Do měsíčníku NEON v J.Hradci ? duben 2007

 

 

ZAVZPOMÍNÁTE NA JINDŘICHOHRADECKÝ LITERÁRNÍ KLUB?

Upřímně řečeno, u? na to ani moc vzpomínat nechci. Byla to jiná doba, kdy se v?echno organizovalo a jedinec se tě?ko prosazoval.

 

MĚLO BY PODLE VÁS FUNGOVAT PODOBNÉ SESKUPENÍ NA OKRESNÍ ÚROVNI I DNES?

Snad ani ne. Nevidím tak nějak důvod? Dnes má ka?dý jiné ?ance a mo?nosti ne? za totality. Pokud je dobrý, mů?e publikovat, prosadit se.

 

CO VÁS KE PSANÍ PŘIVEDLO?

K psaní jsem se dostala jednodu?e. Od dětství jsem moc ráda četla - od pohádek přes příběhy a dobrodru?nou literaturu, a? jsem se dostala do věku, kdy se holkám začínají líbit kluci (a naopak), a tak jsem četla dívčí romány. Jenom?e v době mého dospívání jich vycházelo málo a i u těch, které jsem měla k dispozici, mi stále něco chybělo, nebylo to ono. Jednou, kdy? jsem le?ela doma s angínou a nudila se, proto?e jsem neměla co číst, jsem se rozhodla, ?e si nějaký takový román napí?u, a ?e si ho napí?u tak, jak bych ho chtěla pro?ít, nebo alespoň si ho přečíst v knize. Vzala jsem si tu?ku a se?it, a proto?e mi bylo třináct let, vymyslela jsem si stejně starou hrdinku Evu, která se s rodiči a sourozenci přestěhuje z malého města do velkého, musí se seznámit se spolu?áky. S novými přáteli pak jede na letní tábor, kde se zamiluje do svého instruktora... A tak vznikl román Znamení Blí?enců, který po mnoha letech a mnoha úpravách vy?el v kni?ně v třídílné podobě. Moje první kniha se objevila na pultech knihkupectví v roce 1992 a dnes mám na kontě celkem 48 titulů, z nich? ten prozatím poslední s názvem HŘÍ?NÁ TOUHA vy?el v prosinci. Ani číslo 48 není konečné, první leto?ní novinka se objeví zhruba v květnu-červnu, půjde o román na prázdniny.

 

 

VA?E KNIHY JSOU JEDNY Z NEJČTENĚJ?ÍCH. PROČ SI MYSLÍTE, ?E TOMU TAK JE? 
Proto?e pí?i ze ?ivota. Ve svých dílech popisuji a ře?ím nejrůzněj?í problémy, které dospívající trápí. Čtenářky se v hrdinkách poznávají, ztoto?ňují se s nimi, jsou jim blízké, v kní?kách pak nachází odpovědi na své otázky.

 

NADÁNÍ POVA?UJETE ZA DAR?

Ano, určitě.

 

JE PSYCHOLOGIE VA?ÍM KONÍČKEM?

Samozřejmě. To, co pí?i, je v podstatě psychologie dospívání. Nejspí? je to právě tím, ?e jsem začala psát ve třinácti to, co mě v té době nejvíc zajímalo. A nějak mi to zůstalo. Kdybych začala v pětadvaceti, asi bych psala detektivky. Témata prvních lásek, přátelství, fale?ného kamarádství, mezilidských vztahů atd., to jsou věci, které mě stále baví. V mých románech se ale objevují i vá?něj?í problémy, jako je např. mentální anorexie, gamblerství, interrupce, znásilnění, apod. Pí?u o věku, ve kterém se v?echno pro?ívá naplno, kdy je toho tolik nového a lákavého. Je to zároveň i věk, kdy se toho dá hodně zkazit.

 

 

JAK VYBÍRÁTE HLAVNÍ HRDINKY ČI HRDINY? ODKUD BERETE NÁPADY A NOVÁ TÉMATA? VYCHÁZÍTE PŘI TVORBĚ I Z PODNĚTŮ ČTENÁŘEK?

Samozřejmě. Náměty jsou ze ?ivota. Stačí se umět dívat kolem sebe a poslouchat. Co člověk, to jiný příběh. Inspirují mě přátelé, moje děti ve věku hrdinů, moje čtenářky. U vět?iny románů je to tak, ?e ne? jdu psát nový román, zvolím si téma, vyberu problém, který se v knize bude ře?it, vymyslím hrdiny (jsou buď smy?lení, anebo mají předobraz v někom skutečném), prostředí, dobu děje, atd. a udělám si tzv. kostru příběhu, kterou potom obaluji "masem" z drobných příhod a zá?itků.

