Vydr?ím s nimi v jídelně do sedmi, ne? začne silvestrovský program. Ve chvíli, kdy nám ředitel hotelu popřeje "peknú zábavu", se vytratím k recepci ve vstupní hale. Krom man?elského páru, který vyrá?í na večerní ly?ovačku, postává u vitrínky s pohlednicemi tmavovlasý kluk s intelektuálskými brýlemi bez obrouček. Tipuji mu něco málo přes dvacet. Sotva mě spatří, ?iroce se zazubí. "To se? ty!"
"Kdo..?" zeptám se překvapeně.
"Ta krásná holka ze sjezdovky," vysvětlí mi.
Zalovím v paměti. "Nepamatuji se, ?e bych tě viděla..."
"Viděla, ale nepředpokládám, ?e by sis mě v?imla," zasměje se sympaticky. "To já jsem tě zaregistroval hned, kdy? sis kupovala čtyřdenní skipas. Se slevou pro Rodinku."
"Koukám, ?e o mně ví? v?echno," ocením uznale.
"Zdaleka ne! Jsem tu s partou přes stejnou cestovku, tak proto mě to zaujalo. A krom toho, tebe nejde přehlédnout. Nepomů?e ti ani maskování brýlemi a čepicí."
Nepatřím mezi stydlivky, koneckonců, přece jen jsem nějaký ten čas dělala modeling, tak?e jsem na okukování zvyklá, přesto mě jeho lichotky potě?í. "Říkal jsi, ?e bydlí? ve Slnku? Ten penzion jsme měli v nabídce i my. Stejná cestovka... Znamená to, ?e jsi taky z Bakova?"
"V podstatě. Sice mám stálý bydli?tě u na?ich v Opavě, ale v Bakově u? jsem od doby, co jsem tam chodil na vy??í odbornou... no a po ní u? tři roky."
Nedůvěřivě se mu zadívám do tváře. "Podle toho výčtu by ti muselo být minimálně pětadvacet..."
"Dobrý, no," zasměje se. "Na vy??í jsem byl jen rok. Ne? mě vylili. Teď ti ty počty vychází líp?"
"U? to sedí," kývnu pobaveně. "Tady je ten mobil, Dane, a já půjdu - "
"Počkej," zarazí mě. "Za mobil moc děkuju, zachránilas mi ?ivot! A to nijak nepřeháním. Mobil jako takovej by nahradit ?el, i kdy? jsem na něj ?etřil několik výplat, ale budi?, ov?em co by nahradit ne?lo, jsou čísla, adresy, maily... Byl bych jak bez ruky, nic nemám zálohovaný... Musím se ti nějak odvděčit. Jak se vlastně jmenuje??"
"Monika," představím se. "To by přece udělal ka?dej..."
Pobaveně se rozřehtá. "Kde ?ije?? Ka?dej by z něj vyhodil SIM kartu a mobil strčil do kapsy."
"Ka?dej ne," oponuji. "Tě?ko bychom tu teď stáli."
"Ty jsi čestná výjimka," vysvětlí mi. "No, budi?, tak mo?ná by se pár poctivých lidí na?lo, ale nevěřím, ?e bych zrovna já měl to ?těstí dvakrát." V jídelně spustí hlučná hudba. "Spěchá? slavit? Někdo tam na tebe... čeká?"
"Leda máma," pousměji se.
"Super. Nechce? jet se mnou dolů do Slnka? Jsme tu v partě pěti lidí, určitě se pobaví? víc ne? s va?ima."
"Ne, díky," odmítnu. "Já... nemám náladu se bavit."
"Nemů?e? odejít jen tak," bouří se. "Slib mi, ?e přijde? do motorestu U Toma, tam dělám, a já tě budu moct pohostit aspoň specialitou podniku. A připravím ti super café latté."
"To zní lákavě," připustím. "Kde je U Toma?"
"V Bakově. Poslední čerpačka na dálnici na Brno. U ní je takovej kulatej motorest... No a tam jsem skoro pořád."
"Baví tě to?"
"Není to ?patný," pokrčí rameny. "Lep?í ne? nic."
"Lep?í ne? ?kola?"
"To ne," přizná se. "Ve ?kole bylo nejlíp. Pohodička."
"Tak proč nestuduje? dál?"
"Já bych studoval, ale oni mě tam nějak nechtěli..."
