Pro vkládání příspěvků se musíte nejdříve přihlásit.
Anorexie...
Zdravím Vás, Lenko. Velké díky za takovou kní?ku! Při jejím čtení jsem měla husí ků?i z toho, jak moc byla přesná.
Mentální anorexii mám po ků?í, proto?e si jí pro?la moje sestra a z jejích následků se vzpamatovává je?tě teď (5 let). S Editou jsem to pro?ívala úplně stejně, jako jsem to tehdy pro?ívala se ségrou. V?echny ty řeči o kaloriích, nervové výlevy, nevolnosti, zimnice, doslova posedlost hubnutím... A kdy? jsem se dočetla k Editině kolapsu ve vaně a vzpomněla si na ségřino dodnes o?klivě zjizvené zápěstí (několik pokusů), vyhrkly mi i slzy. Na?těstí to v na?ich případech dobře dopadlo a holky nakonec dostaly rozum, ké? by to tak bylo v?dycky...
Ka?dopádně skvělá kní?ka, tak jako v?echny od Vás a navíc přečtená na jeden zátah - prostě jsem se nedokázala odtrhnout. Určitě se k ní ráda vrátím!
Milá Eleno, vítám tě na svých stránkách, moc mě tě?í, ?e jsi je na?la a zaregistrovala se. Za pochvalu kní?ky děkuji, potě?ila! Tím spí?, ?e to není ?ádná oddechovka, ale reálný příběh s velmi záva?ným problémem (románová Edita je podle skutečné čtenářky Dity, která tím přesně takto pro?la). Kultu ?tíhlosti propadne kde kdo, dá zabrat dostat se z toho - a někdy jsou následky a konce hodně ?patné. Jak sama pí?e?, sestře to trvalo pět let, dr?ím palce, a? u? je to jenom dobré!! Měj se moc hezky, přeji příjemné podzimní dny.