Pro vkládání příspěvků se musíte nejdříve přihlásit.
jako obvykle
...čekala jsem kapku víc "Romantiky", ale početla jsem si:-)
A obálka je skvělá:-)
Fajn, ?e sis početla, to mě tě?í, no a ?e tam není víc romantiky - to by pak nebylo moc ze ?ivota :-)
Musím říct, ?e nedostatek romantiky obvykle vnímám jako plus.
Samotko,
tu?ím, ?e vím, jak to myslí?....ona je toti? romantika a romantika, co?:)
No právě. :-) Na takovou tu "klasickou" romantiku moc nejsem (např. poznali se v 16 letech, láska jako trám, vzali se, pořídili si děti a ?ili spolu ??astně a spokojeně a? do smrti). Vlastně ani neumím definovat, co je pro mě přijatelná romantika. Ale něco určitě jo. :-)
Samotka
tak takovou klasickou romantiku taky nemusím, mám ráda takové ty nástrahy a romantiku na dálku - viz Radka, ale trvám na dobrém konci. co? nemusí být svatba, stačí mi odchod k zapadajícímu slunci LOL
Odchod ruku v ruce k zapadajícímu slunci je přesně ten druh romantiky, z kterého se mi dělá zle (bez urá?ky).
Já zase nesná?ím otevřené konce. Nato? kdy? hrdinka dává zjevně přednost ?patnému hrdinovi - viz Ranger v kní?kách o Stephanii Plum;-)
elgyn,
a to zas já mů?u - zvlá?? u letních románů je podle mě otevřený konec ideální, ony u? takové ty letní lásky bývají....
A dát přednost ?patnému hrdinovi - no, to je také zajímavé, mám pocit, ?e občas to příběh polid??uje, v?dy? to mů?e udělat i leckterá z nás. Přiznávám, ?e tebou popisovanou knihu neznám....z dívčích románů čtu akorát ty Lenčiny - jsou vtipné, čtivé, nementorující, prostě fajn:)) Ale to tu víme v?echny.
otevřené konce neeee. Třeba u Náhradního prince taky nepředpokládám, ?e spolu budou a? do smrti smr?oucí, ale správná kní?ka podle elgyn;-) má skončit hepíkem.
ad Janet Evanovich - série o Stephanii Plum jsou takové vtipné detektivky a hrdinka váhá mezi přítelem z dětství, se kterým se furt schází a rozchází a záhadným tajemným Rangerem... A evidentně dává přednost tomu prvnímu;-)
Tebou zmiňovanou kní?ku jsem nečtla, nicméně vybrat si nesprávného hrdinu je sice neromantické, na druhou stranu to ale odpovídá realitě.
Jsem fanou?kem otevřených konců neb ani v ?ivotě není v?e uzavřené a v?dy to má pokračování. Tudí? neexistuje uzavřený konec (snad jen kdyby hrdina/ka zemřel), neb v?dy nastává něco i po tzv. happy endu. Sleduji, ?es to naznačila i ve svém příspěvku pro Ami, ale u? se mi to nechce mazat. ;-)
Pokud se mohu vyjádřit ke vztahům z Lenčiných kní?ek, pak jedním z mála párů, u kterých věřím, ?e jim to vydr?elo, je Radka s Pavlem. U Dicka s Evou bych řekla, ?e je rozvod velmi reálný.
kdybych měla říct po lopatě, co mi "vadí", tak asi takhle: kdybych si nepřečetla konec, tak bych nikdy neřekla, ?e se dají dohromady zrovna tihle dva. ví? ?ádná taková ta pozvolná magie, najednou to tam bylo a bůh ví, kde se to tam vzalo. A na můj vkus dost pozdě, bo hrdina byl dost sympatický. uf, doufám, ?e ocenujete, ?e jsem nic neprozradila;-)
Ale ona ta magie tam je :-) Dokonce oboustranná, ale ne v?dy se mů?e z různých důvodů a okolností v?echno hned druhému říct narovinu :-) Je třeba číst pozorně, vnímat detaily, náznaky, přemý?let, proč tahle osoba udělala to a druhá ono, co tím sledovala, atd. :-) Nicméně nemů?eme se tu pou?tět do debaty a prozrazovat, jedině přes mail :-)
*Je třeba číst pozorně, vnímat detaily, náznaky, přemý?let, proč tahle osoba udělala to a druhá ono, co tím sledovala, atd. :-)*
no a právě proto musím číst konce;-)
Včera jsem doma zjistila stra?nou věc, u? mi zbývá jenom 9 nepřečtených kní?ek... hm, co budu dělat pak?
