21. 11. 2010 - VÁNOČNÍ SOUTĚ? 2010 - II. kolo: LÉTO

Druhé kolo vánoční soutě?e přiná?í opět 6 krátkých ukázek ze ?esti knih, tentokrát z letních románů. Vá? úkol je jednoduchý - napsat, z které knihy ukázky jsou. Odpovědi zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách!

II. KOLO ? LÉTO

1.
Dole pod kopcem objevíme dřevěnou cedulku s nápisem HOSPODA U VLČÁKA 500 M. ?ipka ukazuje kamsi na lesní cestu. Usoudíme, ?e se nebudeme vracet, ale půjdeme k Vlčákovi, půl kilometru zvládneme. S obaleným popruhem dokonce i já! Aspoň doufám. Sice to dorány tlačí a ta logicky bolí, av?ak alespoň se poraněná tkáň neprohlubuje. Prvních sto metrů jde samo, druhých hůř a dal?ích je?tě hůř, tak?e kdy? u? mám pocit, ?e musíme být co chvíli na místě, místo ký?ené hospody najdeme na jednou z kůlů chatrného plotu kolem velké pastviny opět tuté? cedulku ? dokonce i se stejným počtem metrů!!!
?To si snad dělají blázny, ne?!? rozčiluje se ?aneta.
Vracet se nám nechce, tím spí?, ?e dosud jsme ?li kdy? nic jiného tak z mírného kopce. Plazit se zpátky s bágly a je?tě k tomu hladoví by bylo hor?í ne? dát Vlčákovi ?anci! Mám toho plné kecky, opět si nenápadně strkám pod popruh prsty, cítím, jak mi vlhne tričko pod vyztu?enými zády krosny a co chvíli si olizuji rty. Nahlas samozřejmě neřeknu nic a kdykoli se Ben otočí, uzavíráme s Ivanou výpravu, v?dycky prudce vytáhnu prsty a tvářím se statečně.
?Tamhle u? to bude,? vlije nám optimismus do ?il Libor, kdy? uká?e na jakési cihlové stavení pod lesem. Hned v?ichni přidáme a zvý?íme tempo, av?ak kdy? se uká?e, ?e stavení je jakási zanedbaná stodola, kde není ani ?iváčka a jedinou stopu po lidské rase skýtá dřevěná cedulka s nápisem HOSPODA U VLČÁKA 500 M, máme chu? Libora zavra?dit, přesto?e za nic nemů?e!

a) Prázdniny pro zaláskované
b) Potí?istka
c) Sonáta pro dvě srdce

2.
Cinkání zvonečku...?! Tenhle zvuk sem nějak nepatří, zastavím se a poulím oči do ?era. Pokud mě sluch neklame, nese se od Dědou?e, tedy od hradu...První, co se mi vybaví, je tátovo vyprávění o morovém průvodu. Blbost, nějaké dítě si hraje se zvonkem a já u? sly?ím trávu růst...
A pak ho spatřím. I kdy? je to k nevíře, v dálce na světlém pruhu pra?né cesty uvidím několik tmavých postav, jejich? oblečení připomíná kutny! Mo?ná se mi to jen zdá, nejsem si jistá, ?ero je hodně velké a vzdálenost a obrazotvornost vyburcovaná strachem dělá svoje, snad je to prostě jen pár trampíků nebo nějaký skautský oddíl na noční bojové hře, co já vím, ka?dopádně ten zvoneček...
Jeliko? průvod míří směrem k mlýnu, tedy ke mně, zachvátí mne panika, v ní? takřka zapomenu na palčivou bolest v chodidle a beru roha, jen se za mnou prá?í!

