Hodina strávená v kavárně uteče tak, ?e mi ani nestihne v?echny zajímavosti z cest vypovídat. V práce se kolikrát ?edesát minut táhne hlemý?dím tempem, třikrát za minutu kontroluji čas na displejí počítače a jsem přesvědčená, ?e se musel zastavit... Zato teď se spla?il!
"To u? je tolik? Páni..., " zhrozím se. "Musím -"
"Bě?et, je mi to jasný," zasměje se, rychle vyrovná útratu, ani? by mi dovolil zaplatit si svou kávu a mattonku, a pova?uje za samozřejmost doprovodit mě na parkovi?tě.
"Má? de?tník?"
"De?tník?"
"Nebo plá?těnku."
Teprve pod markýzou umístěnou nad vchodem do Crystalu jeho nará?ky pochopím. "Pr?í?!"
"Dobře půl hodiny," ujistí mne a musí se skvěle bavit. Ná? stolek byl hned za prosklenou stěnou vedoucí na ulici, přesto jsem se za celou dobu ani jednou nepodívala ven.
"Alespoň vidí?, jak moc zajímavý fotky sis přivezl z dovolený," zamlouvám skutečnost, ?e jsem úplný tukan. "Dr?ím palce, aby se ti povedlo je prodat do časopisu. Ty bez ex-Adély, samozřejmě."
Za?trachám ve velké plátěné batikované ta?ce přehozené přes rameno. Tomá? se mi posmívá, ?e si ji pletu s kanceláří, ale jak vidno, v?e, co obsahuje, se mů?e někdy hodit. Jako třeba právě de?tník. Rozevřu ho, Marek mi jej uzme, jednou rukou mě chytí kolem ramen, abychom byli co nejblí? u sebe, druhou nad námi dr?í de?tník a na povel "Teď!" se rozběhneme směrem k parkovi?ti, jak jen mi páskové boty na podpatku dovolí. Pokud se mi předtím zdálo, ?e pr?í hodně nebylo to nic proti proudu, který se valí z nebe tak prudce, a? se silnice i chodníky změní v men?í říčky. ?těstí, ?e jsem si nevzala lodičky, páskové boty jsou do takového přívaláku ideální - jsou toti? průtokové. V okam?iku, kdy doběhneme k autu, dé?? naráz přestane.
"No vidí?," směje se Marek, "ani nemusí? jezdit do Peru, abys za?ila pravou tropickou přeháňku."
"Jsem na ?dímání," hrozím se, jeliko? de?tník ochránil pouze na?e hlavy a maximálně ramena, od prsou ní? jsme mokří do poslední nitky.
Přesto?e se vzduch ochladil, přímo na sobě cítím Markův pohled, kterým mi vypaluje do mokrých ?atů díry. U? dávno nejsou splývavé, přilepily se mi k tělu jako hadí ků?e a jeliko? jsem si pod ně vzala tělovou podprsenku bez kostic, vyjde to nastejno, jak kdybych ?ádnou neměla. Co? nepova?uje za minus. "Tím víc ti to slu?í."
Chci podotknout něco duchaplného o mokré slepici, ale on stáhne de?tník je?tě o kousek ní?, tak?e se mokře dotýká na?ich hlav a v náhle vzniklém miniprostoru soukromí mě políbí na ústa. Jen tak krátce a opatrně, asi sonduje, kam a? mů?e zajít.