Taky chápu. Kní?ka byla velmi zajímavá, poutavá a vyjadřovala v mnohém takovou tu na?i "drsnou realitu", ale u? proto mi představa pokračování taky moc nesedí. Kdy? bude, ráda si to přečtu, jasně, o tom ?ádná :)))), ale v nějakém pomyslném hlasování o dal?ím dílu bych nejspí? ruku nezvedla, no! :) Příběh byl silný a konec zatraceně realistický, ale... o tom to přece je, ne?
Upřímně řečeno, kdybych měla napsat knihu o svých v?ech láskách, o těch banálněj?ích i dramatických (záměrně ?etřím přívlastky typu osudových, velikánských apod., proto?e taková je snad jen jedna a mně se zatím třeba vyhnula :), happy-endy bychom ve vět?ině těch epizod hledali marně.... :)) A přesto ?iju, bojuju, učím se atd.... vzpomínky, by? i zlé, ale mám teď na mysli ty dobré, mi nikdo nevezme.
No a přesně to si myslím i o příběhu Sáry a Dana. Pro?ili něco velkého, co jiný mo?ná nepozná za celý ?ivot, případně ho to potká a? ve chvíli, kdy je s někým úřadně sezdán, proto?e se prostě měli tak nějak kdysi celkem rádi, ale v man?elství se nudí, za?ívá stereotyp, ?eď.... no víte, o čem mluvím, ne? Příkladů z okolí bych na?la přehr?el.
Pokud si mám osud hrdinů z HT představovat dál, líbí se mi na tom právě to, ?e mů?e být jakýkoliv... mo?ná se zase SETKALI, mo?ná ?ili dál ka?dý svůj ?ivot, ale nav?dy u? si zůstali hodně blízcí.... Ov?em zase pokud někomu právě ten ký?ený happy-end tak schází, nech? ho má, no :)) Paní Lenka to jistě pečlivě zvá?í a rozhodne se správně.
Pokud jsem se do své úvahy příli? zamotala, tak mi prosím odpus?te, člověk někdy rychleji pí?e, ne? přemý?lí......... :D