Nene, to se budu hádat :-) Já jsem odpůrcem čtení konců dopředu, někdy to zkus vydr?et :-)
V pauzách při čekání na novou knihu začne? psát...,-)
Ami
jak to říct decentně? Skromně přiznávám, ?e jsem schopná poznat, jestli se mi kní?ka líbí nebo ne, ale na rozdíl od některých autorů jsem soudná a vím, ?e psát mi nejde. I kdy? někdy si při čtení říkám, ?e tohle bych zvládla taky .. a je?tě napůl ve spánku;-)
V pohodě, mám dnes del?í vedení a na poprvé jsem hned nepochopila, ?e mluví? o nové kní?ce. ;-) A? si ji přečtu, třeba budu stejného názoru, kdo ví.
Nepamatuju si ale, ?e by mi někdy vadil otevřený konec, mám vcelku bujnou fantazii. :-)
Anni,
myslím, ?e definovatelné to není...je to prostě tak, kdy? čte?/sleduje? a v tom momentě ti bleskne hlavou: ,,tohle je sakra pěkný...". Alespoň u mě. A kdy? mi v některých scénách zvlhnou oči, to tedy hlavně u filmů (kni?ně jsem řvala jen u Pokání...).
Tak to se musím přiznat, ?e kní?ky jsem z důvodu dojetí nad romantikou je?tě nebrečela (nebo si nevzpomínám). Vět?inou pláču, proto?e je to smutné a nějak se to dotýká mě samotné, soucítím s hrdinou a rozumím mu (tohle jsem měla u Medůzy od Loukotkové. Některé pasá?e byly naprosto shodné s mými my?lenkami, tak?e jsem brečela vlastně sama nad sebou:-)) ).
Dále brečím u kní?ek z koncentráku (momentálně jsou to Dvorní ?a?ci), proto?e jinak se s popisovanými hrůzami vyrovnat neumím. A ani ten pláč často nezabere.
Asi jsem fakt lehce bezcitná. :-)
Samotko,
kdy? jsem brečela u Pokání, nad romantikou to zrovna nebylo - ale přiznávám, ?e se mě hodně dotkly některé pasá?e příběhu (plus konec...ale tam to fakt o romantice nebylo). Nicméně v některých těch pasá?ích jsem si říkala - jo, tohle je láska nebo hodně silný cit i bez rů?í, patosu apod. Řekněme, ?e citově vnímám příběhy buď z hodně náročného nebo del?ího časového úseku...
Přiznám se, ?e Pokání jsem nečetla, nějak mě to neláká, ale je to opět čistý předsudek (hanba mi - a to proti předsudkům tak brojím). Vlastně ani nevim, o čem to je. :-/
Jestli existuje silný vztah, láska s velkým L, nikoliv jen kecy o ní, pak mě bohu?el velkým obloukem míjí.
Samotko,
no já u jiné knihy nebrečela, u mnoha filmů naopak jo.
Já v tu lásku věřím....a víc se v tom nepitvám.
Já ve skrytu du?e doufám, ?e snad něco takového existuje, ale u? se k tomu tolik neupínám a ?iju si po svém. Jestli mě to v ?ivotě někdy potká, dobře. Kdy? ne, nezblázním se (snad). :-)
Ta poslední věta byla my?lena ve vztahu k romantice. Nějak se v poslední době začínám přiklánět k názoru, ?e "láska je jen slovo." :-)
Nesmí? to vidět tak černě, Anno :-) Já jsem dost realista, nicméně díky tomu, ?e u? dost starý realista :-)), přece jen vidím, ?e občas to vyjde. Ne tedy zdaleka tak často, jak jsem si myslela v sedmnácti, ale jo, někdy ano a je to fajn, kdy? není láska jen slovo.
Lenko, děkuji za povzbuzení. :-) Občas propadám pesimismu, ale na?těstí ne často. Vět?inu času se mi daří být nad věcí. :-)
Vůni de?tě jsem nečetla, jen dotaz...jaká je tvá definice romantiky?:)
Ami
obávám se, ?e potřebuju koncentrovaněj?í romantiku ne? vět?ina;-) Ale mám na mysli něco jako prnví díl RAdky nebo Náhradní princ.
Tak to jo. První (i následné dva díly) Radky mám ráda, Náhradního prince jsem dosud nečetla.
Nicméně přiznávám, ?e pro mě je největ?í romantika Lucky Luk apod. Takový to hezký skrz slzy...