Časopis Týden (léto 2005)
Královna dívčích knihovniček
Lenka Lanczová a jejích 42 románů
Nejoblíbeněj?í českou spisovatelkou není Halina Pawlowská, jak se asi mnozí domnívají. V zájmu čtenářek ji předčí jednačtyřicetiletá knihovnice ze Slavonic Lenka Lanczová.
Od roku 1992 vydala neuvěřitelných dvaačtyřicet románů pro dívky. Nikterak krátkých, obvykle mívají kolem 250 stran. Přinejmen?ím v posledních pěti letech se v?echny pravidelně objevují na ?pici ?ebříčků nejprodávaněj?ích knih pro mláde?. Lanczová k tomu přitom nepotřebuje ani televizní show, ani pozornost médií - dokonce se jí úzkostlivě vyhýbá. Rozhovory neposkytuje; zdvořile, leč důrazně odmítla také ?ádost Týdne. ?Sna?ím se uchovat si soukromí a nevystupovat nijak veřejně,? uvedla v odpovědi. ?Hlavní je, ?e čtenáři znají mé kní?ky, proč by měli znát mě?? Inkognito odkrývá pouze na svých internetových stránkách, které podle ní ?slou?í ke komunikaci se čtenářkami?. V éře diktatury médií je skoro zázrak, ?e někdo, kdo se v nich neobjevuje, mů?e mít takový úspěch.
Utajené náklady
Pravda, úspěch je to tě?ko exaktně měřitelný. Nakladatelství Víkend, je? v?echny knihy Lenky Lanczové vydalo, odmítá zveřejnit, kolik výtisků od jednotlivých titulů tiskne. Od utajování vý?e nákladu, které bylo bě?né v devadesátých letech, u? vět?ina nakladatelství upustila: dnes je podobná praxe spí?e podezřelá. Mů?e za tím být strach ze závisti, ale také pokus ?o?ulit? autory nebo finanční úřad. Při odhadu prodeje je tedy nutné pátrat u knihkupců. Firma Kanzelsberger hlásí, ?e za rok 2004 prodala kolem čtyř tisíc knih, pod nimi? je Lanczová podepsána. Na trhu má Kanzelsbergrova sí? zhruba desetiprocentní podíl: z toho vyplývá, ?e ročně by se mělo prodat kolem 40 tisíc jejích knih. To u? je daleko za hranicí českého bestselleru.
Prodej v?ak o úspěchu Lenky Lanczové vypovídá zhruba z poloviny: minimálně dvojnásobné mno?ství čtenářek si toti? její knihy půjčuje v knihovnách. Kdy? loni Svaz knihovníků a informačních pracovníků vyhlásil soutě? Moje kniha, v ní? lidé hlasovali pro nejoblíbeněj?í titul, stala se Lanczová v konkurenci českých a světových klasiků nejúspě?něj?í autorkou se čtyřmi knihami v první stovce. V leto?ní čtenářské anketě v rámci cen Magnesia Litera, na ní? se opět výraznou měrou podílelo hlasování v knihovnách, nezvítězila jen kvůli tomu, ?e hlasy fanynek se rozprostřely mezi trojici jejích loňských románů Lásky a nálezy, Kapky rosy a Doteky noci.
Začala ve třinácti
V roce 1992, kdy Lanczové vy?el první román Počkej na mě, Radko!, u nás je?tě dívčí román jako ?ánr nebyl příli? zaveden. Nakladatelé chrlili prověřené pamětnické příběhy Vlasty Javořické, rozhlí?eli se v zahraničí a objevovaly se první edice laciného bro?ovaného čtiva Harlequin nebo Večery pod lampou. Jen?e od roku 1994 vydala Lenka Lanczová v průběhu tří let osmnáct románů a Víkend a s ním dal?í nakladatelství pochopily, jak zajímavou cílovou skupinou jsou dívky od dvanácti do dvaceti let. Dnes ji? v různých nakladatelstvích vycházejí příběhy od Zuzany Franckové nebo Věry Řeháčkové, v matčiných stopách se vydala také Sandra Lanczová. Lenka Lanczová v?ak rozkvět dívčích románů odstartovala a stále v ?ánru dominuje. ?Odmalička jsem moc ráda četla,? vzpomíná na internetových stránkách. ?Od pohádek přes příběhy a dobrodru?nou literaturu, a? jsem se dostala do věku, kdy se holkám začínají líbit kluci, a tak jsem četla dívčí romány. Jenom?e tenkrát jich vycházelo hodně málo a i u těch, které jsem měla k dispozici, mi stále něco chybělo, nebylo to ono. A tak jednou, kdy? jsem le?ela doma s angínou a nudila se, proto?e jsem neměla co číst, jsem se rozhodla, ?e si nějaký takový román napí?u a ?e si ho napí?u tak, jak bych ho chtěla pro?ít, nebo alespoň si ho přečíst v knize. Vzala jsem si tu?ku a se?it, a proto?e mi bylo třináct let, vymyslela jsem si stejně starou hrdinku Evu, která se se svými rodiči a sourozenci přestěhuje z malého města do velkého, musí se seznámit se spolu?áky. S novými přáteli pak jede na letní tábor, kde se zamiluje do svého instruktora? A tak vznikl román Znamení Blí?enců.
