Milá Lenko,

jsem Vaší čtenářkou už spoustu let, až se mi tomu nechce uvěřit, jak rychle to utíká.
K Vašim knížkám a příběhům se neustále a ráda vracím a troufám si říct, že každou Vaši knížku, co mám doma, mám přečtenou alespoň třikrát. :-) (a Radky a Šeptačky alespoň desetkrát. :-) )

Po dlouhé době, jsem si konečně přečetla nějakou Vaši novější knihu a bezvadně jsem si u ní zarelaxovala - pozvolný začátek, dávná školní láska a pak idylka, něco, co by si přála každá z nás. :-) :-D. Až jsem si říkala, že není možné, aby nenastal žádný zvrat. Ale on nastal a Vy jste mi tím až tragickým zvratem vzala vítr z plachet.

Nečekala jsem, že se Tibor zachová tak, jak se zachoval..
Ale možná to tak trošku byla i Verčina chyba, dávala mu všechno za vinu..
Ale Tibor se moc nezachoval jako chlap, když v tom Verču nechal a odjel.

A proto bych byla radši, kdyby byla Verča s Matyášem, byl to chlap a choval se jako chlap. :-)

A proto chápu, že se Vám nechce do pokračování, zavděčit se nemůžete všem. Na jednu stranu Vám rozumím, otevřené konce jsou fajn, každá si může domyslet svůj ideální konec, svůj "happy end", ale my bychom to chtěly černé na bílém, ať už to dopadne tak, či onak! :-D

P.S. jak jsem se tak koukala, od vydání Potížistky uběhlo už sedm let. Máte stále pocit, že to není na pokračování? Protože po tom já prahnu že všech Vašich knih snad nejvíc! :-)

Přeji Vám krásné léto a hodně inspirace! :-)