Věděla jsem, ?e Pavla poznám, i kdy? bude mít mnohem krat?í vlasy. Vy?el z brány a rozhlédl se. Zdálky jsem se na něho usmála, ale nebě?ela mu naproti. Přece jen nejsem nanynka ze Lhoty.
Uviděl mě. Trochu se zarazil a zůstal stát. Co se děje? Copak ke mně nepůjde?
?el. Rozhoupal se a při?el s vá?nou tváří.
V mých představách jsme si měli padnout kolem krku. Místo toho jsme si jen zdvořile podali ruku!
?Ahoj, Radko,? řekl a z jeho hlasu jsem vycítila, ?e mu není do smíchu.
?Ahoj, Pavle. Pusu mi nedá???
?Rozmazal bych tě,? řekl a ztě?ka polkl.
Nevěděla jsem, co říct. Zpříma jsme si hleděli do očí a nedbali na hlučící hem?ení kolem.
?Namalovala bych si ji potom znovu,? navrhla jsem.
Konečně se mu v očích objevil náznak úsměvu. ?A se? si jistá, ?es přijela za mnou??
Vyjevila jsem se. ?Za kým jiným?!?
?Nevím,? pousmál se.
?Chce? mě trápit??
?Ne, vůbec ne. Ty utrápí? mě.?
?Já tebe?? ?asla jsem. ?Co to plácá???
?Jsi hádavá ?enská,? řekl s úsměvem a trochu napětí zmizelo. Vzpomněla jsem si na na?e začátky, kdy jsme se vlastně pořád hádali.
?Já? Jen si vzpomeň??
?Právě ?e vzpomínám. Celý noci, Radko.?
Zmlkla jsem. Úsměv se z jeho tváře zase vytratil. Třicet dní odloučení mezi námi stálo jako čínská zeď. Kolik nám jich je?tě zbývá? Vydr?íme je? A dají se vůbec vydr?et, aby člověk nezblbnul?!
Po nesnesitelně dlouhé době, kdy? u? mě oči pálily z upřeného pohledu, zvedl ruku a jeho mozoly mě za?krábaly na tváři. Konečně! Schoulila jsem se mu do dlaně. Natáhl druhou a ně?ně uchopil mou hlavu oběma rukama. Zavřela jsem oči.
Teď. Určitě. Teď!
Sotva znatelně přitiskl své rty k mým. Nenechala jsem ho tápat, prudce jsem ho objala kolem ?íje a přitulila se k němu. Políbili jsme se. Dlouze, hluboce, vá?nivě, přesně jako v mých erotických snech, přesně tak, jak jsme to měli udělat hned na začátku!