Dívčí sebepoznání
Zmíněný román v?ak vy?el přepracovaný a? mnohem později, v pořadí vydaných děl je a? pátý. Kromě zmíněného úvodu obsahuje několik dějových prvků, které se v pozděj?ích knihách opakují a zaručují čtenářský úspěch. Hlavní hrdinka Eva si nevěří: zatímco star?í sestra platí za uznávanou krasavici a točí se kolem ní mno?ství kluků, Eva se potýká s nevra?ivostí nových spolu?aček, a ?e je dostatečně ?ádoucí, jí nedochází ani poté, co si jí začne v?ímat třídní idol. Následuje letní tábor, kde ov?em patnáctiletého spolu?áka okam?itě (pro případné čtenáře mu?ského pohlaví bývá dost deziluzivní, kdy? zji??uje, jak snadno dívky zapomenou na nedávného partnera) zastíní osmnáctiletý vedoucí Dick, do něho? se Eva zamiluje, stejně jako v?echny ostatní tábornice. Na rozdíl od nich samozřejmě alespoň dočasně uspěje, a i kdy? děj nekončí happy endem, důle?itěj?í je proces sebepoznání: i po mně mohou kluci tou?it. Lanczová to bohu?el zbytečně potvrdí tím, ?e Evu nechá vyhlásit táborovou královnou krásy, přesto si nelze nev?imnout klíčového poselství autorčiných knih: dodat čtenářkám sebedůvěru. Krasavice, je? se zájmem opačného pohlaví nemají problémy, obvykle příli? nečtou; ani dívčí romány.
Zamilování je ov?em ve Znamení Blí?enců cudné, vrcholí polibkem. Teprve v pozděj?ích románech, zvlá?tě jsou-li hrdinkami odrostlej?í slečny, dojde také na sex. Není sice líčen naturalisticky, ale jinak velmi otevřeně a odvá?ně, podobně jako tomu bývá v dívčích časopisech. Co? patří mezi dal?í autorčiny přednosti: vyjadřuje se jazykem blízkým čtenářkám, nerozpakuje se pou?ívat hovorové a? vulgární výrazy. Stíhá rovně? zachytit rychle se měnící slang náctiletých i jejich zvyky; dost mo?ná díky tomu, ?e v?e mohla odpozorovat od dospívající dcery a jejích kamarádek.
Spolehlivěj?í ne? rodiče
Banální schéma nesmělé dívky, které ?to vyjde?, v?ak Lanczová problematizuje tématy, jako je anorexie (Střípky mých lásek), vztahy se star?ími, dokonce i ?enatými mu?i (Tři na lásku), nechtěné početí (Past na kočku), tě?ké nemoci (V?echno bude fajn) nebo drogy (Oran?ové blues). Často poutavě a přita?livě formuluje, co hrozí tápajícím dospívajícím v době, kdy na ně sex vykukuje na ka?dém rohu. V zatím předposledním románu Doteky noci autorka sleduje osud sedmnáctileté Nikoly, kterou kromě tradičního pocitu méněcennosti su?uje je?tě skutečnost, ?e zůstává pannou. Kdy? s ní kvůli tomuto ?handicapu? ukončí románek stejně starý přita?livý hokejista, rozhodne se Nikola panenství při nejbli??í příle?itosti zbavit, co? pochopitelně vede k malé dívčí tragédii a výchovnému ponaučení. Ale pozor: moralita je napsána natolik zručně, ?e se čtenářkám dostane pod ků?i spolehlivěji ne? rodičovské domluvy.
Pokud nebudeme brát psaní Lenky Lanczové vá?něji, ne? mu příslu?í (ani autorka se na rozdíl od některých jiných nebrání zařazení do ?ánru čtiva pro dívky), nutno konstatovat, ?e ve schematických omezeních se pohybuje suverénně a je?tě k tomu přidává několik dílčích kvalit. ?ivot přikrá?luje jen málo, dokonce bývá na poměry ?ánru a? nečekaně realistická. Nebalamutí dívky, ?e je v ?estnácti potká ?ivotní láska, varuje před nástrahami, bez váhání nechá hrdinku skončit ?patně. Pokud tedy u dcery (sestry, partnerky) objevíte knihy s o?klivými amatérskými kolá?emi modelů a modelek na obálce, nemusíte nutně propadat zoufalství. Mů?ete jí zkusit podstrčit Čechova nebo Saganovou, ale i kdy? zůstane u své autorky, ?ivot si tím nezkazí. Telenovely jsou mnohem nebezpečněj?í.
Pavel Mandys
