Simlenko,

já se v podstatě ztoto?ňuji s tím, co napsala Jojo (i s tím, co jsme včera probraly s neonkou), nevím, zda je to tím, ?e samy je?tě děti nemáme...ale řekla bych, ?e ne...?e je to asi, jak říká paní Lenka, ?e někdo nevěru bere tak, druhej jinak. Samozřejmě stárnu, názory se vyvíjejí, ale...doká?u si představit, ?e bych MO?NÁ odpustila nějaký úlet, krátkou avantýru, ale kdybych se i po letech dozvěděla, ?e partner má x let jednu babu za druhou, přičem? mě ale přece miluje úplně nejvíc na světě...asi by mi z toho bylo hodně zle. Já vím, děti...ale někdy mi připadá, ?e děti jsou jen výmluva pro vlastní slabost...Není ?ivot příli? krátký na to, aby člověk setrval ve vztahu, kde je tak zásadní problém? Já vím, on není alkoholik, gambler, násilník (kde by ten rozchod byl naprosto přirozenou reakcí, bohu?el často ?patné ?ivotní podmínky nutí ?eny i v takovém vztahu nadále setrvávat :-( )...ale nevěrník je taky silné kafe, v tomto podání...naprostý rozpad důvěry...výčitky a neustálé přemý?lení, proč mu nestačím, v čem je ten problém, jako ?ena bych si při?la naprosto k ničemu, po?pinil by v?echno....a to nemluvím o tom, co mů?e man?elce přinést do baráku po v?ech těch milostných hrátkách (nemoce...fuj, to je a? odporně nechutné)..

Já vím, ?e já sama bych prostě hrozně vybouchla, kdybych to po letech ideálů zjistila, já bych ho nenáviděla a nedovedu si představit, ?e bych dělala, ?e se nic neděje. Nehledě na to, ?e pokud není člověk u?áplá pu?ka, tak by to děti stejně poznaly, ?e se něco děje, v?dy? vztah k němu by se zákonitě musel změnit...Jak jsme to včera probíraly s Paty - je hor?í, kdy? jsou děti z rozvedené nebo nefungující rodiny? V tomhle případě by se Vik určitě od dětí neodvrátil, naopak si myslím, ?e by se třeba i chytil za nos a začal krotit to, co má v kalhotách...třeba by stačilo, kdyby jen Ivana (za předpokladu, ?e to ví, samozřejmě) pohrozila odchodem...také není nikde psáno, ?e si lidi rozvodem neuvědomí největ?í chybu svého ?ivota a ten se pak stane dokonce lep?ím, kdy? se k sobě po čase vrátí...

Souhlasím s Jojo, ?e Ivana není putička a ?e ona by prostě jednala, kdyby měla tu mo?nost. Proto?e je to silná ?enská, podle mě...a nedovedu si představit, ?e by se se situací smířila a ti?e přihlí?ela, co bude...

Smutné to téma :-) Závěr knihy mě toti? dorazil...a přesvědčil o tom, co pí?u, no...mo?ná ta maniakální nemoc, jak říká?, proto?e to opravdu není OK :-)

Klárku neodsuzuji, tady to zase beru tak, ?e nevím, co se kdy stane mně...by? to je taky nepříjemné, být opět tou podváděnou stranou...Jen?e, jak říká?, Sim, láska si nevybírá...a to pochopit doká?u...co nepochopím je, kdy? si slečna nabalí ?enáče se sexy mozkem a pak si ho vezme sama, tady mě nikdo nepřesvědčí o tom, ?e je to z lásky a ne ze zi?tnosti..ale to u? je tase na jiné téma :-)

Je zvlá?tní, ?e ?enský to berou přes city a chlapi jen přes to tělesno, no. Tělesno je v globálu men?í problém - avantýra snadněji skončí, ale u Vika....prostě hroznej chlap :-D

Leni, mám otázečku, u? si nepamatuji, zda byla v knize zmínka, ?e Ivana, kdy? si Vika brala, věděla o jeho avantýrkách? Děkuji.

Zdravím Paty a neonku :-)

Klára měla smůlu (já vím, ?e spousta čtenářek namítne, ?e ka?dý svého ?těstí strůjce, ale problém je v tom, ?e člověk je tvor chybující a omylný) a navíc si nepřipadala jako ničitelka rodiny, děti jí u? připadaly velké a věřila tomu, co jí namluvil. Člověk věří tomu, čemu věřit chce, to je to.

