Nemám z toho dobrý pocit. Setkala jsem se párkrát s kluky, kteří mi lhali do očí - a pak jsme se roze?li! Proto?e tentokrát musím vědět, na čem jsem, nemohu být v nejistotě, hodím na sebe oblečení, rychle se namaluji, ve Zlatých stránkách najdu adresu Stavoprojektu a ?enu na bus. Stejně bych do města musela, ve čtyři mě čeká poslední dvouhodinovka jízd, aspoň to spojím při jedné cestě. Tohle se prostě musí vysvětlit. Musí!!!
Najít podnik obehnaný vysokou zdí a hned za bránou malou vrátnici mi nedá ?ádnou práci, je?tě celá uhnaná proklouznu pod závorou a zazubím se na ?abáka přes ?pinavé okénko, za kterým sedí s tě?ce otráveným výrazem. Jakmile mne spatří, usměje se a jde mi naproti.
"Co tu dělá??"
"Byla jsem ve městě, tak mě napadlo se zastavit. Uka?..? No vidí?, jak ti uniforma vrátného slu?í,haha..."
"Chce? zastřelit hned nebo a? za chvíli?" vyhro?uje mi.
"Ani teď, ani potom. Chci něco jiného, Kájo. Chci tebe."
Tentokrát se nechá políbit, neodhání mě, dokonce mě zatáhne do slu?ebního domečku, aby nás nemohl nikdo vidět. Obrovsky se mi uleví. Prostě včera neměl náladu, nic víc.
Přesto se musím zeptat: "Ta mimořádná zkou?ka..."
Střelí po mně pohledem, kecne zpátky na ?idli u okna a ani? by se na mě podíval, přizná se: "Včera jsem se vyspal se svou bejvalou. Stačí?"
Zůstanu stát jak po ráně palicí. "Fakt..?!" Zbytečná otázka, tentokrát mi nel?e. Bohu?el!!! "Ty s ní zase chodí??"
"Ne, byla to jen taková... recidiva. Zvrtlo se to. Ona má svýho novýho... Asi chtěla zavzpomínat na starý časy."
Do očí mi vhrknou slzy. Jak to, ?e v románech, které tak ráda čtu, potká holka kluka, zamilují se do sebe a chodí spolu? Proč zrovna já natrefím v?dycky na parchanta?!
"Sorry," omluví se mi. "Chápu, ?e mě má? dost, takový věci se neodpou?těj. Měj se hezky."
"Počkej!" zarazím ho. Nechci být zase sama! "Kdy? říká?, ?e to byl jen náhodnej úlet... Mů?eme na to zapomenout a zkusit to spolu znovu."
Konečně se na mě otočí, zírá dost překvapeně. "Ty bys to dokázala klidně smazat?"
Klidně ne, ale... ne? o něho přijít..! "Ano. Pokud se to nebude opakovat, dám ti je?tě jednu ?anci."
Na desce se mu rozbliká světélko, zvedne telefon, ohlásí se a hovor kamsi přepojí, nače? se mi zase věnuje: "Nechci tě trápit ani vyu?ívat, bylo by to asi lep?í ukončit hned."
"Ne," zavrtím rozhodně hlavou. "Zkusíme to. Prosím."
Pokrčí rameny. "Kdy? o to tak stojí?..."
Zhluboka se nadechnu. "Musím jít, za chvíli mám auto?kolu... Přijde? večer k Bubákovi?"
"V ?est tam budu."
"Fajn," přikývnu a s rukou na klice dodám: "Prosím tě, pokus se jednou svůj slib dodr?et."
Nerozloučím se s ním polibkem, je toho na mě moc a vlastně jsem ráda, ?e mám pádný důvod odejít, vyvětrat si hlavu v parku, jeliko? do jízd mi je?tě dost času zbývá. Kája mě podvedl... Je to hnusné, sprosté a poni?ující...