Přesto?e jsem si nařídila normální budík i buzení na mobilu, jsem vzhůru dávno před zazvoněním. Nechci holky probudit zbytečně brzy, tak?e le?ím a počítám minuty, abych si nějak ukrátila čas, nače? se Ivana s Ditou konečně probudí a nastane neuvěřitelný zmatek. ?est holek na tak malou koupelnu, to je prostě k zbláznění! Místo seznamování s holkama z druhé části pokoje se tam rafneme a bojujeme o pitomé umývadlo a záchod, přičem? slova, která padají, mezi slu?ná rozhodně nepatří.
"Uhry si mů?e? mačkat v pokoji, nezacláněj tady!" osopí se Dita na holku s je?kem a ta ji bez mrknutí oka po?le někam. Ivana si vybojuje místo před zrcadlem málem přes mrtvolu, respektive přes brunetku, její? vlasy jsou sestříhané naprosto dokonalým střihem, kterou odstrčí tak vehementně, a? ta zapadne do úzkého prostoru mezi stěnou jádra a toaletní mísou. Narazí si přitom bok a nadá Ivaně do hus, kachen, slepic a jiné drůbe?e.
"V tomhle se musí udělat systém, jinak se tu pozabíjíme," mudruje světlovlasá holka, která jako jediná nenadává sprostě a dokonce se ani do koupelny netlačí zuby nehty.
Na snídani v tomhle chaosu čas nezbyde vůbec, v sedm hodin nás vychovatelka Karatkovičová vy?ene z intru.
"A? si trhne nohou, koza," uleví si Dita.
"Tohle byla ta druhá, ne Kozlovská," míní Ivana.
"Tak Kravka," překřtí ji Dita z otočky,
Ačkoli po ranní roztr?ce jsou moje vztahy se spolubydlícími je?tě hor?í ne? včera, dr?ím se jich jako klí?tě, jeliko? bych sama do ?koly skutečně netrefila. Ostatně, my, internátnice, ma?írujeme v houfu, který se sice na frekventovaných chodnících roztrhá a vzniknou v něm mezery, přesto se dá říct, ?e jdeme společně. Jako na potvoru se zhnusilo počasí, proti včerej?ímu letnímu pořádná změna, drobně poprchává a je dost chladno. Pochopitelně nemám de?tník, i kdy? jsem sbalila spoustu věcí, nemohla jsem myslet na v?echno, ?e! Zajímavé je, ?e holky na to vět?inou myslely, no a ty, které ne, vezmou pod křídla ??astněj?í kolegyně. Na mě ?ádná dobrá du?e nezbyde. Ke svému ú?asu zdě?eně pozoruji, ?e se některé znají z dřívěj?ka, patrně při?ly ze stejných základních ?kol nebo přinejmen?ím měst, a ty ostatní se u? stihly spřátelit natolik, ?e se spolu doká?í bavit! Jak je mo?né, ?e mě vynechávají?! V čem jsem jiná? Co dělám ?patně, proboha?! Copak se li?ím? Jsem přece relativně stejná jako ony, vyjukaná prvačka, ulítlá ?estnáctka s hlavou plnou ideálů a kluků... Jen?e, hm, finta je v tom, ?e ony vyjukané nejsou. Nebo to na nich není vidět, chovají se jako suverénky. To je dost podstatný rozdíl mezi jimi a mnou. Rozdíl, který není vidět, přesto je více ne? patrný. Ony jsou sebevědomé. Nebojí se. A to nemluvím o těch do očí bijících rozdílech - zatímco já jdu první ?kolní den podle starého zvyku oblečená ve svátečních ?atech, holky mají d?íny, trika a mikiny! Sukni si vzala pouze Ivana a to je?tě kra?oučkou a jakoby se?itou velkými stehy ze samých různobarevných záplat, co jí s bídou zakryje zadek.
Hlavní vychna nijak nepřeháněla, kdy? tvrdila, ?e to máme do ?koly daleko. Asi by bylo lep?í jezdit městskou, jen?e zorientovat se v jízdním řádu autobusů a vědět, kde nastoupit a kde vystoupit, je pro mě neře?itelný problém, minimálně v nejbli??ích dnech a týdnech, tak?e tenhle nápad mohu s klidem pustit z hlavy. Holkám se v botaskách pochoduje pohodlně, já jsem na tom na svých botech s vysokými úzkými podpatky mnohem hůř, vlaju za nimi jak hadr na holi. Fialkové společenské ?aty jsou dávno zplihlé a zezadu zacákané, pr?í mi na hlavu, cítím, ?e mi na levém malíčku na noze naskakuje puchýř, prostě v?echno ?patně!
