Do oka mi padl tramp loudající se směrem k nám s kelímkem čerstvě načepovaného piva z nádra?ní restaurace. Vypadal na trampa, aspoň podle oblečení, přesto?e neměl ?ádný batoh. Asi ho zapomněl v hospodě, usoudila jsem.
Přistihla jsem se, JAK si ho prohlí?ím. On se mi toti? děsně líbil! Měl vysokou, krásně urostlou postavu, která v jeho skrovném oblečení vynikala, pěkný obličej a temně modré oči, tak?e ho nikdo, předev?ím ?ádná holka, dívka či mladá paní nemohla minout bez pov?imnutí. Slu?ely mu i vlasy, ?pinavě blonďaté, pěkně ostříhané. Hádala jsem mu takových osmnáct, devatenáct. Proti nám vlastně mu?! Dost dobře jsem si nerozuměla, proč na něho stále civím. Jeho oblečení, chování a konečně i samotný výraz byl takový, jaký jsem v?dycky odsuzovala. Frajer ka?dým coulem, určitě pije a kouří a honí děvčata. Jen?e? jakoby přitahována magnetem jsem na něho zírat prostě MUSELA.
Moc toho na sobě neměl, jenom tílko hlubokými výkroji a? do pasu. Obdivovala jsem jeho postavu. Krom toho tílka ho zdobily u? jen dvě věci. Zlatý řetízek na krku a otrhané d?ínsy v hrozném stavu. Kdybych si je oblékla, ta?ka by mě určitě vydědil. Také bych musela mít stále obavy, zda jsem je?tě jejich majitelkou. Vypadaly na rozsypání, dr?ely na něm snad silou vůle, jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Kluk neměl ani boty, procházel se po nádra?í s pří?erně ?pinavýma nohama.
Na jeden zátah dopil pivo, kelímek zmačkal v dlani a dobře mířenou trefou ho umístil v nedalekém odpadkovém ko?i. Nejprve ho chtěl hodit rovnou pod sebe na zem, ale v?iml si výpravčího, který stál opodál čistě jenom kvůli němu a čekal, co bude takové podezřelé individuum vyvádět, snad aby včas stihl přivolat pomoc. Kluk se na nádra?áka spokojeně za?klebil, narval si ruce do chatrných d?ínsů a pokračoval v pomalé chůzi.
Katka mi cosi povídala. Sly?ela jsem její hlas, z obsahu jsem v?ak nevnímala jediné slovo.
?Holky!? vydechla Klára. ?Mrkejte! To je sekáč!?
Celý ná? hlouček hltal očima svalnatého vandráka.
?Vypadá dobře,? usoudila Beata znalecky.
?Na nás moc starej,? vzdychla Petra. ??koda??
?A má křídla!? pravila Katka okouzleně, a? jsme se zasmály.
Kluk se mezitím doloudal k nám, zastavil se, zívl na celou pusu a nenuceně povídá: ?Bob nemohl přijet. Jdeme.?
Němě jsme kulili oči. Kluk poode?el, rozhlédl se, a kdy? si v?iml, ?e ho nikdo nenásleduje, překvapeně se otočil. ?Co je??
První se vzpamatovala Radka. ?Vy jste? ty jsi pro nás přijel?? zakoktala se.
Kluk mrkl nalevo a napravo. Nikde krom nás ani noha.
?No v?dy? to říkám, ne?? podivil se na?í natvrdlosti. ?Čítám, ?e pro vás. Nikdo jinej tu není. Vy někoho vidíte??
Odmlčel se a celou na?i skupinu si důkladně prohlédl. Kluky ne, těmi se nezdr?oval, s děvčaty si dal vět?í práci. Pěkně jednu po druhé od hlavy a? k patě. On nás snad rentgenuje, nebo co!
?Jste ze ?koly Kosmonautů, vílo?? zeptal se náhle.
Zrozpačitěla jsem, nebo? otázku adresoval mně! Němě jsem kývla.
?Jedete na Skalák??
Znovu jsem se vzmohla na pouhé přikývnutí. Stačilo mu, spokojeně se za?klebil a dodal: ?A pak ?e se nedohodneme. Jdeme, dětičky, nebo nám vlak frnkne před nosem. Jo, jmenuju se Dick.?