Kdy? se s jazykem na vestě dopatlám do pasá?e kina Vesmír v sousední Riegrově třídě, Zuzanu s Jakubem spatřím u? z dálky. Čekají na mě u panelu se zeleným Shrekem v ?ivotní velikosti, respektive nad?ivotní, Shrek je přece zlobr, něco si povídají a jsou zaujati sami sebou, tak?e o mém příchodu nemají ani páru. Schválně se k nim přiblí?ím tak, abych byla stíněna Shrekem, nemusí mě vidět takhle zdrchanou pod tíhou nákladu, a ne? se jim stačím ukázat, Jakub Zuzku nečekaně obejme. Hezky ně?ně, polo?í jí ruku na zadek a přitáhne k sobě, aby se dotýkala svou minisukní jeho slabin. Prsty druhé ruky jí strčí pod bradu, čím? ji donutí, aby se mu dívala do očí. Ty jeho nádherně modré se vpíjí do Zuzčiných a jejich rty jsou od sebe vzdálené pár centimetrů. Uvědomím si, ?e ani nedýchám, erotikou to mezi nimi jen jiskří! Jakub chce zru?it i tu malou mezeru, která je rozděluje, ale ne? se svými rty dotkne jejích, Zuzka se ?ikovně vykroutí a se smíchem poodstoupí. "Zná? tu písničku od Pehy? Spomal, má? privysokú rýchlos?... Nepředbíhej, je?tě jsi nesplnil úkol."
"Chce? tři zlaté vlasy děda V?evěda?"
"Moderní doba ?ádá moderní úkoly."
"No jo," vzdychne. V del?ích světlých bermudách, černém tričku s dlouhým rukávem a s Kurtem Cobainem a černobílém frajersky uvázaném ?átku s potiskem trávy mu to slu?í víc ne? včera! "Klidně se s ní i vyspím, jestli si to přeje?."
V takové situaci se prostě nemohu vyloupnout zpoza animované postavy!
"Zase tolik toho nechci," zasměje se Zuzka. "Stačí, kdy? Janu vytáhne? z bryndy a holky uvěří, ?e jsi Sebastian."
"Udělám, co budu moct," slíbí. "Taky jsi mi ale mohla vybrat nějakou hezčí na splnění úkolu."
Málem se zajíknu. Co?e?!?
"Jsi sprostej," zamračí se Zuzana. "Jana je hezká, správná a zajímavá holka, navíc moje nejlep?í kamarádka!"
"Jo, má zajímavej hrudník," baví se Jakub a naznačí rukama velká ňadra. "To jsou trojky nebo dokonce čtyřky?"
"Jsi nechutnej."
"Není můj typ, to je celý," hájí se. "A má velkej zadek."
Poslouchat za dveřmi se nevyplácí, tady mám jasný důkaz!! Kdybych k nim nakráčela rovnou, mohla jsem si tuhle potupu u?etřit!! Ze strachu, abych se nedozvěděla je?tě něco hor?ího na svou adresu, si významně odka?lu a vylezu ze stínu dobrotivého zelenáče.
Zuzana se tváří provinile, přesto?e ona nic ?patného neřekla, zatímco Jakub se je?tě drze usměje a pozdraví mě: "Ahoj, krásko."
Nesvírat v pravičce hadrové ucho obalu na spací pytel, nejspí? bych mu jednu natáhla! Jsem bez sebe vzteky! Nejen, ?e mě pomlouvá, ale on se mi vysmívá do očí!!
"Hele, ty namy?lenej blbečku!" osopím se na něho. "Na v?echno zapomeň, ru?ím to, nazdar!"