"Nechte ?kolu ?kolou a pojďte si zaplavčit!" navrhne Karin a ti dva ji okam?itě poslechnou. Miki zajede pod hladinu lomenou ?ipkou, vzápěti se vynoří, zatřepe hlavou ze strany na stranu, aby dostal mokré vlasy z očí, a ve třech si pinkají míčem přes sí? nata?enou nízko nad bazénem. Choulím se ve svém lehátku a sna?ím se k nim zaujmout takový úhel, aby bylo břicho vidět co nejméně. Jde to dost tě?ko, by? letní ?aty jsou snad ?ité pro těhotná siamská dvojčata! Stra?ně jim závidím. V?ichni tři jsou ?tíhlí a pru?ní, rastagirl Karin prsatá a opálená do čokoládova, Tomá? s mu?ným ochlupením na prsou i podbři?ku, sportovní Mikulá?....
"Co tam sedí? jako hromádka ne?těstí?" v?imne si Karin.
"Pojď taky. Těhule se mů?ou koupat, ne? Tohle je čistá voda, filtrovaná, ?ádný sinice ani jiný svinstvo..."
"Přemlouval jsem ji třikrát." nechá se sly?et Miki.
Nepomů?e to ani po čtvrté a nezbralo by to ani stokrát! Pak u? konečně i oni vylezou z vody. Miki na sebe hodí bermudy a tričko a začně roztápět oheň v zahradním krbu.
"Moniko?" kývne na mě.
Přijdu blí? a on mě obejme kolem ramen. Měla bych být ??astná, v?echno je fajn.... Proč tedy, krucinál, nejsem?! Co je ?patně? Copak jsem zap?klá ?árlivka, která si i ty nejhezčí pocity nechá zkazit obavami a strachem?!
"Kdy jede? zpátky...? Zítra?" zeptám se ho ti?e, aby mě nesly?eli Karin s Tomem, co se po??uchují u posezení, kam doná?ejí talíře s masem a zeleninou.
"Ne, a? pozítří." Naději, ?e spolu budeme o den déle, vzápětí uhasí: "Dopoledne máme slavnostní převzetí maturitních vysvědčení na radnici, pak závěrečnej večírek. Oni ho chtějí protáhnout a? do neděle někde v kempu, ale to se mě, bohu?el, netýká..."
Neodpovím a vlastně jsem ráda, ?e mi díky soumraku nevidí moc do tváře. Chápu, ?e se chce večírku zúčastnit, nemám mu to za zlé, nato? abych mu to zakazovala, ale dobrou náladu mi to zrovna nepřidá... Sarkastický hlásek Mikiho spolu?ačky, a? plínky doře?íme později, mi znovu zazvoní v u?ích. V?echny jako hezký, ?tíhlý a netěhotný spolu?ačky se s ním budou chtít důkladně rozloučit...
Notabene vyhlídka, ?e se poté neuvidíme do půlky července, je přímo zoufalá! Nic na ní nevylep?í ani fakt, ?e maso, které Miki s Tomá?ovou asistencí ugrilují na lávové desce, je vynikající stejně jako grilovaná zelenina.
"U? víte, co se narodí?" zeptá se Tom u jídla.
Sousto cherry rajčete mi v útstech zhořkne, místo odpovědi střelím pohledem po Mikulá?ovi. Strefím se, Miki zareaguje naprosto shodně. Jakmile se na?e pohledy setkají, oba se zase rychle díváme do svých talířů. Ačkoli končím ?estý měsíc, o dětech se spolu prostě nebavíme - ani přes esemesky, ani kdy? si voláme, stejně jako tohle téma ignorujeme i v těch sporadických chvílích, kdy jsme spolu osobně!
"Hej!" pobídne nás Karin pobaveně.
"Vět?inou se lidem rodí děti," prohodí Miki.
"No, v případě, ?e jsi otcem ty, to není tak jistý," baví se Karin.
"Dej se překvapit," poradí ji Miki.
"A jak se bude jmenovat?" Tomá? je nezmar!
Tvářím se, ?e není nic důle?itěj?ího ne? si dojít na odkládací pult u krbu pro dal?í grilovaná rajčátka. Miki se také k odpovědi nemá, v zahradě nastane trapné ticho.
"Co je?" nechápe Karin a kývne na bráchu. "Tváří? se, jak kdyby se tě to netýkalo... ?e vy jste se je?tě nedohodli, jestli Ella nebo Ema, co?"
Miki se natáhne pro chilli omáčku. "Ale jo, dohodli."
"Tak jak?" vyzvídá Karin. "Kurňa z tebe to leze jak z chlupatý deky, fakt."
Odlo?ím grilovací kle?tě zpátky do stojanu a znovu se podívám Mikimu do očí. Tentokrát mi pohled opětuje déle, pak se pousměje a směrem ke Karin odpoví: "Ella a Ema."