 

 

OBLÍBENÁ JE I VA?E WEBOVÁ STRÁNKA, NA KTERÉ SE PRAVIDELNĚ OBJEVUJE HNED NĚKOLIK DOPISOVATELEK. MÁTE BLÍZKÝ VZTAH K CHATOVÁNÍ A MODERNÍM TECHNOLOGIÍM?

Hodně blízký. Počítač je můj nepostradatelný pomocník a Internet pak moderní médium, které zprostředkovává přístup ke v?em mo?ným informacím a navíc zkracuje vzdálenosti mezi lidmi. Na mých webových stránkách www.lanczova.cz je zaregistrováno takřka tři tisíce čtenářek nejen z celé republiky, ale i těch, které studijní či pracovní povinnosti zavály do v?ech koutů světa. Těch, které stránky nav?těvují pravidelně, jsou desítky denně.

 

 

JAK SE VÁM DAŘÍ SKLOUBIT PRACOVNÍ A SPISOVATELSKÉ POVINNOSTI? POMÁHÁ VÁM VA?E PROFESE PŘI VLASTNÍ TVORBĚ?

Naprosto ideálně. Díky své profesi knihovnice jsem v neustálém kontaktu jak s knihami, tak se čtenáři. Mám přehled, co vychází, co pí?e konkurence, co na trhu chybí, co si čtenáři ?ádají.

 

 

NEUVA?UJETE PŘI PUBLIKAČNÍCH ÚSPĚ?ÍCH O TOM, ?E BYSTE SE VĚNOVALA POUZE PSANÍ?

Psaní je můj koníček, pí?u jen po večerech (mám rodinu a chodím denně do práce, pracuji v knihovně), tak?e se v?dycky tě?ím, a? budu mít čas a budu si moci sednout k počítači... Nechci být spisovatelem z povolání, proto?e by se pak z psaní stala nutnost a kouzlo koníčku by se vytratilo. Co je povinné, to u? nikdy nebaví. Pro spisovatele je tím největ?ím oceněním vědomí, ?e jeho práce má smysl, kdy? přiná?í radost a potě?ení tolika skvělým čtenářům. Dokud budou čtenáři, budu psát, proto?e mě to bude bavit - je to kruh.

 

 

RECENZE NEJVÍCE OCEŇUJÍ VÁ? STYL, KTERÝ PŘÍMO MLÁDE? NEMENTORUJE, I PŘESTO MÁ VÝCHOVNÉ ZÁMĚRY. NA CO TEDY DÁVÁTE NEJVĚT?Í DŮRAZ, NA UKÁZKY, PŘÍKLADY ČI JEDNOTLIVÉ OSUDY, KTERÉ MAJÍ NAKONEC POUČIT?

Vyprávím příběhy, které se staly, které se stávají a které se mohou stát. Na osudech různých hrdinek ukazuji, jak to vypadá a jak to mů?e dopadnout, kdy? se holka zachová v určité situaci tak či onak... Tohle zabírá rozhodně víc ne? mentorování a zákazy.

 

 

S JAKÝMI RECENZEMI SE NEJVÍCE SETKÁVÁTE?

Setkávám se spí? s ohlasy ne? s recenzemi. A ty ohlasy jsou moc hezké, povzbuzující. Dodávají mi chu? psát dál. Koho by například nepotě?ily dopisy čtenářek, které nikdy nebavilo číst a právě moje knihy je ke čtení přivedly!

 

SLEDUJETE JAK SE UMÍS?UJÍ VA?E KNIHY V RŮZNÝCH ANKETÁCH ČI SOUTĚ?ÍCH?

Občas. Největ?í radost mám z výsledků ve čtenářské anketě MOJE KNIHA, kde jsem se umístila na třetím místě ze v?ech českých i zahraničních autorů (hned po Tolkienovi a Rowlingové) a na prvním místě z českých autorů.

 

BUDETE SE V BUDOUCNU VĚNOVAT I JINÝM ?ÁNRŮM?

Kdo ví? Zatím mám stále nápady a náměty na romány s dívčími hrdinkami, ale třeba se jednou pustím do románu pro ?eny. Nebo napí?u detektivku.

 

V RODINĚ NETVOŘÍTE POUZE SAMA, I VA?E DCERA SANDRA A SYN DAVID JSOU PLODNÝMI AUTORY - PŘEDSTAVÍTE JE NÁM BLÍ?E?

Mám dvě děti, ale vydavatelské počiny má za sebou pouze dcera Sandra. Studuje prvním rokem na Masarykově univerzitě v Brně če?tinu a výtvarnou výchovu a na svém kontě u? má osm titulů. Syn David studuje právo a literaturu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, tak?e k literatuře má opravdu blízko, nicméně dosud se pouze zúčastnil několika literárních soutě?í v kategorii poezie. Zkrátka, pí?e básničky. Pro sebe, proto?e ho to baví.