Od rána koluje po třídě jakýsi leták, dopis nebo co, adresátem jsou v?ichni kluci a ka?dý se jeho čtením výborně baví, nače? sám cosi dlouze do papíru spisuje. Klukovské chování je pěkně podezřelé, tím spí?, ?e holky nemají k letáku přístup a kdy? se ho jednou Lence podaří zachytit, kluci se na ni vrhnou a násilím jí ho vyrvou z ruky dřív, ne? jej stihne rozbalit.
Tahle zábava jim vydr?í po celé ?kolní dopoledne a teprve při polední pauze je na?e zvědavost, by? jsme se nahlas zařekly, ?e o ty jejich pubertální ptákoviny nemáme zájem, konečně ukojena, jeliko? spolu?ák Pavel vypí?e na tabuli výsledky volby MISS 2.B.
"Ti kluci jsou ale střeva," vyprskne pobaveně Bára a má důvod být na vý?i, proto?e její jméno se objeví hned na druhé příčce. Tu první okupuje Vanda Geregová, jak jinak. Třetí místo získala v hodnocení podle pochybných klukovských měřítek Mariana, je? je na?í spolu?ačkou teprve rok, proto?e k nám prolítla a opakuje si pro velký zájem druhý ročník, čtvrtá je Lenka, pátá Mí?a, ?está Ivona... Se zatajeným dechem čekám, kdy se konečně na tabuli objeví moje jméno, a ačkoli si v duchu tisíckrát řeknu, ?e jde jen o ubohý ?ebříček několika ?estnáctiletých idiotů, hluboce se mne tahle akce dotkne. Edita Havlová se toti? ocitne teprve na deváté pozici z celkového počtu jedenácti holek na?í třídy, co? je, mírně řečeno, nejen neúspěch, ale přímo děs! Dokonce i ta Mí?a s tváří plnou zarudlých pupínků akne mě předběhla!
"Podle čeho jste to určovali?" vyzvídá Mariana. "Co člověk, to názor, ne?"
"Jednodu?e," ujistí ji Roman a Pavel si za?uká na čelo: "Hodnotili jsme známkovací stupnicí od jedné do pěti a bodovalo se víc věcí, nejen to, jak vypadáte, ale taky postava, prsa, nohy, erotická přita?livost, sympatie a tak."
"Pitomci," řehtá se Bára a místo aby si vá?ila svého vysokého postavení, směrem k na?í lavici prohodí: "Zvolili Vandu, to jsou paka, co? Trpasličí Miss."
"Co je malé, to je milé," vzpomene si na známé rčení Mí?a. "Ochranitelskej komplex. Na pr?avý holky si mů?ou lehce dovolit a je?tě si připadají jako páni tvorstva."
A co je velké, to zkrátka není v kurzu, doplním si v duchu s ú?klebkem a drahé spolu?áky dost nevybíravým způsobem pobídnu, aby si laskavě tabuli zase smazali, proto?e mám zrovna slu?bu a nechci mít kvůli nim problémy.
"Nebuď nedočkavá," odbyde mne Matěj a Roman, ten kretén, dodá: "Kdybys byla na prvním, nechala bys to tam do zejtra, co? Ale takhle..."
Kluci vybuchnou smíchy, z jejich hloučku zaslechnu je?tě pár ostřej?ích nará?ek, ale to u? s namočenou houbou vztekle ?mrdlám po načmáraných jménech. Roman ?al do ?ivého, ruku na srdce, kdybych se objevila v popředí, nechvátala bych tolik!
Jediný, kdo se mne zastane, je Pavel, ov?em jeho poznámka zabolí nejvíc, proto?e řekne: "Náhodou, kdyby nebyla takovej golem, vyhrála by."
"?irafa?" řehtá se Vojta. "V?dy? je tlustá..."