Ten večer je vysmátý a divoký. Jediným zdrojem hudby, zdrcený Andy odmítne hrát na kytaru, se stane chrchlavé rádio pana hospodského, nicméně kdy? osolíme zvuk na nejvy??í stupeň, sami ?asneme, jak moc se dá pařit na hity z Impulzovic krabičky! Nejrozverněj?í je Aneta, která to přehnala s pitím. Zapíjela toti? svoje narozeniny s ka?dým zvlá??, tudí? se jí panáky tequilly, na které nás zvala, nastřádaly a zatímco my měli po jednom, po dvou, kamarádka jich zvládla mnohonásobně víc. No, spí? nezvládla. Před půlnocí vy?ahla svůj poslední přípitek, vyvalila oči a zlomila se jako pravítko, nače? usnula na stole v poloze Supermana. Kdy? jsme se ji pokou?eli vzbudit s tím, ?e se vracíme do chalupy, stejně nás tentokrát nechal hostinský déle ne? obyčejně, asi nechtěl přijít o tr?bu, kdy? viděl, jak jsme rozjetí, sesunula se o patro ní?. Tedy na zem.
Zpáteční cesta se tak promění v horor. Těch, co pití drobítko přehnali, je více, Steve blekotá oblíbenou svahil?tinou a není schopný nám se svou sestrou pomoci, vlečeme ji tedy s Havranem a ?otou?em a máme toho v?ichni tři plné brejle. Zvlá?tě kdy? ani my nejsme zrovna tím pravým vzorkem střízlivosti! Motáme se sem a tam, div si o větvičky nevypíchneme oči, a poté, co ?otou?e v lese prostě ztratíme, zůstaneme na Anetu sami. Ostatní sice halekají nedaleko, průvod se i na tak krátkou vzdálenost, co nás od chalupy dělí, notně roztrhá. Kdosi v hysterických výkřicích navrhuje noční koupel, av?ak pomoci nám není schopen nikdo!
Největ?í díl oddře Havran, táhne svou dívku jako pytel po cestičce i smrčím, já mu sekunduji a pomáhám, tak?e kdy? ji pracně vystěhujeme do půdního pokojíčku, kde ji hodíme jako pytel brambor na leti?tě, mám dojem, ?e takhle jsem si za svůj krátký ?ivot je?tě nemákla. Jít po vlastních byla schopná jen v prchavých chvilkách prozření, ov?em i to bylo spí? k hor?ímu, proto?e zásadně nabírala kurz na opačnou stranu, ne? jsme potřebovali. Místy jsme ji po lese naháněli jako zajíce!
Zdrchaně sebou říznu vedle Anety a hlubokými výdechy se sna?ím trochu sebrat. Vynést dobře rostlou kamarádku po schodech do podkroví byl takřka nadlidský výkon!
"Jsem totální tuhou?," ulevím si. Lauřino pi?tění sly?ím odkudsi zvenčí, dole ve světnici se ozve rachot padající ?idle i těla, někdo se nejspí? chtěl posadit, ale jaksi umístil tě?i?tě mimo, kdosi dal?í se hlasitě směje.
"Uka?, ty ?uhýku," baví se Havran a sna?í se mě za ruce zvednout do sedu. Nechám sebou cloumat, hlava mi padá kamsi dozadu, div si nezlomím obratle. "To je moje místečko, kde budu spát já? Připadám si jako nekrofil, místo jedný mrtvoly tu mám hned dvě..."
"Spí? jako medvěd," zachichotám se.
"Jakej?" nechápe.
"No z té pohádky. Co při?el do chaloupky a říkal, kdo to seděl na mé ?idličce, kdo jedl z mé mističky..."
"A kdo le?í v mé postýlce?" chytí se pobaveně a jeliko? se mu moje prsty, za které mě tahá do sedu, vysmeknou, ztratí rovnováhu a ?uchne přímo na mě, div mi nevyrazí dech. Oba se tomu smějeme jako o ?ivot, zvlá?? kdy? Aneta přidá svůj příspěvek: zachrápe tak hlasitě, jako bychom v místnosti toho medvěda skutečně měli!
"Musíme jí zout aspoň boty," míní.
"Aneta má stejně ?těstí," usoudím s povzdechem.
"Proč? ?e nebude spát obutá?"
"Taky," usměji se. "Ale hlavně proto, ?e má tebe. Správní kluci fakt skoro vymřeli, Jája měla pravdu."
"Blbost," nevěří mi. "Musí? hledat, ne se upnout na prvního troubu. Někdy to jde rychleji, jindy to trvá dýl... Ty s tím nemů?e? mít problém."
"To by ses divil," vzdychnu a podívám se mu za svitu lampičky z té blízkosti do očí. "Jsem - "
"Modrooká blondýnka," doplní mě. "Ty chce ka?dej."
"Ale ?ení se s brunetami, co?" vzpomenu si na známou hlá?ku. Docela to sedí, Aneta je brunetka.
Havranovy oči se zdají tmav?í ne? obvykle, vlastně jsem si nikdy nev?imla, jaké je má, takhle zblízka jsme u sebe za těch osm let poprvé. Zapomenu, co jsem vlastně chtěla říct, proto?e Havran náhle zru?í i tu nepatrnou vzdálenost, která na?e tváře od sebe dělí, a já ucítím jeho chtivé rty na svých. Zavřu oči a pootevřu ústa. Postel se pode mnou trochu houpá, vypila jsem víc ne? snesu, a Havranův jazyk, který proniká do mé pusy, mi není nepříjemný, naopak...! Alkohol zbavuje zábran a vyvolává nejen euforické stavy, ale i chu? na sex, tak?e mu polibky oplácím. Hynku, proč si nevá?í? mé lásky, proč ses nezamiloval... V?dy? já tě tak moc chci...!
To, ?e se mnou není Hynek, nýbr? Havran, se mi v téhle chvíli nezdá a? tak důle?ité.