Přidám se k jeho smíchu, Dan si svleče bundu, ve vytopeném vestibulu je mu horko, a kdy? nás o hodinu později začnou bolet z toho postávání nohy, posadíme se přímo na koberec na schodech. Ačkoli chci několikrát za tu dobu odejít, Dan mě nenechá, v?dycky se rozpovídá o něčem jiném a nakonec se mi u? ani odcházet nechce. A jemu patrně také ne, přesto?e mu přijde pár esemesek od přátel, kteří nechápou, kde se tak stra?ně zdr?el. Sice ho vyháním, aby u? za nimi jel, ly?e má hned před hotelem, av?ak je jako beran, jedině prý se mnou. A proto?e se přesvědčit nenechám, volíme kompromis - děláme společnost noční slu?bě v recepci. Paní má tolik taktu, aby se schovala do kumbálku za závěsem, s postupem času přestanou kolem courat i ly?aři a na?e silvestrovské posezení je svým způsobem docela romantické, hala je osvětlená jen tlumeně, rozsvícený vánoční stromeček dokresluje atmosféru. Probereme od zá?itků ze ?koly přes ly?ování a letní dovolené v?echno mo?né, pouze do jednoho tématu mě Dan neustále musí tlačit.
"Proč nemá? náladu slavit?" vyzvídá neúnavně.
"To je jedno," mávnu rukou.
"Ne tak úplně," usměje se. "Je v tom nějakej kluk, co?"
Kdyby jeden..! Jsou v tom hned dva kluci. Přesto?e Dana vlastně vůbec neznám, nakonec to ze mě dostane. "Jednomu jsem ublí?ila... Jáchym mě fakt miloval a já jsem si toho nevá?ila, zblbla jsem se do jinýho..."
"A ten nechal pro změnu tebe," doplní neznámou v rovnici.
"Jak to ví??"
"Prosím tě," konej?í mě. "Klasika. ?ivot je o setkání a o rozchodech, to neví??"
"No jo, asi jo," připustím. "Jen?e já jsem si myslela, ?e... Já jsem mu věřila, chápe?? Věřila jsem v něho, v nás. Dala jsem do toho v?echno! A Miki se jen bavil. Vsadil se s klukama, ?e mě dostane. Vyhrál... Byla jsem blbá, co?"
"Zamilovaná," opraví mě. "Někdy to v konečným důsledku vyjde nastejno. Jen?e, Moniko, nikdo není nenahraditelnej!"
"To vím taky! Akorát... to tak stra?ně bolí!"
"Chodil jsem s jednou holkou dva roky," svěří se mi. "A pak to najednou umřelo. Na?těstí oboustranně, tak?e k ?ádným tragédiím a tornádům v citech nedo?lo. Myslel jsem, ?e mi třeba bude chybět, ?e to bude bolet... Naopak. Jsme kámo?i a je to fajn. Být volnej není vůbec ?patný."
"Já jsem volná - a je to ?patný," aplikuji jeho slogan.
"To přejde," ujistí mě. "A pak bude zase dobře."
"Jen?e ta fáze mezi je..." Mou my?lenku přeru?í halas doléhající k nám z jídelny, tentokrát je?tě hlučněj?í ne? předtím. S postupem času se nálada uvolňovala a snad i ta hudba hrála stále hlasitěji, zhruba od jedenácti jsme museli skoro zvy?ovat hlas, abychom se sly?eli. Bubeník vybubnuje sólo a po něm mnohohlasný chorál odpočítává: "Osem, seděm, ?es?, pe?, ?tyry, tri, dva, jedna... Teraz!!"
Oba se překvapeně podíváme na mobil.
"A je tady," konstatuje Dan, kdy? na displeji začnou přibývat první vteřiny nového roku. "Tak?e... přeji ti,
Moniko, v?echno nejlep?í, a? je ten leto?ní rok lep?í ne? v?echny před ním. Hodně ?těstí a hodně lásky..."
Podám mu ruku, popřeji mu a přání stvrdíme novoročním polibkem. Je sice první, ale zase vylo?eně ?kolácká pusa to tedy není. Dan je čipera!
Za námi bouchají láhve ?ampaňského a před hotelem rachotí barevné gejzíry ohňostroje, spousta lidiček se tlačí ven, aby to měli z první ruky, na?emu soukromí je definitivně odzvoněno. "No, já půjdu. Omlouvám se, ?e jsem ti zkazila oslavu, mohl ses s partou skvěle bavit..."
"Ale já si nestě?uju," ujistí mě. "Byla to trochu zvlá?tní oslava, to se musí nechat - a táta by ze mě měl určitě radost, proto?e jsem byl po hodně dlouhých letech na Silvestra absolutně střízlivej - ale ?patná vůbec nebyla!"