Ivana mi při?la jako fajn ?enská, silná osobnost. Tak?e si taky myslím, ?e by ode?la.. právě proto, ?e byla silná, tak by ode?la. Mě osobně by hrozně poni?ovalo to, jak se Viktor choval, tak?e zjistit, co dělá jako vedlej?ák, odcházím okam?itě. Děti byly téměř dospělé.. Dokázala bych, myslím, odpustit jednorázovou nevěru, ten úlet, o kterém jste psaly, někdy prstě chemie zapracuje tak, ?e člověk absolutně nepřemý?lí a jedná jak smyslů zbavený, ale systematická opakovaná nevěra by na mě byla a? příli? silná káva. A zjistit to po takových letech... nic pěkného. Tak?e ten zneklidňující pocit po přečtení knihy je na místě.
Kláru chápu, opravdu neměla v ?ivotě mnoho ?těstí, tak?e není divu, ?e si myslela, ?e by to konečně mohlo vyjít.

Jsou asi chlapi, kterým věrnost nic neříká, jsou chlapi lovci a existuje i nevěra, kdy prostě zapracuje chemie a on nebo ona do toho spadnou ani? by věděli jak. Neomlouvám ani jednu z nich, ale vím ?e pokud by byla vůle na obou stranách, dokázala bych to překousnout. Nebylo by to hned, ale časem ano.
Určitě bych ale nesoudila ?eny, co si něco začnou se ?enáčem. Ka?dý do takového vztahu někdy mů?e spadnout a láska si nevybírá.

Paty, no já vím no :-( tak má? v sobě buď tu sílu, kdy se umí? vyrovnat s man?elovo nevěrou, anebo prostě nechce? rozbíjet rodinu, proto bys to odpustila a proto bys dokázala časem zapomenout na tu bolest, jako já tě i chápu, ale teď na to koukám jinak, třeba pokud se mi to někdy stane a budou u? mi po bytě běhat děti, taky ten názor přehodnotím :-)
A milenky, pokud jdou do toh vztahu s ?enáčem, a dělali do něj třeba del?í dobu, i přesto?e věděli, ?e má doma novoman?elku s novorozenětem, tak to jsou svině. Nemyslím ty, který ?enáč oblbne, naslibuje jí, jak se rozvede, a milenka se zamiluje :-)

Jojí v tomhle jsem s tebou za jednou. Existují i ?eny, kterým je ?umafuk, ?e má chlap rodinu a i kdy? on sám neví kam vlastně jít, dělají v?e pro to, aby si vybral ji. I kdy? ho pak třeba opustí.

Se zájmem jsem si teď přečetla tuhle debatu. N atu kní?ku u? se teda fakt tě?ím. :))Ikdy? je nevěra stále trochu kontraverzní téma, přesto?e je tak častá... Ale názory na ní se různí. To je vidět ostatně i tady. :)) Přemý?lela jsem, jak vyjádřit svůj názor. Já jsem ovlivněna tím, ?e jsem obě situace za?ila, které jsou tu popsané. Man?el se se mnou sice nerozvedl přímo kvůli jiné ?eně, ale v průběhu rozvodu si jinou na?el a bolelo to a mo?ná to nakonec i uspí?ila. Tehdy jsem ji nenáviděla, ale časem mi do?lo, ?e ona byla spí? obě?, mladá holka, která ho přitáhla tím pozlátkem, tím ?e byla neokoukaná, čerstvá, lákavá, stejně ji pak po čase opustil. Troufnu si říct, ?e jemu rozvod nebyl jedno, prostě to nevy?lo, byla jsem jeho první láska u? od ?koly, on moje, a asi to prostě vy?umělo. Oba jsme rozchod tě?ce nesli a dnes jsme skoro nejlep?í přátelé. Vím ?e to mů?e znít dost smě?ně. Ale je to to tak, vzpomínky nám nikdo nevezme a prostě to nevy?lo mo?ná právě proto, ?e se známe skoro odjak?iva a neměli jsme nikoho jiného a ten vztah jsme jak se říká ,,přechodili" a nestarali se o něj nebo jak to říct. Přesto jsme si ale dnes po v?ech peripetiích blízcí a nedám na něj dopustit. A hlavně jsem na něj nikdy nenadávala před na?í holkou, kterou spolu máme, jak často vidím třeba u některých známých nebo kolegyň. Takový ,,nezlob, půjde? k fotrovi, a? si tě taky u?ije on", nebo podobně, to u nás nikdy nebylo.

