Hm, no jo, ja uz se podivala, ale to nevadi, vubec nevadi, ba naopak:))). Fakt jsem mela co delat, abych nezacala brecet, mam za sebou dost skaredy vcerejsek, tohle mi dodalo... muj Misanek si vcera malem zlomil nohu, zakopl a dost osklive spadl, ja se toho jeho vykriku nemuzu zbavit, porad ho vidim, jak pada, tu nohu pod sebou... ja si takhle nohu zlomila v kotniku natrikrat... fuj, jeste ted se mi chce bulet, ach jo.
Tak to jsem rada, Leni, ze se to nakonec podarilo, na tom pribehu je prave zajimave to, ze jeste stale trva, ze bezi a ze urcite jen tak rychle neskonci... a nejhorsi na tom jsou ty pochyby, ta stala otazka jestli to vzdat nebo se drzet nejaky malicky nadeje, ze by treba... a tak dal. A hlavne to hodne boli na vsech stranach. No, byla bych rada, kdyby to treba necemu prispelo, vazne, chtela bych tim taky ukazat, ze se to klidne stat muze a co to prinasi po vsech strankach. DIky moc, Leni, za knizky i za vse, uz mam pekny kus precteny a je to cim dal krasnejsi!!!!