13. 11. 2010 - VÁNOČNÍ SOUTĚ? 2010 - I. kolo: JARO

První kolo vánoční soutě?e přiná?í 6 krátkých ukázek ze ?esti knih. Vá? úkol je jednoduchý - napsat, z které knihy ukázky jsou. Odpovědi zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách!

I. KOLO ? JARO

1.
Pauza před dal?ím rozječením zvonku je dlouhá necelých ?est stránek v knize. Nijak si zvonění k srdci neberu, neru?eně si čtu dál, nevěřím,?e by mamka svou výhrů?ku splnila, ov?em kdy? hlahol v chodbě zmohutní a dolehnou ke mně povědomé klukovské hlasy, zpanikařím. To snad... Obléct bych se rozhodně nestačila, přitáhnu si tedy deku a? k bradě a poněkud vyjeveně hledím ke dveřím, do nich? vpadne banda osmi kluků, ?ádných malých harantů, nýbr? spolu?áků!!! Jeliko? mezi nimi zahlédnu Marka, zrudnu.
?Katko, náv?těva!? křičí kdesi vzadu za ?irokými zády kluků mamka a zní to pěkně vesele.
Měla pravdu, klukům rozhodně moje tenká noční ko?ilka nevadí, naopak, rvou ze mne deku, pomlázky svi?tí vzduchem a blbeček Tomeček dokonce odříkává Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný...

a) Most do Země lásky
b) Sonáta pro dvě srdce
c) Super ko?ata

2.
Přesto?e je?tě na stinných místech le?í poslední zbytky sněhu s nesčetnými otisky my?ích, zaječích a bůhví jakých tlapiček, v lese je neochvějně cítit jaro. V noci nemrzlo, půda je rozmoklá, měkká, lehce se probořuje, připadám si, jako bych na?lapovala bosýma nohama po koberci. Cítím hlínu a vodu a mech a jehličí a kdy? se ve větvích rozezpívá jakýsi ptáček, jsem si jistá. Jaro je tady.
?Nechytej lelky a pojď sem s tím senem,? pobídne mne děda roz?afně. Přidám do kroku, dohoním ho a u krmelce mu předám pytel, co jsem vlekla na rameni.
?Dědo, ty se nikdy nevzdává?, viď??
?Nikdy,? potvrdí a prázdný pytel přihodí na svá záda. ?V?dycky se nějaký ře?ení najde. Musí najít."
?A dědo? Bojoval jsi někdy o nějakou holku??
Mávne fajfkou při příjemné vzpomínce. ?A ne vo jednu. Vo Andulu Horynovou jsem se pral u muziky pěstmi... Nejvíc zabrat mi dalo vybojovat si tvou babičku, Ivčo. Chodila s Frantou Křovíčkem a u? byla ruka v rukávě. Jen?e mně se moc líbila, denně jsem jí nosil kytičku a ... V?ak ví?, jak to dopadlo. Vybojoval jsem si svý ?těstí.?

a) Mokrá náruč léta
b) Tajná láska
c) Blbej fór

3.
Hájek za sídli?těm sice není na konci města, ka?dopádně je v?ak lep?í jít na takovou akci, jakou je pálení čarodějnic, v partě ne? sólově. Mo?nost vypravit se spolu s průvodem, mezi rodiči doprovázejícími malá dítka nad?eně třímající lampiony, jsme se Simonou odmítly, ač tenhle způsob by byl nejbezpečněj?í.
Náhle mě někdo chytil kolem krku. Míra!
?Nazdar, dámy. Nenudíte se??
?Málo ne,? ujistila jsem ho, překvapena jeho zájmem.
?Výborně. Zvu vás na jednu soukromou párty, oheň máme taky a hudbu kvalitněj?í, o společnosti nemluvě.?
?Ne, to nejde,? odmítla jsem rychle. Simona v?ak do mne nenápadně ??ouchla a ukázala kamsi za záda. Ohlédla jsem se. Pánové! Opodál toti? postával Jindra spolu s dvěma kluky. Málem jsem ho nezpoznala. Změnu způsobily jeho vlasy. Místo frajera s trvalou tam stál s rukama v kapsách bundy stra?ně hezký, tmavovlasý a nakrátko ostříhaný kluk.

