Na?i se normálně zbláznili. Pěkně nepříjemné zji?tění po tolika společných letech! Nevím teda, jestli se někdo mů?e zbláznit nenormálně, to u? by byl asi úplnej blázen, ale jinak si dáreček, který mi moji starou?kové nadělili 20. dubna k jmeninám, nedovedu vysvětlit! Toho dne mi toti? radostně oznámili, ?e tatíček, in?enýr Jan Axman, ?éf montá?ní čety firmy MONTSTAV Bakov, odjí?dí za pár dní do Afriky. Respektive odlétá, přes Středozemní moře ?ádné dálnice či podmořské tunely nevedou, ?e, a lodí by to patrně trvalo moc dlouho, neb ta?ulda tam jede za prací a ne za zábavou, jak mi dodatečně nezapomněl omlátit o hlavu, kdy? jsem na tohle téma neuvá?eně zavtipkovala. V první chvíli mi toti? prolétla hlavou melodie jedné skvělé písničky od Yo-Yo bandu a já si začala pobrukovat její slova, jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe. K hostině lidojedů jsem se jaksi nedostala, proto?e mě tatík ujistil, ?e jde o Egypt, co? je sice také Afrika, leč severní a dost nepodobná té, kterou mám na mysli, a krom toho mě obeznámil se svatou povinností man?elky následovat svého chotě a být s ním v dobrém i zlém. V tu ránu jsem se zajíkla radostí! S Einsteinem se zajisté srovnávat nemohu, av?ak natolik geniální, abych si spočítala, ?e tím pádem je ze mě na pár měsíců sirotek, jsem. Silou vůle jsem se musela ovládat, abych své nad?ení nedala příli? najevo! Montá? jako taková by mě nijak zvlá?? nerozhodila, ta?ka čas od času pobýval dlouhodobě v cizině, jen díky tomu jsem se v ?esti letech podívala na dva měsíce do Dama?ku a ?estou třídu jsem dokonce téměř celou vychodila v Turecku, kde jsme nav?těvovala anglickou ?kolu. Zvykla jsem si i na ?ivot v neúplné rodině, by? mám oba rodiče. Vět?inou chyběl táta, někdy ho mamka doprovázela a já v té době válčila pouze s bábinkou, co? byl veget. Babča sice vyhro?ovala, ?e na?im v?echno práskne, ale nikdy ne?alovala.
"Tebe ale s sebou vzít nemů?eme," oznámil mi vzápětí.
"Pochop, gymnázium není holubník," domlouvala mi mamka, která si myslela, ?e proliji krokodýlí slzy, "a ty jsi u? ve tře?áku. Co kdyby ti ho neuznali a musela jsi opakovat?"
Tuhle řeč jsem moudře odkývala, jeliko? skutečnost, ?e bábinka vloni umřela a máti odplachtí také, přede mnou rozprostřela lákavé mo?nosti! Ostatně, máminu svatou povinnost jsem brala s rezervou. Táta nejspí? nechce riskovat reprízu předloňské situace, kdy se mamka během jeho tříměsíčního pobytu v Maroku stihla zamilovat do jistého mladého mu?e a i tak nestabilní soudr?nost na?í rodiny málem vzala za své! Kdyby se psychologovi z man?elské poradny nepodařilo rodiče usmířit, patřila bych dnes do statistiky s nelichotivým nadpisem dítě z rozvráceného man?elství.
"Nemusí? toho litovat," tě?il mne táta, "v červenci za námi přiletí?. Chlapi se budou střídat, sveze? se s dal?í partou. Prázdniny v Káhiře se ka?dému nepo?těstí, ne? Pyramidy prolézt stihneme, neboj."
"Fajn," odpověděla jsem jednodu?e, poněvad? jsem netu?ila, ?e k jádru věci se teprve dostaneme!
"No a těch pár týdnů do prázdnin přečká? v Ní?anech."
Málem to se mnou seklo! "Kde?!"
"U Pavla," připomněla mi mamka existenci svého bratra.
"To nemyslíte vá?ně!" vybuchla jsem ?okovaně. "Mám snad bejt u Hájků?! V Ní?anech, tý hnusný, ?pinavý díře?!"