Vrátí se z chaty nejen s láhví peprmintky, ale i s mikinou, kterou mi půjčí, jeliko? vidí, jak nestačím plácat komáry, co s příchodem večer útočí ze v?ech stran.
"Můj děda v?dycky říkal, ?e je třeba vypálit červa. A tak vypaloval bacily domácí slivovičkou, celej ?ivot decku ráno, decku večer. Nikdy nemarodil a nikdy nele?el v nemocnici."
"No jo, ale v kolika letech umřel?" zapochybuji.
"V třiadevadesáti."
"Ty jo," ?asnu. "To měl dobrej kotel. Umřel na játra?"
"Na autobus."
"Co?e?!"
"Byl zvyklej ka?dý ráno dát slivovičku, sednout na kolo a sjet zkontrolovat vinohrad. To ráno dal slivovičku, sednul na kolo a vylítl ze vrat - rovnou pod autobus."
"Je?í?i," hrozím se, nicméně se prostě musím smát.
Nebere to jako prohře?ek proti pietě, naopak, zelenou nám nalije do deckových skleniček a v?ichni si při?ukneme na dědu.
"Aspoň jsme styloví. Jedeme v zelený barvě."
"Taktak," potvrdí. "Zelenina je zdravá."
Přesto?e mi tenhle samolep normálně nechutná, u ohýnku se sametovou tmou padající na rybník, přírodu, chaty a jejich obyvatele mi to vůbec nepřijde. Bavíme se skoro do půlnoci předev?ím o čundrech, které kdy s partou absolvoval a kdy? se dostaneme na filmy, máme o zábavu na hodně dlouhou dobu vystaráno. Během večera mi třikrát zazvoní mobil: poka?dé se jen podívám na číslo blikající na displeji a jen procedím slovo omyl. Počtvrté mi volá ve třičtvrtě na dvanáct! Je tohle vůbec normální?!
"Zase omyl?" baví se a vy?díme z láhve poslední kapku.
"Přesně tak. Omyl, co trval třičtvrtě roku...."
"Ví?, co je vá? problém?"
"Čí?"
"Vás. Holek," ?kytne.
"Povídej."
"V?echno moc pro?íváte a řeíte. Není jednodu??í nechat to plavatt? Co se má stát, to se stane. A kdy? ne, stane se něco jinýho," prohlásí logicky.
Chci se nad tím zamyslet, ale tak nějak nedoká?u sehnat my?lenky rozutíkané po celé hlavě. "Asi jo... Budu muset jet zpátky, mám dost...."
"Kde to je, to zpátky?"
"V kempu," mávnu rukou nad rybník doprava.
"V Leraxu? Vlastně Reraxu? Sakra... Relaxu?"
"Ty u? taky nepij," poradím mu pobaveně.
"Ani není co, v?echno jsi mi vypila."
"Já? Ty jsi bě?ec na dlouhý tratě, s tebou se nedá dr?et krok, brzy jsi mi utekl," uchichtnu se. "Musím do Vodoucha. Relax je ve vsi, to je na druhou stranu."
"Jen?e tam jsi zrovna ukazovala. Mezi námi, Vodouch je vlevo, ale hele, ani tam nejezdi, i kdy? je blí?. Utopí? se. Doprovodil bych tě, jen?e nemů?u."
"Proč?"
"Utopil bych se taky," řehtá se. "Mám lep?í nápad. Přespí? tady. Bejvák je prázdnej, vejde? se ty i hafan."