a) Znamení Blí?enců
b) Panna nebo Blí?enec
c) Zadáno pro Blí?ence

4.
?Na Prvního máje má člověk dostat polibek pod rozkvetlou tře?ní -?
?Hm, nestačila by vi?eň?? přeru?í mne.
?Určitě,? bavím se.
?Ty tu jsou a kvetou. Tak co s tím uděláme??
Zatajím dech. ?My dva...??
?No, v rámci pudu sebezáchovy,? vysvětlí mi. ?Ani jeden z nás nechce uschnout, ne??
Přesto?e mi vzru?ením bu?í srdce, musím se tomu smát. ?To ne, ale přece-?
Maio nedbá na moje námitky, ruku, za kterou mě zvedl na nohy, nepustí, dovede mě pod rozkvetlý strom, v jeho? koruně to bzučí jako v úle, a bez úsměvu se mi podívá do očí.
?Jen?e já... mám rovnátka...?
Protočí panenky k nebi. ?A já boty Nike. Co to má s prvomájovým polibkem společnýho??
?To, ?e boty se při polibku neolizují...?

a) Vůně de?tě
b) Dva kroky od ráje
c) Sběratelka polibků

5.
?Stra?ně rád,? začne ti?e a zadrhne se, aby si mohl nepřirozeně odka?lat. ?Stra?ně rád bych ti dal pusu, jen?e...? Posunkem naznačí handicapovaný ret. ?A taky... zase bych ji koupil jako v jeskyni, co??
Nevypadá, ?e by si dělal psinu. Absolutně mu nerozumím!
?Otlučenej jsi dost,? zakryji rozpaky smíchem.
?Tak?e mů?u??
?Proč bys mi měl dávat pusu????
?No... proto?e chci,? vysvětlí s bolestivým úsměvem. ?Je?tě pořád je květen. Poslední -? mrkne na hodinky. ?Poslední dvě minuty. Ví?, co se říká. Která nedostane pusu v květnu, uschne.?
Někdy, by? jen velmi vzácně, mi tenhle kluk připadá normální. Odlo?í mýdlo na umývadlo a lehce mě uchopí za lokty. Jsem z něho na větvi! Nervózně zvednu ruku a jemně se dotknu dvěma prsty jeho zraněného rtu. Skloní hlavu tak, aby mi mohl dát krátkou pusu na levou část úst!
?Co... co blbne?!? zakoktám. ?Tady nejsou blbečci ze třídy, nikdo tvůj vtip neocení! Robine, neblázni, to je stra?ně omyl. Počkej... bude tě to bolet!?

a) Schody do nebe
b) Hvězda naděje
c) Doteky noci

6.
Na?i se normálně zbláznili! Pěkně nepříjemné zji?tění po tolika společných letech! Nevím tedy, jestli se někdo mů?e zbláznit nenormálně, to u? by byl asi úplnej blázen, ale jinak si dáreček, který mi moji starou?kové nadělili 20. dubna k jmeninám, nedovedu vysvětlit! Toho dne mi toti? radostně oznámili, ?e tatíček, in?enýr Jan Axman, ?éf montá?ní čety firmy Montstav, odjí?dí za pár dní do Afriky. Respektive odlétá, přes Středozemní moře ?ádné dálnice či podmořské tunely nevedou, ?e, a lodí by to patrně trvalo moc dlouho, neb ta?ulda tam jede za prací a ne za zábavou, jak mi dodatečně nezapomněl omlátit o hlavu, kdy? jsem na tohle téma neuvá?eně zavtipkovala. V první chvíli mi toti? prolétla hlavou melodie jedné skvělé písničky od Yo-Yo bandu a já si začala pobrukovat její slova, jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe. K hostině lidojedů jsem se jaksi nedostala, proto?e mě tatík ujistil, ?e jde o Egypt, co? je sice také Afrika, leč severní a dost nepodobná té, kterou mám na mysli, a krom toho mě obeznámil se svatou povinností man?elky následovat svého chotě a být s ním v dobrém i zlém. V tu ránu jsem se zjíkla radostí! S Einsteinem se zajisté srovnávat nemohu, av?ak natolik geniální, abych si spočítala, ?e tím pádem je ze mě na pár měsíců sirotek, jsem.

a) Oran?ové blues
b) Past na kočku
c) Sólo pro Kristýnu

Odpovědi: C C B A A A