Potě?eně se na něho usměji. Cítím se podobně a určitě nelituji, ?e jsem se ne?la vyspat. Je?tě mu dám svoje číslo, prý abychom se mohli domluvit, kdy za ním přijdu do motorestu, a pak u? se rozloučíme doopravdy.
Proderu se davy rozjařených hostů ke stolu za mamkou a Oskarem, myslí si, ?e za nimi jdu z pokoje, vzájemně si popřejeme, inkasuji pusu od mamky na čelo, od Oskara na tvář a od obtloustlého horala v podkolenkách jednu mlaskavku přímo na ústa, to kdy? mě odchytne mezi dveřmi a bez popřeje mi bez mého svolení. Na ?ampaňské chu? nemám, při představě kyselého vína a horalových vousů v mé puse se mi obrátí ?aludek, nicméně na dva prsty si musím nechat nalít, abych si mohla s mámou a Oskarem při?uknout. Na zdraví a úspěchy ve ?kole i v lásce - a také na tykání.
"Nebude? mi přece pořád vykat," navrhne Oskar.
"To je blbý," bráním se.
"Tak aspoň v soukromí," upřesní. "Ve ?kole jsem tvůj třídní učitel a doma... Doma učitel nejsem."
Doma je mámin milenec. O dost mlad?í ne? matka. Ani on nevěděl, jak přesně svou pozici v na?í malé rodině popsat.
"Třeba strýček..?"
"Moniko!" mamka zvedne oči v sloup.
"Dej pokoj," zazubí se třídní. "Pod strýčkem si představím úchyla, co láká holčičky od sousedů na bonbony!"
Proti své vůli se musím zasmát. Sama nevím, proč mívám tendence si do mámy s Oskarem rýpnout... Pak u? se s nimi rozloučím, proderu se davem a uklidím se do pokoje.
Nejsou jediní, kdo mi přál: na mobilu mě čeká několik esemesek. Vzpomněla si na mě Katka, Ida i Magda spolu s dobrou polovinou třídy, co? mě vylo?eně dojme, proto?e jsem do jejich kolektivu nečekaně zapadla - a to jsem s nimi teprve od půlky října! Ne?a, moje nejlep?í kamarádka, kromě klasického přání dodá i dovětek: DRZ MI PALCE, NEJSPIS DOJDE I NA PREMIERU...!
Rychle na?ukám povzbudivou odpověď. Ne?a se téhle situace, kdy je se svým klukem, s ním? chodí u? rok, sama na chatě v Beskydech, bála, nebyla si jistá, zda to chce. Jen?e ji její kluk miluje, nejde mu o pitomou sázku!!
U dal?í zprávy mi vhrknou slzy do očí.
VSECHNO NEJ.
Vůbec nevadí, ?e je tak stručná! Stačí pohled na odesílatele: Jáchym. Vlastně by nemusel psát vůbec nic a dostal by mě na kolena! Trvá mi čtvrt hodiny, ne? najdu odvahu odepsat: TOBE TAKY.
Víc nemů?u! Vzápětí mi mobil v dlaní zavrní nanovo. ?e by si chtěl tímhle stylem povídat? Kdo ví, zda chodí s tou holkou, co mu na ?tědrý den přinesla dárek. Terka se jmenovala... Utřu oči do rukávu, abych na displej viděla, popotáhnu a rozkliknu symbol obálky. Tentokrát to nejsou slzy lítosti, nýbr? vlna horkého vzteku, která se mi vlije do tváří! Nejen, ?e Mikulá? má tu drzost mi napsat, on se je?tě podivuje:
KDE SES? SLAVIME O 106 A TY NIKDE. O HODNE PRICHAZIS :)
Taková nehoráznost!! Jeho sebevědomí je do nebe volající! Klidně si slaví s tou svou věčnou láskou Renčou v posilovně, kam mě pozval poté, co mi řekl, ?e na?e první milování bylo
jen výhrou v ubohé sázce, kterou uzavřel s bla?ejovskou partou jemu podobných debilů! Je vůbec mo?né, aby si myslel, ?e tam přijdu a budu se dívat, jak se olizuje s Rendy?! Ten kluk absolutně netu?í, co znamená někoho milovat!!
Za odpověď mi nestojí. SMSky z ciziny jsou drahé.
A vůbec! Nenapsala bych mu, ani kdybych je měla zadarmo! Místo toho vypnu mobil, zalezu do postele a s očima upřenýma do tmy hotelového pokoje poslouchám vzdálený hukot z jídelny. Slzy mi tak nějak samovolně odtékají.
To mi ten nový rok pěkně začíná!