Trhnu rameny. "Klamu tělem. Týna to přece říkala."
"To teda," připustí s úsměvem. "Vypadá? zku?eně."
"Jen vypadám," vzdychnu. Zadívám se do řeřavých uhlíků. "A vůbec nechápu, proč se ti s tím svěřuju..."
"Proto?e je taková kouzelná romantická noc," napoví mi.
"Kouzelná? No nevím... Je taková zvlá?tní... Vůbec se neznáme a... Sorry. Zůstane to jen mezi námi, jo?"
"Jasně," ujistí mě. Ticho ru?í jen skučení meluzíny a tiché syčení dohořívajícího ohně.
První promluví Robo: "Nechci ti ho pomlouvat, ale ten kluk musel být děsnej vůl, Nikol. Kvůli tomu se holky nenechávají. Udělal chybu."
Olíznu si rty. "No, jen?e je to spí? moje chyba. On má jinou, já nikoho. Mně zbyl akorát pocit, ?e mi něco velkýho uteklo, ?e jsem o něco nenahraditelnýho při?la."
"V?echno se dá nahradit, stejně jako v?ichni jsou nahraditelní," utě?uje mne. "Potká? je?tě stra?ně moc lep?ích kluků, kteří si toho budou vá?it. Věř mi."
"Kecy," odfrknu znechuceně a podívám se mu zpříma do těch hnědých očí s hloubkou temných jeskyní. "Je?tě řekni, ?e ty bys z toho byl celej odvázanej!"
Neuhne pohledem a neusměje se ani koutkem úst, kdy? vá?ně odpoví: "Pro mě by to byla velká pocta být prvním."
Jsem to já, kdo se podívá jinam. V rozpacích se po?krábu na nose, abych odvedla pozornost. Nejsem si jistá, jak to vlastně myslel - jestli mluvil v?eobecně, anebo by pro něj byla pocta být mým prvním?!?
"Mů?u se tě na něco zeptat?"
"Na v?echno," odpoví vá?ně a nespustí ze mě oči.
"?árlí? na Týnu?"
Napětí v jeho tváři povolí, nemohu se zbavit dojmu, ?e čekal jinou otázku. "Nejsem ?árlivej."
"Ale Týna je pěkná," provokuji ho. "V?ichni na ni berou. Co kdy? tam teď, v tuhle chvíli, provádí něco s Davidem nebo s Vencou... Nenahlodává tě to? Nemá? strach?"
"Ne."
"Tak?e jí věří??"
"Jo."
"A ona tobě?"
"Jo," usměje se. "Doufám. Co by měla říkat ona? Týna je tam s ostatními, tě?ko by se mohla spustit, ani? by si toho někdo v?iml... Ale já jsem tady s tebou celou noc úplně sám..."
"A co nevěra?"
"Nemám co vyprávět."
"Nikdy jsi jí nezahnul?"
"Ne."
"Ani jí nikdy nezahne??"
Nečekaně zvedne ruku, aby mi odstrčil z čela rozčepýřené vlasy a zastrčil mi je za ucho. Při tom kratičkém doteku jeho prstů na hladké ků?i tváře mi zatrne ve slabinách.
"To je tě?ká otázka," řekne zamy?leně. "Nemů?u tvrdit ne, proto?e by to vyznělo dost pokrytecky. Co já vím, co bude... Odpovím ti takhle: co jsem poznal Týnu, naprosto mě ?ádná jiná nelákala. Neuměl jsem si představit milovat se s jinou."
"Proč to říká? v minulým čase?" uvědomím si. "U? si to snad představit umí??"
Pobaveně se pousměje. "V?ímavá holka... Upřímně?"
"Jak jinak!"
"Dejme tomu, ?e mi to najednou nepřipadá a? tak nemo?ný..."