Rozhovor- Bulletin SKIP (únor 2003)

Vím, co čtenáři čtou

V na?em průzkumu nejpůjčovaněj?ích knih se pravidelně jako nejpůjčovaněj?í autorka objevuje Lenka Lanczová. Nejen proto, ale i kvůli tomu, ?e paní Lanczová je knihovnicí ve Slavonicích, jí redakce spolu s knihovnicemi dětského oddělení příbramské knihovny polo?ili následující otázky:

Jste na?í kolegyní a zároveň velmi plodnou autorkou (v na?ich katalozích je evidováno u? na 30 Va?ich titulů). Jakým způsobem se Vám daří skloubit pracovní a rodinné povinnosti s psaním?

Celkem mi vy?lo 36 titulů v průběhu deseti let, z nich? ten prozatím poslední, román Deváté nebe, se objevil na trhu začátkem června. Ani tohle číslo ale není konečné, proto?e momentálně pracuji na zbrusu nové knize, která by měla vyjít, pokud v?e dobře půjde, zhruba v listopadu. Psaní je koníček velmi blízký mé profesi, na který si čas v?dycky najdu, by? pouze po večerech. Někdo se dívá na televizi, já pí?u romány.

Ovlivňuje Vás knihovnická profese v tvorbě?

Pomáhá mi. Díky práci v knihovně mám jednak přístup k informacím, jednak přehled o knihách i trhu, vím, co vychází, jaká témata u? byla zpracována a jaká ne, no a hlavně jsem v neustálém kontaktu se čtenáři. Vím, co čtou i co číst chtějí.

Kdy jste začala psát?

Bylo mi třináct let, kdy? jsem doma stonala s angínou a hrozně se nudila, a proto?e jsem měla v?echny kní?ky přečtené, rozhodla jsem se, ?e si nějaký román napí?u sama. Vzala jsem si tu?ku a se?it a pustila se do příběhu, který po mnoha letech, úpravách a přepracování vy?el kni?ně pod názvem Znamení Blí?enců. A? do revoluce jsem psala "do ?uplíku", první kniha jsem vydala v roce 1992, tak?e se to tro?ku nahromadilo.

Neuva?ujete při publikačních úspě?ích o tom, ?e byste se věnovala pouze psaní?

Určitě ne, proto?e tím by psaní ztratilo kouzlo koníčku a stalo se povoláním, nutností. Pí?u proto, ?e mě psát baví, a pí?u jen tehdy, kdy se mi psát chce, ne proto, ?e musím, abych se nějak u?ivila.

Máte při psaní svých knih pro děvčata nějaké výchovné záměry?

Samozřejmě. Ve svých knihách nementoruji, ale ukazuji na příkladech, jak to mů?e dopadnout, kdy? se dívka zachová v té či oné situaci tak či onak. Podle ohlasu čtenářek i jejich maminek vím, ?e to zabírá, funguje to, a mám z toho radost.

Jak přijímáte recenze typu "Ukázkovým velkovýrobcem chatrných dívčích románků je Lenka Lanczová"?

Ka?dá recenze je pouhopouhý názor jednoho člověka - a nikde není řečeno, ?e správný! Naproti tomu jediná objektivní kritika, kterou uznávám, je zájem čtenářů. Ten se toti? dá změřit - počtem prodaných knih. Tě?í mě, ?e moje romány mají tak obrovskou čtenářskou základnu, čtou je i ty dívky, které by nic jiného nečetly, o čem? svědčí i ohlasy na mých webových stránkách. Spoustu čtenářek právě moje knihy přivedly ke čtení a literatuře vůbec. A to je v době, kdy četba rozhodně není dominantní zálibou dne?ních teenagerů, mnohem víc ne? jakákoli recenze.

Vzhledem k tomu, ?e Va?í dceři u? vy?la první kní?ka a Vá? syn se úspě?ně zúčastnil literární soutě?e "Příbram Hanu?e Jelínka", pova?ujete tvorbu za jakési "rodinné prokletí"?

Proč prokletí? Psaní je báječný koníček, který mohu ka?dému jen doporučit. Nadání nepova?uji za prokletí, nýbr? za dar.