Co jsem ale vlastně chtěla říct. :)) Po rozvodu jsem poznala chlapa, v té době spí? kluka, bylo mu pod třicet, mně taky, ale u ?enských se to mo?ná bere jinak, zvlá?? kdy? u? mají dítě. Ikdy? i dnes si někdy připadám jako holka - v tomhle mi byla Alex a spol blízká, proto?e u některých postav, tedy maminek z jiných ,,lanzovek" které vlastně jsou často v mém současném věku, mi při?lo, ?e jsou trochu staromódní. Měly třeba s dcerou kamarádský vztah, to jo, ale ten styl mluvy třeba. A staromódní vklus, jak jsem pochopila z některých popisů, jako v bytě zásadně koberce, někdy i tapety, bílý zdi, chlupatej gauč s přehozem. :))) Tohle spí? vídám u? dnes u generace vý?, my máme doma u? pěkných pár let spí? podlahy, v?echno docela barevné, moderní materiály. Ale asi je to i tím, ?e ty kní?ky jsou taky u? některé třevba z dřívěj?í doby. Taky některé ty maminky, vět?ina, mluví tak jako.. já nevím, jako třeba moje mamka, no. Já mám při představě ?e oslovím pubertální děti slovem ,,mláde?i" nebo ,,děvčata" nebo třeba ,,bando" skoro husinu, připadá mi to právě takový staromilský nebo jak říct. :)) A vůbec ti hrdinové často mluví hodně spisovně, je to mo?ná tou morav?tinou?

A zpátky k tomu, co jsem chtěla říct. :))) Já se přeikvapuju, jkak jsem ukecaná, to jsem měla ze slohu v?dycky nejhor?í známky. :)) Já to tu taky pí?u na kousky, v?dycky chvíli něco třeba zařizuji a pak se k tomuhle vrátím, tak?e upřímě u? ani nevím, o čem jsem psala na začátku a o čem chci psát ,,celkově". :)) Snad mi prominete. U? teda vím. Potkala jsem kluka, který mi padl do oka na první pohled, byl první, kdo mě krom býval. man?ela přitahoval, tro?ku jsme se do něj snad i zbláznila, ikdy? v mezích. Nechtěla jsem se znovu zklamat a přivádět snad dokonce dceři nějaké strejdy apod.. Ale bylo to krásný a moc se mi líbil. Byl jinej ne? můj mu?, ?ivěj?í, spontálněj?í, pořád se něco dělo. Přísahám, ?e jsem netu?ila, ?e je ?enatý. Měl ?enu a taky jedno dítě, tříletýho kluka. Řeknete si, jak jsem blbá a slepá, ale já to prostě nepoznala. On se samozřejmě nepochlubil. A? jsem je pak jednou v?echny spolu viděla. A jehp reakce byla, ?e vůbec nechápal, proč mě to znepokojuje, prý má ?enu rád, ale mě taky, je to se mnou jiný, je se mnou mnohem rad?i, ale nechce mi tím nijak ublí?it. Asi měsíc nám to je?tě klapalo nebo jsem to spí? zkusila, ale u? to nebylo ono. PÚořád jsem na tu druhou musela myslet. A není pravda, ?e mi byla ukradená jako ?ena, naopak jsem ji hrozně litovala, mo?ná nic netu?ila a myslela si, jak je jí mu? věrný. Připadala jsem si děsně a čím dál hůř, holky. Jako rozho?ka, do které si on utře boty. V?echno bylo najednou poloviční nebo jak říct. On se přitom ke mně choval pořád stejně, ale pro mě u? to nebylo toté?. Bylo tam to vědomí, ?e pak odejde někam, kde na něj čekají a spoléhají, kde mu ?ena věří, ?e je jí věrný. Z toho pocitu mi bylo zle. Nevím, k čemu to přirovnat, mo?ná jako kdy? jím s jednou ?enou koláč napůl a někdy zbyde víc na mě, někdy na ní. A někdy dostanu jen pár drobků. Bolelo mě to, ale nakonec jsem to prostě ukončila. Nelituji. Vím dobře, ?e on ?enu podvádí stejně dál, ale já u? v tom nejedu. Mám svoji hrdost, a v tom to asi je. Snad jsem nikoho svým názorem neurazila. Vím, ?e ka?dý je jiný a má jiné zku?enosti. A hodnoty.,

To jsem psala já. :))