Při ranní kuřpauze před vchodem do ?koly pobaveně pozoruji Marka, co se loučí s Kačenou. Chodí s ní u? dva roky a přes různé bokovky, kterým se občas prostě neubrání, ho to s ní stále baví. Nejspí?, jinak by to nedělal. Co? s Filipem dost dobře nechápeme. Katka není bůhvíjaká hvězda a navíc má jednu odpornou vlastnost, obíhá kolem něj jako dru?ice a nedá mu pokoj dokonce ani při zkou?kách kapely, kdy mi to její prozvánění jde na nervy nejvíc. Výdr? má, to se musí nechat, krou?í kolem něj bez odpočinku. Ne nadarmo jí přezdíváme Satelit. Patrně tu?í, co má ve svém klukovi za poklad. Kdyby ho pořád tak nekontrolovala, úletů by měl víc.
"Tak pa!" řekne mu asi po pětadvacáté, nicméně zase se vrátí a dá mu je?tě jeden polibek.
"Pa, Kači," rozloučí se s ní Marek a konečně se k nám připojí. Ne? si zapálí, stihne jí třikrát zamávat, Satelit toti? odchází s neustálým ohlí?ením.
"Aby neupadla," podotkne Filip pobaveně.
"Hele, ona někam odjí?dí?" napadne mě v naději, ?e aspoň pár dní budeme moci zkou?et bez jejího ?pehování.
"Ne, proč?" zklame mne Marek.
"No, loučila se jak na měsíc," pousměji se.
"To ví?, na obchodku je cesta daleká," dodá Filip.
"Volové," otituluje nás kámo?. "Bledá závist, pánové. Vy musíte svoje buchty, pokud občas nějaký máte, doprovázet, kde?to mě doprovází ona."
Je fakt, ?e obchodní akademie, kam Satelit chodí také do čtvrtého ročníku, je v jiné části města, co? Kačeně nevadí, aby si ráno za?la kvůli pár minutám stráveným ve společnosti svého miláčka, a pak zase pěkně upalovala zpátky do ?koly.
"Nevím, jestli je to taková výhra," podotknu. "Má? ji pořád za zadkem jako stíhačku."
Marek pokrčí rameny, nechce se hádat, tudí? tohle téma nerozebírám. Koneckonců, je to jeho věc. Kdy? ho to takhle baví...! Akorát si musí na zkou?kách vypínat zvuk mobilu.
"Kdybychom stihli přehrávky je?tě v květnu, mohli bychom hrát na Krásonickým slunovratu oficiálně, říkal Honza," připomenu hlavní událost dne.
Marek kupodivu neprojeví nad?ení hodné důle?itosti zprávy. "Jemu se to mluví, kdy? nematuruje."
"To se chce? furt ?prtat, nebo co?" nechápu.
"Furt ne," ujistí mě. "Ale mrknout se na to musím."
"Já taky," pokrčím rameny, "a ?ádnou vědu z toho nedělám. Od toho je sva?ák, ne?"
"Za tejden toho moc nestihnu..."
"Připomíná? mi mou matku," zasměju se. "Ta taky začíná bejt drobátko nervózní, jak kdyby měla maturovat ona sama."
"Některý matky maj takovou hloupou vlastnost strachovat se za druhý," přidá se Filip. Ale zase aspoň to udělají za nás a my u? se nemusíme - "
Odklepnu cigaretu a podívám se po příčině, proč utnul větu uprostřed my?lenky. Při pohledu na Sáru v jarní parce, d?ínové minisukni a vysokých gládách v tu ránu zapomenu, o čem jsme to s klukama vlastně plácali. Nebylo to vůbec důle?itý! Rozhodně ne důle?itěj?í ne? pohled na tu nádhernou holku!! Samozřejmě si ho nenechám ujít a jsem doslova v ?oku, kdy? i ona zvedne zrak a na nekonečně dlouhou dobu zakotví pohledem modrých očí v MÉ tváři! Tak dlouhatánský pohled mi nevěnovala za celé čtyři roky a kdy? se nad tím zamyslím, nejspí? ani ?ádnému jinému klukovi! Pro představu: trvá zhruba dvě vteřiny. Někomu by se tenhle údaj mohl zdát nepatrný, ov?em mně přijde jako věčnost a málem mě to polo?í. Nejde toti? o obyčejné přehlédnutí, to by bylo mnohem krat?í! Tohle je úmyslný pohled. Tím úmyslněj?í, kdy? k němu těsně před tím, ne? zmizí za vchodovými dveřmi ?koly, nečekaně přidá úsměv. Panebo?e, usmála se na mě?! Hodím okem trochu hloupě za sebe, jestli tam nestojí někdo jinej, abych si nepřivlastňoval něco, co mi nepatří, ale nikdo tam není.
Přijde mi, jako bych vyhrál první pořadí s hodně vysokým jackpotem! Připadám si jako king. Její chování neu?lo ani klukům a oni mi pochopitelně závidí.
"Ty vole," prohodí Filip uznale, zatímco Marek vypadá dotčeně, kdy? se ohradí: "Se snad měla koukat na mě, ne?!"