Součková mě vytasila z literatury, dostala jsem za jedna a tím si značně poopravila po?ramocené sebevědomí. Vá?ně hodné zále?í na pevné vůli, nemá cenu se litovat, spí? se sna?it co nejdřív si zvyknout na rychlej?í a náročněj?í způsob ?ivota, jinou přípravu, učit se naplno. Je k ničemu civět dvě hodiny do poznámek a myslet při tom na tisíc jiných věcí kolem. Stačí zapnout a za chvíli není co ře?it. A zase jsem u pevné vůle, musím se teprve naučit ji vypěstovat, přijít na to, JAK se učit. Čím dřív, tím lépe, nebo? díky dlouhým vlasům a českému jménu, je? nikdo nezkomolí, si mě ze v?ech spolu?aček ve třídě zapamatovali profesoři jako první.
Vprostřed týdne jsem otevírala s napětím schránku. Jsem hloupá, určitě nepřijel a hned nepsal! No ale kdyby? Ve středu je vá?ně brzy. Mo?ná ve čtvrtek? Ne, dobrá, určitě v pátek! Z Tachova jde po?ta čtyřiadvacet hodin, kdyby dopis ve čtvrtek poslal, musím ho dnes mít. Jinak by mi nezbylo nic jiného ne? čekat celý víkend!
Vylítla jsem ze ?koly, abych stihla osmičku a dostala se co nejdříve domů, dokonce jsem nečekala na Simonu, ale mamčino volání mě zarazilo v půlce ulice. Mávala na mne z okénka na?eho automobilu, v něm? se mačkala celá na?e rodina. Co má být tohle?! Snad nejedeme na chatu! Ne, v?dy? zítra začínají Jarce taneční!
?Kam má? namířeno?? ?asla mamka. ?Letíte ze ?koly jako z holubníku.?
Ze vrat akademie se valily celé davy, někdo spěchal domů, jiný na internát, dal?í na rande. Co máma ví o ?ivotě!
?Domů, kam jinam,? přiznala jsem.
?Jedeme k babičce, nastup,? pobídl mne táta.
Neochotně jsem se vmáčkla k sourozencům. ?Na víkend?? otázala jsem se ne??astně. Určitě se do schránky nedívali, zvykli si, ?e noviny vyzvedávám denně já. Ke v?emu se nemohu zeptat. Přiznala bych, jak mi na dopise zále?í. Tím spí?, kdyby opět ?ádný nepři?el!
?Večer se vrátíme,? uklidnila mne mamka.
Odevzdaně jsem zírala z okna. Aspoň tak. Vyru?il mne táta, zajímalo ho, co nového ve ?kole. Dvojka z fyziky, odvětila jsem. Na základce bych za ni dostala kázání, teď v?ak spokojeně kývl hlavou a známku nerozebíral. Mamka zalovila v ta?ce,
?Při?el ti dopis, Evo. Od vojáčka.?
Nedočkavě jsem jí vytrhla rů?ovou obálku z prstů. Rozbu?ilo se mi srdce. Má intuice nezklamala! Dickovo písmo jsem poznala na první pohled. Na zadní stranu napsal svou novou adresu. Nábo?ně jsem obálku obracela v ruce, známka přilepená křivě, adresa načmáraná vypsanou mu?skou rukou. Voněla. Jinak, ne? voní moje dopisáky, u kterých mám mýdlo. Dopis od Dicka voněl vojnou, takovým chlapským ozonem.
Neotevřela jsem ho. V autě, před sourozenci! Vychutnávala jsem si napětí do poslední chvíle a příle?itost ukojit svou zvědavost se mi naskytla a? v Jaroměřicích, poté, co jsme se přivítali s babičkou a já utekla zpátky do soukromí vozu.