Ano, bylo to nutné - a to proto, že by se mnou kamarádka dodnes nemluvila :)) Já jsem napsala knihu Lucky Luk, nebyla za tím žádná jednička, prostě jen ten první příběh a podle mého to tak mělo i zůstat, jenže kamarádka, která moje knihy vždycky četla jako první - vlastně četla rukopisy, protože to bylo v době, kdy jsem psala "do šuplíku", se na mě po přečtení Lucky Luka rozzlobila, vyjádřila to slovy, "že by za Luka i dýchala a já mu udělám tohle!", a ať koukám napsat druhý díl, jinak se mnou nepromluví :) A tak jsem ho napsala, ale až po čase, ovšem v době, kdy mi začaly vycházet romány, vyšly hned za sebou (byť byly napsané dlouho předem) jako první a vzápětí hned druhý díl. A kamarádka stejně spokojená nebyla :) Protože to, co by v jedničce byl růžový konec, ve druhém díle už ne, jelikož se do příběhu zamotaly další postavy - a v trojúhelníku je vždycky někdo navíc, někdo, kdo trpí. Takže tady zase litovala Janu. Z čehož plyne, že se člověk nikdy nezavděčí všem :)