Díky, Diano, potě?ilo! A? si tady jistí ?karohlídi říkají, co chtějí :-)), David je fajn kluk (má své mouchy,ale to má ka?dý), na kterého je spolehnutí. Sice tehdy selhal, ale rozhodně si Evu úmyslně nepoji??oval, to zase ne, jen se během toho víkendu zachoval nezodpovědně, ale zase bylo to vlivem nečekané situace :-) A to,?e se mění reálie kolem... Mění, rychle. Myslím, ?e u? dnes čtrnáctileté holky neví, co byla vojna, nato? jak se to pro?ívalo. Předmobilová doba... to je taková nostalgie :-)

Je?tě mě tak napadlo, kdy? jste tuhle knihu psala, měla jste hned na začátku v plánu, ?e Eva otěhotní tak brzy a s Davidem se vezmou? Nebo se to tak nějak vyvinulou postupně.

Nene, kdepak. Blí?ence jsem psala spoustu let, vlastně jsem je začala psát ve třinácti, ale pozor, ne? se z toho román stal, bylo mi 27 :-), mockrát jsem se k příběhu vracela a přepracovávala, tak?e z toho původního zbyl námět - stěhování a letní tábor - no a připisovala dal?í a dal?í příhody, tak?e se to pak rozrostlo na celkem 1200 stran :-). Otěhotnění při?lo mnohem později, to se prostě vyvinulo :-) Jak říkám, jediný můj román končí svatbou, jinak se tomu bráním, kdepak!, ov?em v tomhle případě si ji ti dva zaslou?ili, po tolika letech, co se mnou strávili, vlastně se mnou vyrostli, a po tolika stránkách... :-)