No,ony se v ?ivotě právě tyhle smutné a depresivní věci stávají, kolikrát je to ve skutečnosti mnohem hor?í ne? v kní?ce. Chodí mi maily od čtenářek a kdy? čtu, ?e jde o skutečný příběh, mohu si být jistá, ?e v osmi případech z deseti to je něco hodně smutného se ?patným koncem. A to dojmutí - ano, doká?e. Při psaní Hří?né touhy jsem od začátku věděla, jak to v románu skončí - a přesto jsem po dopsání byla z toho rozhozená a v depresi. Toté? bylo u Lucky Luka, po té jedničce (původně tam ?ádná jednička nebyla, prostě existoval jen román Lucky Luk a nepočítala jsem s pokračováním) se mnou je?tě dlouho nic nebylo. A pokračování ... přemý?lím o tom, jsem mu nakloněná, tak uvidíme... Nechci ale vůbec nic prozrazovat právě z toho důvodu, ?e by být mohlo.
A k něčemu veselej?ímu - ten kocour na fotce, to je tedy kus... Jak se stane, ?e tak vyroste? Je to nějaká rasa, nebo prostě stravou? Je ú?asný!

Děkuju, ten kocour není můj, je mojí sestřenice, je to takový druhý Garfield, jen se tak líně plou?í po zahradě a přemý?lí, co by kde se?ral.. Je to britská kočka kří?ená s ruskou modrou a tak tlustý je mo?ná i proto, ?e je vykastrovaný. Má 8 kilo a málem jsem ho neunesla :)
Má to jednu výhodu, mů?u ho tahat a mačkat jak dlouho chci, je toti? líný na protest. :) Hezký den, Nikola

Vypadá fakt kapitálně. Pamatuji si podobného černého kocoura, který vá?il devět kilo - z dětství, měli ho sousedi mé tety a já se ho coby malá holka bála :-) Nosil psí obojek a venčili ho na vodítku a psi z něj měli respekt. Co? se nedivím :-)