S holkama jsme toti? vymyslely báječnou věc! To, ?e za na?i devítku na akademii vystoupí soubor Amazonky, je v?eobecně známé, stejně jako fakt, ?e Linda, oblíbenkyně třídní Sádlové, připravuje s Andreou a Sylvou nějaký trapný kvíz. Ov?em na?e ambice sahají mnohem dál! Sádlice padne do mdlob, a? zjistí, ?e máme dal?í číslo, které jsme s nikým předem nekonzultovaly a nevy?ádaly si svolení!!! Stejně by nám ho bez pardonů zatrhla. Před diváky se bude muset tvářit, ?e i na?e Polednice do programu patří. Sáhly jsme toti? po klasice, ov?em tak hluboko, abychom chronicky známou baladu odrecitovaly, jsme neklesly. Napadlo nás ji zdramatizovat, a co víc, zhudebnit! Kdy? mů?e být muzikál Drákula, proč by nemohla být Polednice, ne? Největ?í práci nedalo samo zhudebnění textu, kdy jsme příslu?nou hudbu přejaly z bráchových elektronických varhan, respektive čtyři různé typy melodií, ka?dá postava zpívá ve své hudební rovině, nýbr? rozdělení rolí. Eva Ká samozřejmě vyváděla jako v?dycky, zásadně odmítla hrát Polednici, neomaleně prohlásila, ?e tu musí představovat ta nej?kareděj?í z nás, tedy Zuzana, a chudák Zuzka zrudla a nevzmohla se na slovo.
"Nezdá se ti, ?e se? sprostá?" navezla se do ní Eva Pé.
"Uva?uj, nemů?e zpívat Matku," nechala se sly?et a krásně z nařčení vybruslila, "proto?e jak by to vypadalo, kdyby zpívala - krrristepane, odpus? hřřříchy hřřří?nici..."
Co? jsme uznaly. Postava Polednice zůstala Zuzaně, an?to v celém kusu vysloví jednu větu, ve které ?ádné R či Ř není, dej sem dítě zvládne i při svém handicapu. Eva Pé si bez protestů vybrala roli Otce, jeliko? tomu pan Erben nedopřál otevřít ústa a ona postrádá hudební sluch. Tak?e ná? muzikál je víc ne? humánní - mohou v něm hrát i osoby, které zpívat neumí. Eva Ká nakonec zabrala úlohu Matky, to aby tam byla vidět, a mně zbyla role Vypravěče, který se sice nemorduje s kostýmem, zato má nejvíc zpívaného textu.
Sjedeme si celé číslo třikrát, nače? usoudíme, ?e jsme jedničky, a jdeme na zahradu otestovat zralost tře?ní. Ačkoli se Kostelec honosí přízviskem město, by? svou rozlohou a počtem obyvatel připomíná spí? vět?í vesnici, jedině my z na?í čtyřky máme zahradu, tudí? je přirozené, ?e se scházíme častěji u nás ne? u Evy Pé v bytě nad obchodem, kde bychom se handrkovaly s její mlad?í sestrou, ani nechodíme ke Kociánům, je? vlastní hotel Kaskáda na náměstí, jediný v městečku, a rovně? v něm bydlí, a u? vůbec se nedá počítat s garsonkou Zuzky a její rozvedené maminky v jednom z pěti paneláčků na miniaturním kosteleckém sídli?ti. Poslední dobou v?ak podezírám drahé kamarádky, ?e ke mně chodí i z jiného důvodu, kterým, světe, div se, jsou moji pra?tění bratři. Stejně jako dnes: Evu Ká mnohem víc ne? tře?ně zajímá potroublé la?kování s Danem, co pomáhá tátovi s opravou králíkárny, kterou nám ti prevíti rozkousali, a Zuzka zbo?ně upírá svůj krátkozraký pohled na Rendu umazaného od oleje a benzínu, jak se spolu s kámo?em Mikim sna?í dát do kupy ten svůj vehikl, a my pro ně neexistujeme. Eva Ká exceluje, chová se jak ujetá puber?ačka, občas si s Evou Pé vyměníme pobavený a dílem pohor?ený pohled, a kdy? si najednou vzpomene, ?e měla být ve čtyři doma, vylo?eně se mi uleví, jeliko? jsem se za ni před tátou docela styděla.
"Tak pa, cukrou?i," loučí se Eva Ká s Danem. "Ahoj, holky. Přijďte zítra na náměstí, něco suprovýho podniknem."
S úlevou jí pozdrav opětujeme, stejně jako Zuzaně, která věrně svou nejlep?í kamarádku doprovází.
"Vtipná a? to bolí," poznamená Eva Pé. "Trapka."
"Nechápu to. Jinak je celkem prima, ale jak se někde poblí? objeví kluk... Mimochodem, co si myslí? o Adrianě?"
"Párovce?" informuje se. "Kráva."
"Moje řeč," přikývnu souhlasně. "S tím předváděním před klukama mi ji Eva Ká dost připomíná..." Svěřím se jí, ?e podle Dana i Rendy je Adriana největ?í kráska z Kostelce, co? nás inspiruje k sáhodlouhé debatě, kdy zhodnotíme kluky jako plemeno pitomců, kdy? letí na takové typy holek, místo aby poznali pravou kvalitu... tedy nás. Haha.