"V ročníku jsou v?dy tři třídy, máme tři větve - v?eobecnou, humanitní a přírodovědnou. Slečna Váchová bude v té humanitní, jak jsme se domluvili. Ve druhém patře. Chcete si projít celou ?kolu?" nabízí nám velkoryse ředitel.
"Děkujeme za nabídku, ale to snad ani ne," lekne se mamka. "Spěchám do zaměstnání a Monika si to okoukne sama, bude na to mít takřka tři roky."
"Dobrá, zavolám třídního učitele. Ve druhé bé je to pan magistr Oskar Kulhánek..."
Mám co dělat, abych udr?ela vá?nou tvář. Napjatě čekám, jak mů?e vypadat člověk, kterému se rodiče pomstili takovým jménem! Třídní mě v?ak převeze, jeho vzhled je toti? nečekaně ucházející! A hlavně vypadá dost mladě. Přijde k nám spí? kluk ne? učitel v d?ínách a mikině, upraví si rukou divoký účes z del?ích vlasů a zavtipkuje: "Teď jsem trochu zmaten, přátelé. Budu mít ve třídě dvě nové studentky...?"
I kdy? jde o starý fór, mamku jistě potě?í, podá mu ruku a se smíchem řekne: "Jo, ké? by...!"
Protočím oči a rad?i dál poslouchám diskmana, ne? to jejich liché plýtvání slovy! To, ?e mu bě?í hodina, ho nijak netrápí, trvá dost dlouho, ne? ředitel ná? hlouček rozpustí a já cupitám za třídním do druhého patra. Kdybych byla jako normální holky v mém věku, v prosinci mi bude osmnáct, u? bych studovala tře?ák a do maturity by mi tak chyběl jen krok a skok! Jen?e já jsem prváku moc nedala a ve druháku se sotva mihla, jak říkala mamka, je?tě mohu být ráda, ?e nemusím opakovat od píky! I tak si připadám jako propadlice.
Oskar vtipkuje je?tě na schodech, věnuji mu soucitný pohled, a teprve před vstupem do 2.B vypnu diskmana.
Hlučící třída, ve které i po prvním zbě?ném pohledu registruji jasnou převahu děvčat, ztichne a já na sobě ucítím přes dvacet zvědavých pohledů.
"Tak je to tady," prohlásí třídní. "Konečně vedu va?i novou spolu?ačku, kterou vám slibuji u? od září."
"Monika Váchová osobně," představím se. "Ahoj, tak mě tu teda máte, kdy? jste se na mě tolik tě?ili."
"Kde ses zdr?ela?" křikne zezadu jakýsi kluk.
"Tobě se mezi nás nechtělo?" zajímá se tmavovlasá holka.
"No, ?e bych byla nad?ená, to nejsem," přiznám se. "Ale třeba se to časem zlep?í."
Na?těstí pochopí vtip a zasmějí se.
"Odkud se??"
"Teď z Bla?ejova, předtím z Brna."
"Docela rozdíl, co?" pousměje se kdosi.
"O tom nedejchej."
"Na jakou ?kolu jsi chodila?"
"Střídavě na gympl," odvětím pravdivě.
"Z pozice učitele se nemohu nezeptat na známky," mrkne na mě pobavý třídní, le?érně opřený o stolek.
"Samé jedničky..." udělám dramatickou pauzu, jí? docílím pohrdavých ú?klebků ve tvářích nových spolu?áků, "jsem neměla, proto bych se o známkách rad?i ne?ířila."
Sleduji, jak moje preference v tu ránu narostou, svým prohlá?ením vyvolám bouři smíchu.
"Známky nejsou důle?itý."
"?koda," lituje třídní. "Hned by se nám počet jedničkářů zdvojnásobil...!"
"Co znamená střídavě?" zajímá se holka s tmavým ohonem.
"Jako ?e kdy? se ti chtělo, tak jo, jinak ne?" baví se některý z kluků a jiný mi závidí: "To chci taky!"
"Měla jsem individuální učební plán," převezu je. "V prváku jsem chodila do ?koly občas, podle mo?ností, ve druháku přeru?ila úplně a odjela dlouhodobě do Mnichova."
"Studovat?" otá?e se někdo naivně.
"To je výborné," raduje se třídní předčasně. "Mám vás na angličtinu a němčinu, aspoň budete mít proti spolu?ákům v jazyce náskok..."
"Toho se nebojím," pousměji se. "Byla jsem tam pracovně, německy jsem se nikdy neučila, umím jen pár frází."
"Pracovně?" chytí mě někdo za slovo.
"Prostitutka?" nadhodí kluk, patrně vtipálek třídy, a v?ichni se rozřehtají.
Nenechám se vytočit, počkám, a? bouře pomine, a vychutnám si je: "Modeling."
Podle očekávání třídou obdivně za?umí. Bylo tomu tak i na na?em gymplu, dovedu si představit, ?e mi i tyhle holky závidí. O modelingu mají toti? hodně zkreslené
představy a malují si ?ivot modelky jen v rů?ových barvách!
"Kdo si vezme Moniku na starost?" zajímá se třídní, a kdy? se přihlásí holka s tmavými vlasy vyčesanými do ohonu, spokojeně přikývne: "Výborně, Albrechtová. Moniko, posaďte se k Ane?ce, vysvětlí vám, jak to u nás chodí. Kdybyste přesto něčemu nerozuměla nebo měla nějaké problémy, přijďte za mnou, nestyďte se."
"Provedu vám gynekologické vy?etření!" prohodí kluk vzadu a třídní ho počastuje shovívavým úsměvem.
"Děkuji," kývnu k učiteli a přisednu si do třetí lavice u okna vedle dívky, co mi nabídla pomoc.