Ta?ka vypne motor a zatímco se Max nedočkavě dere ven z auta, já se s obavami zahledím k zastře?enému zápra?í. Vlevo na lavičce, která se ve vysoké trávě skoro ztrácí, kdosi pohodlně le?í. Druhá postava sedí na jednom ze tří schůdků. Podle toho, ?e se před domem na plácku vydlá?děném kdysi dávno velkými plochými kameny povalují jen dva bágly, usoudím, ?e zatím krom těch dvou nikdo jiný nedorazil.
V klukovi na schodech poznám Adama. Dost se změnil, sice stále nosí hnědé vlasy ostříhané na je?ka, ale celkově je nějaký jiný, dospělej?í, hezčí. Zmu?něl, či co. Vypadá dost dobře v černých bermudách a ?lutém tričku - a já se paradoxně začnu cítit tím hůře! Kdy? se druhý kluk na lavičce posadí, aby se podíval, kdo přijel, trhnu sebou, jak kdybych dostala ránu elektrickým proudem.
Je to Tadeá?, nebo ne..?! Je?tě včera jsem si ho vybavila jako hezkého kluka s účesem z krátkých vlasů vylep?ených gelem, kde?to momentálně zírám na kluka vylo?eně krásného! Nemá je?ka, nýbr? rozcuch, vlasy mu jako by ve ?pičkách dosahují k u?ím. Fantasticky mu to slu?í! V obličeji, na pa?ích i hrudníku, co mu vykukuje z rozepnuté ko?ile s krátkými rukávy, kterou si oblekl k sepraným o?oupaným a častým praním vy?isovaným d?ínsům, je stejnoměrně opálený do čokoládova. A to jsem si myslela, jak jsem na Rhodosu krásně zhnědla! Na blondýnku ano, s Tedem ov?em soupeřit nemohu ani náhodou.
No, já s ním ani soupeřit nechci! V ničem! Ze v?eho nejrad?i bych se schovala za tátovo sedadlo a nevystrčila ani nos, dokud bychom nebyli zpátky v na?í gará?i!!
Jenom?e to jaksi nepřichází v úvahu. Táta u? pilně vytahuje z kufru vozu na?e zavazadla, Max pobíhá kolem a Pavel se vítá se svými nejlep?ími přáteli.
"U? jsme si skoro mysleli, ?e nepřijede?, kdy? jsi nepři?el na nádra?í," svěří se mu Adam. "Neříkals, ?e kvůli psovi má? vlastní odvoz."
"Není ten taxík kapku malej pro tak velkýho psa?" v?imne si Ted pobaveně. "Maxipse? Pojď ke mně..." Max přestane očichávat kopřivy vzrostlé do vý?e pasu dospělého člověka, popoběhne k Tedovi a nechá se po?krábat za vzpřímenými slechy.
"Pova?uje auto za nepohodlnou verzi boudy," přisvědčí ta?ka s úsměvem, "ale jezdí rád, uvnitř je v?dycky první. Hor?í to mají jeho spolucestující..."
Tím ov?em přiláká pozornost na mne a já málem nedýchám, kdy? vidím, jak Ted hodí okem zpátky k vozu, o kterém si patrně do téhle chvíle myslel, ?e u? je prázdný. Se zájmem se předkloní, aby lépe viděl! Táta, místo aby mi nějak z trapné situace pomohl, odemkne dveře chalupy a zmizí v tmavé studené chodbě, čím? mě nechá klukům napospas!
"Jo to nebylo kvůli psovi," uvědomí si a ??ouchne do svého přítele. "Sleduj..."
Adam okam?itě o?ije: "Koho jsi nám to přivezl?"
"To jsou věci," hvízdne Ted. "A co Linda, ta je mimo hru..?"
"V?dy? je to moje ségra, blbouni," hájí se Pavel.
Nevěří mu ani jeden. "Ségra, to jistě..!"
Usoudím, ?e schovávat se v autě déle by? o pouhou minutu by bylo neúnosné, vylézt prostě musím. Pokud mo?no co nejelegantněji se vysoukám z vozu a celkem by se mi to i podařilo, kdybych se nenapřímila příli? brzy a netřískla se hlavou o rám střechy, jen to zaduní. Musím se hodně sna?it, abych nesykala bolestí nahlas a nedrbala si posti?ené místo!
Kluci si toho stejně v?imnou.
"Nejen psovi je ta bouda malá, co?" řehtá se Ted.
"Nepra?tila ses?" stará se Adam.
"Ne, vůbec," l?u, a? se mi prá?í od pusy.
"Ona u? pra?těná je, ?e jo?" mrkne na mě brácha.
Sjedu ho pohledem ostrým jak feferonkový salát. A prý ?e mě bude proti v?em bránit..!
"No počkej, a kdo to teda je?" nechápe stále Adam.
"Ségra, jsi hluchej?" opáčí pobaveně Pavel.
"Jasně," ?klebí se Adam. "Tvoje ségra je přece malá holka."
Můj zrak přivábí Tadeá?ův upřený pohled, přestal kvůli tomu i ?krábat psí u?i, tak?e Max zase odběhne. V hnědých očích mu zajiskří, kdy? prohlásí: "Kdepak malá holka..! Vá?ně je to ona..."
Adam si mě změří od hlavy a? k patě. "Nějak vyrostla."
"Nejen vyrostla," opáčí Ted s mírným úsměvem. "Nevědět, ?e patří? k Pavlovi, na ulici tě nepoznám."
Já tebe taky ne, odpovím mu, samozřejmě pouze v duchu. Rozhodně si nevzpomíná na větu, kterou tenkrát jen tak plácl do větru. Nemů?e tu?it, co v?echno zavinila!! Nemám mu za zlé, ?e si na mě nepamatuje. Změnila jsem se pořádně, nejen co se týče účesu! Stejně jako Ted je jiný ne? tenkrát. Mockrát hezčí!!
"Tak?e ty se? fakt Petra?" dělá si v tom Adam jasno.
"Jo," pokusím se o úsměv. "A ty Adam."
"Perfektní," pochválí mého pamatováka. "Čau, Pe?o."
"Já jsem Ted," představí se mi Tadeá? zbytečně, nevádá přijít a? ke mně, aby seznámení bylo dokonalé. Tím spí?, ?e mou ruku pevně stiskne a na tvář mi lípne pusu!! Spí? jde o letmý dotek rtů, přesto mi po celé délce páteře přejede mráz. "Opravdu mě moc tě?í, Petro."