Lindees, úplně s tebou souhlasím - jak v rozboru některých pasá?í, tak v postoji k Ivaně. I na mě působila sympaticky, jako správná, vtipná ?enská, ?ádná konzervativní úča. Děj u nich ve ?kole mě bavil asi nejvíc, celkově to tam vypadalo na sympatický profesorský sbor... :) Do ředitele Svobody bych ani neřekla, jak bude lidský, tolerantní, přátelský, skoro bych nevěřila, ?e jde o tého? puntičkáře, který dceru Martinu nevědomky leckdy dost potrápil, ale zřejmě mu právě ta Martina, btw pro mě jedna z nejmilej?ích hrdinek, dala jakousi ?ivotní lekci, stejně jako Rik... :) Kní?ku jsi určitě četla, tak asi ví?, jak to myslím... :)

S tou důvěřivostí to taky sedí, v tom jsem Ivanu a? obdivovala. Tím víc mi jí bylo líto, ale přát si, aby to nikdy neprasklo, u mě nějak nelze. Jaks napsala, v?e bylo obestřeno klamem a l?í. Mo?ná je někdy lep?í nemít úplného krasavce, ale normálního sympa?áka, s normálním libidem :)), který si nepotřebuje stále něco dokazovat a nesvítí mu pořád oči jako ?elmě na lovu... jen?e kde takového vzít, a nekrást, ?e jo? :)) Chci tím jen říct, ?e i kdy? u Ivany působilo v?echno skoro ideálně, v rámci mo?ností, úplně ideální to asi nebude, mít takového týpka. Tě?ko říct, co o něm věděla Ivana v mládí a zda jen tro?ku tu?ila, jak moc je její krásný chlap "akční".... Zkrátka, jak u? zde zaznělo mnohokrát, není v?echno zlato, co se třpytí.

Ke Kláře jsem neměla nějak vyhraněný postoj, chvílemi mi sedla, chvílemi míň. A někdy u mě vzbuzovala soucit, a to opravdu upřímný, proto?e do některých jejích pocitů jsem se dokázala v?ít více, ne? by mi snad bylo i milé... :) Svobodná matka sice nejsem, ale ta ?ílená touha po někom blízkém, snaha ho něčím "navnadit", vzbudit jeho zájem, dokázat mu, ?e jsem pro něj nej... to jsem kdysi za?ila víckrát, ne? bylo zdrávo. :) Trojku bych kvůli tomu partnerovi rozhodně nenabídla, o svém názoru na ni u? jsem tu psala, ale v podstatě kdy? se mi to tak rozle?elo, docela chápu, jak se v?emo?nými způsoby sna?ila "zapůsobit". Co? se jí v posteli určitě povedlo, ale... ale, no. Víme. Stejně si ale myslím, ?e přesto?e spousta holek zde Kláru hrozně litovalo (?e to má oproti Ivaně o moc tě??í atd.), ?e je vlastně v trochu lep?í pozici ne? Ivana. Teda za předpokladu, ?e by doma u ?ímů náhodou něco prasklo. Tam u? by byla v ohro?ení celá rodina, je hrozně tě?ké případně ukončit něco, co trvalo dvacet let, zatímco Klára má pořád je?tě ?anci někoho k sobě a Klárce najít, fajn chlapa, který jí dá na v?echny prohry a stesky snad zapomenout (já u? si taky myslela, ?e nikdo takový neexistuje, a hle, jeden ze vzácných exemplářů na mě "zbyl"! :)), ani? by se tím něco extra bouralo. Nevím, no, dr?ela jsem palce oběma hrdinkám, to byl asi Lenčin záměr - ukázat obě strany, třeba i to, ?e man?elova milenka nemusí být nutně zákeřná mrcha atd. (co? si nemyslím ani tak, by? pocházím z rozvrácené rodiny, ale takový názor prostě mo?ná u spousty lidí panuje), ale "jen" zamilovaná ne??astná holka sna?ící se urvat kus ?těstí a lásky i pro sebe. Kdo bez viny, hoď granátem, no...

Mracela mě taky překvapila, ostatní ani ne, můj oblíbenec Roman je kupodivu pořád fajn... :) Je?tě si dovolím zmínit tro?ku nastíněné téma diet, snad to nevyzní nijak ?patně. Zpočátku mi při?lo, ?e snad existují jen dvě mo?nosti - buď být oplácaná a spokojená, nebo být ?tíhlá a anorektička. Ale to spí? byla jen nadsázka v Ivanině my?lení, ne doufám nějaké dogma... :) Kdy? jsem toti? četla, jak Klára ve snaze mít pěknou postavu hladoví, jímala mě skoro hrůza! :) To je ?ílený, jídlo je přece jednou z hlavních potřeb a krom toho i radostí, hladovění si osobně neumím představit. Hlavně je s naprostou určitostí zdravotně závadné - mnohem závadněj?í ne? případná lehká nadváha, i kdy? i ta má svá rizika. Kní?ka samozřejmě nebyla nějakou příručkou, jak to má být, ani určitě neměla předestírat, jak je to správně, vykreslila jen Klářin pohled na věc. Ale i tak mě to úplně děsilo - navíc znám takových ?en dost v reálu. No, dalo by se o tom napsat víc, ale bylo by to na jinou debatu...

Sečteno a podtr?eno, ani mou nej tato kní?ka nebude, ale četla se dobře a styl vyprávění byl jako v?dy pěkný. Námět vlastně smutný, ale... to je ?ivot. (Snad moc nevadí, ?e jsem se se svým názorem na knihu vecpala sem, a nezalo?ila novou.)

Milá Veroniko, nemohu nereagovat - popsala jsi to přesně, hlavně tu pasá? o mém záměru s příběhem. Moc mě tě?í, ?e jsi kní?ku pochopila tak, jak jsem ji zamý?lela. Milenky jsou vět?inou nastíněné (a u spousty lidí za?katulkované) jako nafintěné bezcitné mrchy, co jen tak z nudy loví táty od rodin (s nadsázkou, ale ne zase tak moc velkou :-) ). Neznamená to, ?e schvaluji nevěru, ale prostě jsem chtěla ukázat holku, co tou?í po lásce a vztahu a nemá to zrovna jednoduché, nato? aby měla na starosti jen parádu. Zrovna tak jsem úmyslně nedala na konci ?ádné "ře?ení" v podobě provalení Vikovy nevěry, jak by se asi čekalo, ?e na to Ivana přijde a udělá rachot a "něco" se bude dít... Ono i tohle je jakési ře?ení, i kdy? určitě prozatímní, prasknout mů?e kdykoli cokoli, navíc tahle situace je taková otevřená a tí?ivěj?í, ne? kdyby lítaly hrnce a podávala se ?ádost o rozvod. Tí?ivá je právě tou nevědomostí.