Óda
Milá Lenko, včera jsem dočetla podruhé a tentokrát se nedostavil moment překvapení z toho, jak je kní?ka vlastně dobrá, proto?e DN se mi líbily hodně hned na poprvé. :-)
Musím říct, ?e Nikol pova?uju za jednu z Va?ich nejzdařilej?ích postav. Fakt mě bavila. Přemý?lela jsem, jestli se v některé Va?í jiné knize objevuje podobná rebelka, ale myslím, ?e na Nikol nikdo nemá. A to ani má oblíbená Anna, proto?e ta "jen" provokovala, ale ve skutečnosti to byla docela slu?ňačka. Kde?to Nikol kouří (i trávu), doká?e se zlískat jak zákon ká?e (a nebyla to jen výjimečná situace), má ráda černou a poslouchá tvrdou hudbu, podrá?í soupeřkám nohy - doslova, dostane zaslou?eně přes ústa a ty facky ustojí, ani? by se litovala atd. Nejsou to sice v?echno vlastnosti, které bych nějak obdivovala, ale Nikol to učinilo takovou skutečněj?í, barevněj?í. Navíc je tak trochu rodinný outsider (i kdy? při druhém čtení jsem do?la k závěru, ?e si za to alespoň částečně mů?e sama - mám na mysli její věčné rýpání do sourozenců apod.), její rodiče ani sourozenci toho o ní vlastně moc neví. K tomu v?emu je poměrně hubatá a hlavně zdravě sebevědomá (i přesto, ?e má pár kil navíc), byla to příjemná změna, číst o někom, kdo sice není dokonalý, ale přesto nemá mindráky (ty plynoucí z poctivosti nepočítám). Tak tohle v?echno způsobilo, ?e mi Nikol fakt sedla.
Také jsem ocenila, ?e jste v této knize přistoupila k jinému vztahovému schématu - vět?inou to v knihách máte tak, ?e hrdinka se zamiluje a kluk dřív nebo pozdějc zabere. Tady ov?em hlavní hrdina zabral dřív, ne? si Nikol vůbec uvědomila, ?e je vlastně zajímavej.
Jako myslet si, ?e si kluka udr?ím tím, ?e nebudu panna, to byla naivita, ale Nikol bych to nevyčítala, Adam s ní zametl slu?ně. Ani bych jí nevyčítala, ?e se vyspala s Robertem bez lásky (no bo?e), jen by to nemusel být přítel její sestry a nemusela by si to načasovat na dobu, kdy začíná chodit s Joná?em. :-)) Prostě to fakt zvorala (víc u? to snad ani ne?lo), ale vůbec ji nevnímám jako zápornou postavu.
Romanin finální čin mě tedy neoslnil a pochopení jsem pro něj nehledala. Taky mě otrávila tím, co vmetla Nikol před celou třídou do tváře. To bylo hnusný a kdyby byla skutečná kamarádka, tak by to neudělala (a to i přes to, ?e byla zhrzená).
Silvestr na horách - ú?asný. Nabitý zá?itkama, erotikou, humorem... .
Joná?, to se teda přiznám, mě a? tak nezaujal. Říct holce, s kterou v té době dle svého mínění u? vlastně chodí (ačkoliv jsem přesvědčena, ?e kdyby se o tento svůj názor podělil s Nikol, byla by překvapena), ?e se chová jako ?lapka, to bylo na mě silné kafe. Stačilo říct "já se na to necejtím, necháme to na jindy" a bylo to. Tyhle ukvapené závěry a morální odsudky, to mám fakt ráda. A i kdy? Nikol Joná?e obdivovala za jeho dospělost a cestovatelské zá?itky, nezdálo se mi, ?e by se jednalo o nevyrovnaný pár, resp. měla jsem dokonce pocit, ?e Nikol má tak nějak navrch, ale nedoká?u specifikovat čím. V ka?dém případě to byla zajímavá a pro mě příjemná změna.
Pobavila mě Nikolina mamka, kdy? oznámila své dceři, ?e poctivost je to nejcenněj?í, co má. To jsem si připadala jak v devatenáctém století. Ale jinak měla Nikol výborné rodiče a byla jsem ráda, ?e to nakonec taky pochopila.
Zkrátka a dobře, a? to neprotahuju, kniha ode mě dostává plný počet bodů a je?tě pár navíc, po dočtení jsem byla maximálně spokojená. Rozhodně patří do mých Top 10.
Samotka