy jsem ne?la tak daleko jako Edita, ale při vý?ce 170 cm jsem vystřídala váhy od 80 do 50 kg, tudí? jsem dost blbla a nevěděla, kdy jsem tlustá a kdy hubená. Teď mám u? dlouho 58, cvičím, ale dost jím a je mi fajn. Jediné, co mi v knize vadilo, ?e Edita nebyla podle váhy a vý?ky nikdy tlustá. To, ?e se tak viděla ona, je jedna věc, ale jak holce, která vá?í při 180cm 73kg můřou v?ichni říkat, ?e je tlustá (rodiče, bratr, spolu?áci, řekne to o ní i Tomá?), to prostě nechápu... ona se mohla vidět kriticky, ale okolí ji vidělo objektivně!
Chci jen říct, ?e poslední dobou se mě dotýká velmi blízká zku?enost s anorexií. Moje kamarádka, mimochodem od přírody velmi hubená dívka, jí trpí. Věřte, ?e kniha je oproti opravdovému průběhu jen slabým odvarem. Ono toti? někdy nestačí chtít se léčit a tím vyře?it problém, anorexie je mnohem slo?itěj?í a chtít neznamená vyhrát. Jsem svědkem tohoto boje, hrozně kamarádce fandím a ráda bych jí pomohla, ale obě víme, ?e ten boj bude trvat velmi dlouho a není jisté, ?e se v budoucnu s problémy potýkat nebude.
Proto chci závěrem poznamenat, a? neblbnete holky.. není nic ?patného na tom, udělat pro sebe něco dobrého (jít si zacvičit, jíst hodně zeleniny apod).. ale věřte, pro kluky je atraktivněj?í holka při těle s krásnou veselou du?í a chutí k jídlu ne? někdo, komu se hlavou honí jen kalorie.
Nakonec pochvala, Lenko, o těchto věcech by mělo vznikat víc a víc kní?ek,a by si ka?dý uvědomil, kam a? mů?e snaha být ?ik a krásná zajít.
Přeji pěkný zbytek neděla, Eli?ka
Milá Eli?ko, děkuji za dlouhý a hlavně opravdu krásný, pravdivý a skutečný příspěvek! Napsala jsi to moc hezky a pravdivě, naprosto souhlasím. Kult ?tíhlosti je něco, čemu propadá vět?ina populace a kdy? vidím, ?e u? holčičky v první třídě ře?í, ?e jsou tlusté, tak si říkám, ?e je něco hodně v nepořádku... Obávám se, ?e se to ale jen tak nezmění, ba spí? naopak. Příběh Edity jsem napsala podle jedné mé čtenářky, která si tím pro?la - včetně té váhy a reakcí kolem, následné drastické diety, ubývání kil a současně ztráty soudnosti... Ta skutečná se z toho dostala, aspoň doufám, ?e natrvalo!, ale je mi jasné, ?e anorexie je běh na dlouhou tra? a ?e zdaleka ne v?dycky skončí úspěchem. Nejhor?í je na tom právě to odtr?ení od reality, kdy hubnou dál ty, co u? jsou kost a ků?e. Ono to slovo "mentální" v názvu není pro nic za nic a dostat se z toho, tak to chce je?tě pevněj?í vůli ne? si "naordinovat" hladovku. Smutné je i to, ?e kamarádce vlastně dohromady nijak extra pomoci nemů?e?, ?e se mů?e? jen dívat a čekat, jak ten boj dopadne. Dr?ím palce, aby dobře!
Měj se moc hezky, Eli?ko, přeji ti krásné vánoce.