Ne? se doplahočím ke ?kole, jsem zralá na infarkt. Nepotě?í mě ani SMSka, která mi pípne v batů?ku.

SEDLA JSEM SI S URBANEM. VE TRIDE MAME SESTNACT KLUKU, CO NEZNAM. NEKTERI JSOU FAKT BORCI! HODNE STESTI I TOBE. BARA

U nás to bude určitě s klukama hor?í, to je mi jasné, na zkou?kách jsem viděla v?ehov?udy tři. Budovu ?koly si pamatuji, stojí na Riegrově třídě, jedné z nejru?něj?ích částí města, a je vysoká a stejně rů?ová jako byla v dubnu, ov?em nyní mi a? tak veselá a sympatická nepřipadá, naopak, jde z ní navzdory optimistickému nátěru strach. Do vchodových dveří se tlačí houfy studentek, neujde mi, ?e se ka?dá dotkne zlaté koule vedle mluvítka u zvonků. Nejspí? zařízení pro otevírání dveří.
Ve vstupní hale panuje neuvěřitelný chaos, přímo za dveřmi toti? stojí několik kluků, patrně z vy??ích ročníků, číhají tu na prvačky a nahlas nové přírůstky hodnotí!! Stupnici mají velice podobnou té ?kolní, tak?e zatímco holka s je?kem dostane trojku, Ditu s Ivanou obodují za jedna. Je to pří?erně potupné, holka, co se vecpe těsně přede mne, zrudne a? ke kořínkům vlasů, kdy? jí pánové nekompromisně přiřadí čtyřku. Je sice tlustá a brýlatá a plná uhrů, nicméně kdo dal těm frajerům právo se nad kýmkoli povy?ovat? Na to, abych se jí zastala, jsem v?ak příli? velký slaboch. Ke v?emu jsem na řadě. Vlasy se mi de?těm proměnily v mokré provázky, po tváři si rukou rozmazávám řasenku. Nejrad?i bych vra?dila! Zčervenám u? kdy? vidím, jak se pusa největ?ího kápa při pohledu na mě roztahuje od ucha k uchu.
Místo potupné číslovky mi řekne: "Ty ses spletla, ne? Tady není divadlo...I kdy? to sice někdy kabaret připomíná."
Patrně nará?í na můj slavnostní oděv, kretén, řehtá se, a? mu jsou vidět mandle, a ostatní kluci a holky s ním!
"Je?tě by to chtělo do ruky kytičku pro pani učitelku..."
"Fakt vtipnej," zavrčím vytočeně a je to v?echno, na co se vzmohu. Stejně mě v tom hlaholu skoro nikdo nesly?í. To se ale na chodbě objeví star?í kostnatá profesorka a vysokým hlasem udělá pořádek, tak?e se vchod okam?itě uvolní a nikomu dal?ímu se u? poní?ení nedostane. Já musela být poslední obětí!! Nemohu se z toho jen tak vydýchat, civím na vyvě?ené seznamy asi pět minut, ne? jsem vůbec schopná přečíst písmena a zjistit, ?e Vávrová Viktorie je studentkou 1. D. Kousek nad sebou zahlédnu i Pelcovou Ditu, tak?e se orientuji podle blond hlavy mé spoubydlící. ?atny jsou zde miniaturní, jedna plechová skříňka pro pět lidí.
Je mi jedno, kam se posadím, nikoho tu neznám, tak?e kdy? si Dita s Ivanou zaberou druhou lavici v řadě u okna, odevzdaně se posadím do třetí. Krom těch dvou jedniček přede mnou poznám i holky z druhé části na?eho pokoje, tmavovlasá s je?kem chvíli otálí a ne? se naděje, jediné volné místo zbývá to vedle mne. Připadá mi, ?e se jí ke mně vůbec nechce, nerozhodně postává v uličce, nače? se s povzdychem skácí na ?idličku, ani? by se na mne podívala.
"Byl dost hezkej, co?" říká Dita Ivaně.
"Nev?imla jsem si," pokrčí ta rameny bez valného zájmu.
"Z toho materiálu, co sem chodí, nejhezčí. Typ jak Rosickej." Dita se otočí na mě. "Taky se ti líbil?"
Dojde mi, o kom mluví, a beru to jako urá?ku. "Pch."
Holky se pobaveně rozesmějí, ta s je?kem přizvukuje. "Stál by za hřích, měl pěkný, sportovní tělo..."
"Dal ti trojku," poznamenám ?pičatě. Je to ode mě jedovatost, také si tím spolu?ačku v lavici znepřátelím.
"No a co dal asi tobě?" odsekne s despektem.
"Nechápu, ?e vás točí puber?áci," vrtí Ivana hlavou.