Milá Silvie, díky za příspěvek a vysvětlení, teď se to zase pokusím vysvětlit já :-). Tahle kní?ka nepatří k oddechovkám, ře?í se tu dost zásadní problémy a díky tomu se zase Lindě nelze tak moc divit, ?e byla rozpolcená. Ono by takové zji?tění zamávalo se v?emi a kdo ví, jak by se ka?dý v podobné situaci choval :-), mo?ná je?tě hůř. Nechci omlouvat její nevděčnost vůči lidem, kteří ji vychovali, to si skutečně nezaslou?ili, na druhou stranu k Lindině jednání přispěl fakt, ?e k nepříjemnému objevu do?lo ve chvílích, kdy byli rodiče rozvedení, nechtěla se smířit jak s máminým partnerem, tak s tátovou přítelkyní, Martin jí to neusnadňoval vůbec a máma Adéla to také moc nezvládala. Kdyby to zjistila v době, kdy bylo doma v?echno v nejlep?ím pořádku, zase by to bylo o něčem jiném. A ?e byla naivní? Jsou mnohem hor?í případy :-). Ne, vá?ně, kdyby se ka?dá hrdinka chovala v?dycky jen tak, jak má a nedělala chyby, nebylo by to reálné, proto?e by to byla spí? příručka správného chování :-). Člověk je tvor chybující, a to celý ?ivot, nejen v dospívání a mládí. Její ?árlivost chápu, ona měla skutečně na co ?árlit, stejně ale chápu, ?e se rozhodla strávit Silvestra s Tomem a ne Petrem, co? ale neznamená, ?e ho nechala čekat jen tak, určitě mu zavolala předem a omluvila se, ?e nepřijde, to u? tam prostě jen nebylo vyřčené, končí to dřív :-). Tak?e tolik na Lindinu omluvu, a teď na svou :-). Sna?ím se psát ka?dou kní?ku jinak, přijít nejen s novým příběhem, ale i s tro?ku jiným zpracováním, s jinými hrdiny, jiným problémem, tak?e jsem jen ráda, ?e jsou jiné :-), ale neviděla bych to nijak tragicky, proto?e mezi posledními pěti knihami jsou dvě o dospělých, co? je úplně jiná váhová kategorie, kterou nelze srovnávat s dívčími romány, dále pak veleúspě?ná Potí?istka, neméně úspě?ná Vůně de?tě, trojka Moniky... Co mají ale tyhle kní?ky společné, tak je to, ?e nepatří mezi jednoduché letní příběhy, ve kterých se ře?í jen láska. Zále?í na čtenářích, někomu sednou víc například Kapky rosy, jiný sáhne raději po psychologické Potí?istce... A je to v pořádku, zále?í na ka?dém. Jo, jak jsi psala, ?e ti připadá, jako bych chtěla kní?kami předávat poselství - no, to ti nepřipadá, to tak prostě je :-). Ale bylo to tak v?dycky, dokonce u? i v těch nejstar?ích románech. Nezaměňovat ale poselství s mentorováním! V?echny tyhle příběhy mají reálné základy, prostě jen na příkladech ukazuji, jak to mů?e dopadnout, kdy? se stane to či ono, kdy? se hrdinka zachová tak či onak... No a ty romány pro ?eny jsou temněj?í a drsněj?í, proto?e on ten ?ivot není procházka rů?ovou zahradou :-). Ale o tom mů?eme mluvit a? třeba za patnáct dvacet let :-)).
Je fakt, ?e jsem si nedávno říkala, ?e by to chtělo nějakou opravdovu oddechovku, proto?e ten tlak a únava není ze mě, ale z okolního světa, vět?ina příběhů, co mi čtenářky pí?í, je depkoidních :-), ale já věřím a doufám, ?e prostě ty ??astné, ty, co jim to vychází bez mráčku, jen o tom nemají potřebu psát. Tak?e se pokusím v tomhle bodu polep?it a napsat něco optimističtěj?ího :-).