Milá Andreo, děkuji za dlouhý a pěkný příspěvek, jsem ráda, ?e jsi posbírala odvahu (ale tady jí zase tolik není třeba :-) ), na?la čas a klid a přihlásila se na stránky, to je prima. Naprosto souhlasím s tím, co pí?e? o pokračování knih - čtenářky se nerady loučí s hrdinkami (i hrdiny) knih, které je nějak oslovily (myslím ty knihy). Mě to samozřejmě velice tě?í, je to pro mě oslava sama o sobě! Ale přesně jak pí?e? - v?dycky zůstane nějaká otázka (či spí? otázky), jak to bylo dál nebo jak by to mohlo být dál... Tak?e bych teoreticky mohla dodnes psát jen pokračování pár původních románů a na ty dal?í by se prostě vůbec nedostalo :-). Na druhou stranu má? pravdu i v tom, ?e u Potí?istky zůstalo těch otevřených věcí víc ne? kde jinde... No jo, je to slo?ité, pořád to říkám :-). Tím spí?, ?e kdy? chtějí čtenářky pokračování, chtějí ho s dobrým koncem, co? je logické, proto?e psát kní?ku, která skončí ?patně, jde, v?echny příběhy nemohou končit happyendem, to je jasné, ov?em napsat k ní dal?í díl, který by skončil je?tě hůř, to u? by byl dost masakr... :-) Jen?e!! Co je v tomhle případě dobrý konec? ?e se z toho ?árka dostane a je ??astná. Jasně, potud to beru, ov?em skýtá se otázka - s kým? S někým z původních hrdinů? Nebo s někým úplně novým? A pokud ten druhý příklad, chtějí vůbec čtenářky číst příběh, kde by původní hrdinové nebyli...? No prostě je to zapeklitá zále?itost :-). Měj se moc fajn!