Hezky den, paní Lenko. Konečně se mi podařilo udělat trochu více času na vaše stránky než jen zběžné prolétnutí a překvapivě mi neleží na srdci nic jiného než novinka, která vlastně tak nová není, ale já si ji pořídila teprve minulý měsíc. Psát o tom, jak úžasný příběh jste opět vytvořila, asi už nemá smysl a já doufám, že jste si toho vědoma, protože vaše knihy jsou prostě nejlepšími romány na českém trhu. Takže se nečekaně vrhnu ke konci a ohlasům na něj, které mě vcelku zarazily. Podle mě totiž Veronika dopadla v rámci možností dobře, co se týče milostného života, i když rozhodnout se možná tak lehké nebude. Sice mě hlodá červíček, kterého ze dvou sympaťáků (oblíbila jsem si stejnou mírou oba) si vybere, ale pokud by se myšlenka na pokračování skládala hlavně z toho, že někteří chtějí mít černé na bílém, zdali vyhraje kluk A nebo B, tak nevím. Líbí se mi, jak jste knihu zakončila, nebo spíš nezakončila. Zničehonic jsem si totiž oblíbila právě ty otevřené konce a po dalším dílu tudíž tolik neprahnu. Samozřejmě jsem si vědoma, že by pokračování obsahovalo zvraty (těch 20 % mě stále děsí), ne jen šanci pro jednoho zůstat s hlavní hrdinkou. Tibora mi bylo líto a chápala jsem jeho chování, dokonce mi přišlo, že svým odjezdem udělal správný krok, když s Niky nebyla řeč. Svým návratem si mě získal ještě víc. Asi bych mu fandila, kdyby Matyáš nebyl, no, Matyášem se skvělou povahou a dalšími pozitivy. Nezbývá mi, než nechat to na vás a čekat. Do ankety jsem se tentokrát raději nezapojila, proto tento dlouhý příspěvek. A teď to raději už utnu. Takže krásný víkend a pohodové jarní dny. :) Mary