Sna?ím se ze v?ech sil usnout, mezi spícíma kamarádkama si připadám pří?erně opu?těná, jako jediný člověk ve světě nočních ?ivočichů. Chci si vyprázdnit hlavu, ale to ne, cpou se mi do ní výčitky, jak to koulím s na?ima, a to je nejspí? to poslední, co by mi mohlo přinést klidný spánek. Převaluji se na seně sem a tam, chvíli je mi chladno, chvíli se potím.
Konečně, konečně se začnu propadat do peřin spánku, v?echno rázem ztrácí ostré hrany, najednou znovu plavu v rybníku, vlnky mnou houpají sem a tam, u?ívám si to. Jako se na divadle vymění kulisy, rekvizitář mého snu zamění rybník za delfinárium, vedle mne se vynoří modrý delfín. ??ouchne do mě svým čumákem, asi se chce honit, jeho vousky mě zalechtají na tváři. Netu?ila jsem, ?e delfíni mají vousy! A pěkně studený čenich, jezdí mi jím po obličeji a čenichá o závod, a? se mu chřípí chvěje. Ko?í?ek má krásně ply?ový, skoro jako my?, případně krysa...
"Uáááá..!" S výkřikem plným děsu, o?klivosti, hrůzy a strachu se vytyčím do sedu tak prudce, a? zvíře z mé hrudi polekaně uskočí. Naprosto dezorientovaná, v první chvíli vůbec nechápu, kde jsem, dokonce se sna?ím nahmatat vypínač lampičky a místo po psacím stolku moje prsty zatápou v seně, ječím, jako kdy? mě na no?e bere. Přispějí k tomu dvě zvířecí oči, co se blýsknou ve tmě!
Nastane pekelný zmatek. Nějaký dívčí hlas se ptá, co se děje, jiný volá moje jméno, pak zaslechnu je?tě cizí, mu?ské, v?ichni křičí o překot, co to, ksakru, je?!
Teprve baterka, kterou se podaří Janě najít a rozsvítit, vnese do situace trochu světla.
Jakmile zjistím, ?e mi po obličeji nečenichala krysa, dokonce ani my?, ale celkem sympatický voří?ek s jedním uchem nastojato a druhým volně visícím, vypnu sirénu.
"To mě teda podr?," řekne neznámý klukovský hlas. "Jsou tu holky. A hned tři."
Světlo z baterky spí? připomíná bludičku, přesto v jeho záři zaregistruji dva vetřelce s torbami a kytarou. Do tváří jim nevidím, poznám jen, ?e jeden má čelenku smotanou ze ?átku a druhý střapaté vlasy pod rameny světlej?ího odstínu.
Blonďák zhodnotí stav a řekne konej?ivě: "Klid, Tondo. To je jen hysterická slečna, neboj. Ta tě nekousne."
Abych přehlu?ila narůstající rozpaky, vře?těla jsem vá?ně slu?ně, osopím se na psa: "Co tu chce?, vobludo?!"
Hladkosrstý pejsek o něco málo vy??í ne? jezevčík se sna?í mým slovům porozumět, dokonce legračně natočí hlavu, kdy? se mi se soustředěným výrazem dívá do očí.
"To je Tonda," opraví mě jeho majitel, ten blondýn, pobaveně. "A kdo je tohle, Tony, vá?ně netu?ím. Hele, princezno, proč mi děsí? psa? Nic ti neudělal."
Jeho kámo? vyprskne smíchy a Dominika se ochotně přidá.
"Já děsím jeho, jo?!" ozvu se vytočeně. "Je?tě teď se celá klepu, mám z něho psotník. Jak by se líbilo vám, kdyby vás z ničeho nic ve spaní začal očuchávat cizí pes?"
"Dokud by nezvedl no?ičku, o nic by ne?lo," odpoví mi pohotově jeho páníček a holky, potvory, vybuchnou smíchy.
"Nebo to stihl?" vtipkuje jeho kamarád.
"Náhodou ne," u?klíbnu se.
"No, tak psa u? známe," usměje se Jana, "co kdybyste se nám ráčili představit je?tě vy? Vtrhnete nám do lo?nice..."
"Netu?ili jsme, ?e je obsazená," hájí se černovlasý kluk. "Ale tím líp. Najít takřka v posteli takový tři kočičky je skvělej objev - a nejen pro psa, ?e. Já jsem ?těpán."
"Ahoj, ?těpáne." Dominika se vyhrabe ze svého spacáku, aby se s ním mohla přivítat jaksepatří. "Dominika."
"To je Kengi," uká?e na svého přítele, jakmile Dominiku přičinlivě olízne, a Kengi si s ním v olizování v ničem nezadá. Pak se oba vrhnou na Janu, aby se s ní přivítali tým? stylem, ov?em Jana ucukne. Já zajdu je?tě dál, jakmile mě Dominika představí, na dálku pouze kývnu hlavou. Za svitu slabé baterky sice na sebe vzájemně moc nevidíme, přesto si mého odmítnutí bratřit se v?imnou a respektují ho.
"No, tak se známe, tak?e bychom mohli udělat takovej docela slu?nej grupáč, co říkáte?" navrhne ?těpán.