Ze vseho nejdriv se omlouvam za chybejici diakritiku, nepisu z ceske klavesnice, uz par let ziju v zahranici. Nicmene po letech jsem se znovu pustila do tehle knizky a libila se mi mnohem vic nez kdysi, snad i proto, ze jsem podobny typ holky jako Edita (velka statna perfekcionalistka) a castecne i rozumim tomu, jak to mohla nechat zajit tak daleko. Nejdriv jsem se rozcilovala nad jeji pocatecni vahou - 73kg na 180cm neni nijak prehnane moc (ja mam 75 na stejnou vysku a tlusta si rozhodne neprijdu). Pak jsem se zacetla do diskuze, kde jste odpovidala, ze jste se inspirovala skutecnym pribehem ctenarky, coz me primnelo se zamyslet. Ano, ted, v sedmadvaceti, mi to moc neprijde a nikdo poznamky ohledne me postavy nema. Ale kdyz mi bylo sestnact, mela jsem priblizne 70kg a poznamek jsem si vyslechla taky spoustu - vcetne te nepriemne volby miss, kde jsem skoncila jeste o jedno misto hur nez Edita. Pres to, nebo mozna prave proto, ze jsem odmala sportovala, v tech 16 opravdu denne a na slusne urovni, takze jsem rozhodne nebyla nijak extra spekata. I tak jsem diky nekolika pitomym poznamkam (a urazu, diky kteremu jsem musela na par mesicu vypadnout z treninku, coz mamka komentovala slovy 'ted uvidis, jak priberes, kdyz nebudes mit najednou pohyb') zacala hubnout. Dotahla jsem to 'jen' na 59 kilo. Uz i to znamenalo ztratu mensesu a par podobnych problemu. Ale hlavne, i s temi 59 kily jsem si pripadala hrozne tlusta...mnohem vic, nez driv s temi 70ti...Diky bohu jsem nikdy nejedla tak hrozne malo jako Edita a kdyz jsem zacala po ctyrech mesicich znovu trenovat, zacala jsem se tak nejak pomalu a prirozene i vracet k puvodni vaze, i kdyz to trvalo dalsi dva roky. Nicmene ji chapu az moc dobre, jak v jeji touze byt ve vsem nejlepsi (nestaci byt druha nejlepsi ve tride, musim proste vynikat...), tak ve spouste myslenek co se tyce hubnuti, moc dobre jsem je na sobe taky pozorovala. Proste vyborna knizka. I kdyz kdyz jsem ji cetla poprve (ve ctrnacti), tak se mi popravde skoro vubec nelibila.