Ta Mili je prostě nemo?ná! Hodím sebou a nejrychleji jak mohu si natáhnu na py?amo d?íny, svetr a bundu, do batohu nacpu Milu?iny kozačky a d?íny, samozřejmě byly pod postelí, zmačkané jak kdyby je Bára vytáhla některé z dojnic na jejich biofarmě ze třetího a? čtvrtého ?aludku, skvělou podzimní bundičku Nord Blanc vezmu přes ruku, ta u? se mi tam nevejde, ty její kozáky zaberou skoro celý batoh, a vyměním teplo kolejního pokojíčku za sychravou klendru spojenou s podivným dobrodru?stvím. Takhle v noci nejezdí městská doprava nijak často, ne? se ocitnu na Legerově třídě, Mili mi třikrát volá, kde se flákám. Nefal?ované drkotání jejich zubů mě uji??uje, ?e o ?ádný kanadský ?ertík, za který bych ji přizabila, nejde.
Legerova je douhá, sice se dr?ím Milu?činých instrukcí, přesto nikde spolubydlící nevidím.
"Tady!" kvikne zpoza tmavého výklenku. Díky náv?těvám solárek a černému prádlu nesvítí její tělo jako majáček, tak?e docela umně splynula s prostředím.
"V?dy? nejsi nahá," namítnu pobaveně, zatímco mi rve z ruky batoh a na tělo oděné pouze v tangách a podprsence natahuje d?íny a mikinu tak rychle, jak jí to jen třas rukou dovolí.
"Noooo," drkotá, "ale jestli mys-myslí?, ?e mě to prád-dlo zahřálo, pppplete? se."
"Aspoň bude? pří?tě vědět, ?e má? nosit teplé prádlo. Kdbys měla pořádný jegory.... Na pono?ky jsem zapomněla."
"Nnnnevadí, hlavně ?e mmmmám boboboty......"
Kdy? se navleče do značkové bundy a zapne zip a? ke krku, třas přece jen ustane, pouze se tu ta tam celá zachvěje, jinak je u? ale schopná mluvit bez zadrhávání. V autobuse mi pak konečně sdělí, co se jí přihodilo.
"Roze?la jsem se s přítelem."
"Tím pracháčem Ray Bany, ků?e, SUV...?"
"Jo."
"To musel být hodně divokej rozchod," podotknu.
"No taky byl! Serval ze mě oblečení, ?e mi ho v?echno beztak nakoupil on, tak?e je jehom a vyrazil mě z auta. Bosou, nahou, jen s kabelkou. Vzal mi i prachy, jinak bych si zavolala taxík. Aspoň ?e mi nechal mobil, idiot. Ten byl můj, novej mi koupit nestihl..."
"A proč takové drama?" u?asnu. "On se dozvěděl o Apačovi, nebo co?"
"Jakým Apačovi? Jo, myslí? Alberta? Ne, o tom netu?í. Prostě jsme se nepohodli. To má u mě, zasran jeden!"
"Třeba se zase dáte dohromady. přivalí se s kufrem nové garderoby a ty mu padne? kolem krku..."
"Bych mu ho leda omlátila o hlavu, debilovi. On má sice prachy, ale já mám svou hrdost!"
"No to je fakt," pousměji se. " Ty si brzy najde? jiného sponzora."
Otevře do?iroka oči. "Jak jinak bych pře?ila? Hele, Lindo, můj táta dělal celej ?ivot za pár ?upů v továrně u soustruhu, ne? ho ve čtyřiceti skolil infarkt. Mám je?tě dvě mlad?í ségry, jedna je v devítce, druhá na střední. Mů?u viset mámě na krku i já? To přece nejde. Slíbila jsem jí, ?e se o sebe postarám - a slib od maturity plním."
Pokrčím rameny. "To je sice chvályhodný, Mili, ale ..... Nevím, jestli zrovna tahle cesta je ko?ér."
"Nemusí být ko?ér, nejsem ?id," uchichtne se.
Mluvit Milu?ce do svědomí by bylo jako házet hrách na zeď. Vybrala si pě?inku, na které sice nemusí pracovat rukama, ov?em občas taky mů?e pěkně narazit. Koneckonců, je to její věc a její způsob ?ivota.