a) Čas něhy
b) Kapky rosy
c) Andělé noci

3.
Faktem je, ?e by mi vůbec nevadilo, kdyby pou?ová exkurze po příbuzných pokračovala! Je to vlastně obrovská zábava poznávat nové a nové lidi. U těch posledních navrhnu bojovou hru. ?Zahrajeme si na jeskyňky, jo?? zamrknám na Niku těsně před tím, ne? zazvoní u dveří.
?Jak se hraje na jeskyňky...?? zeptá se podezíravě.
?Vydr?, předvedu ti to,? zahihňám se do dlaně, a kdy? se dveře bytu pootevřou na délku bezpečnostního řetízku, chytím se za jejich okraj oběma rukama a enkým hláskem zarecituji zpěvavě: ?Klepy klepy na okýnko, ?uky ?uky na dveře... úúúú... My jsme jeskyňky, mů?eme si k vám strčit prstíček? Jen co si u vás dojdeme na záchod, hned zase půjdeme!?
Veronika je mrtvá smíchy a strýc v pokročilém věku poněkud konsternovaný, nicméně nás k sobě dovnitř skutečně pustí a uká?e mi, kde má záchod. Přijde mi k smíchu i to, jak je záchůdek v panelovém jádru maličký!
?Je?tě ?e nejste tlustej,? zalichotím starému pánovi, ?jinak byste se tam taky mohl někdy pěkně zaklínit... Ale má to i svoje výhody, nedá se tam upadnout na zem, haha.?
Nika mne vleče ven a je?tě se strýci omlouvá!
?Prosím tě, nač ten spěch? Ani jsme si nestihli připít. Takovej milej starej pán na to určitě čekal,? zalituji.
?Ty rad?i pří?tě nepij nic,? radí mi Nika. ?Má? ji jak z praku! Díky Bohu, ?e víc příbuzných nemáme. A jen tak mimochodem, ten milej starej pán byla prateta Eli?ka, univerzitní profesorka.?

a) Mokrá louka
b) Mokrá náruč léta
c) Souhvězdí Labutě

4.
Super náladu mi zkazí a? bílozelený favorit stojící na polní cestě při vozovce asi tři kilometry před Jednovnicí. V tu ránu by se ve mně krve nedořezal!!! A co teprve, kdy? nás uniformovaný policista na?ene červenou plácačkou ke krajnici a jeho star?í kolega se k nám zvolna blí?í!
?A jsme v prdeli,? uleví si Mat. ?Nebo mám zkusit ujet??
?Jsi zdravej?!? Při představě honičky s policisty se mi udělá mdlo! ?Já to říkala! Panebo?e, proč jsem s vámi jela?!?
Pat mi sevře konej?ivě dlaň ve své. ?Neboj. Třeba to dopadne dobře.?
Nejen, ?e jeho optimizmus nesdílím, ale připadá mi vylo?eně hloupý! ?Jak tohle mů?e dopadnout dobře?!?
?Zkus je ukecat,? poradí mi Mat. ?Na pěknou holku dají. Třeba bys je mohla uplatit tělem...?
?Pitomče!? procedím skrz zuby, proto?e policista s tvrdým výrazem, kterého by nepřesvědčila k utajení přestupku ani vlastní babička, by? by le?ela na smrtelné posteli, netrpělivě zaklepe na okénko řidiče.

a) Tři na lásku
b) Stopa v mém srdci
c) Sólo pro Kristýnu

5.
Řidič má ze zjevení za svými zády málem smrt. Nejprve vytře?tí oči, v úleku cukne nebezpečně volantem, nače? se trochu vzpamatuje a a v poslední chvíli kola automobilu srovná, tudí? se mu podaří nesjet do příkopu.
?Co se děje?? zopakuji tuté? otázku rodnou řečí, jeliko? mi dojde, ?e krajina za okny nápadně připomíná klasický český les, a proto se k ní francouzské reálie jaksi nehodí.
Kluk konečně chytí dech. ?Na to bych se měl spí? zeptat tebe, ne?! Co tu dělá???
?Já?? Rozpačitě se po?krábu na bradě. Dá mi práci roztřídit, co je sen a co skutečnost. ?Sedím...?
?Vidím!? u?klíbne se namíchnutě. ?Kde ses tu vzala??
?Hádej!? odseknu, jeliko? mi dojde, ?e Etien, moře, palmy, písek a to v?echno patřilo do pouhého snu, zatímco kluk s felicíí, bouřka za okny a výmoly na silnici do skutečnosti. Kdybychom do jedné z četných děr nenajeli kolem a já se nekřísla hlavou o madlo, kdo ví, kdy bych se probudila! ?Kdy? neumí? zamykat auto, nediv se. Dveře byly odemčené, schovala jsem se před de?těm, nic víc.?

a) Kam se vytrácí láska
b) Srdcový kluk
c) Hořká chu? lásky

6.
Tentokrát v?ak krom Vandy projeví zájem i Jakub. ?Co kouří?? Ronsonky? Dej mi jednu, a? ji zkusím. Marlbory mi do?ly u? včera a tady v kiosku mají jen samej hnůj.?
Kazim mu hodí přes ohýnek celou krabičku, Jakub ji zručně chytne a jeliko? u sebe nemá sirky, připálí si rovnou od Vandy a zku?eně za?lukuje.
?Ty kouří??? podiví se Nina. ?Jana říkala, ?e jsi zapřísáhlý nekuřák.?
Do háje, dal?í bota! Nenapadne mě nic lep?ího ne? si zahrát na tě?ce dotčenou: ?No Sebastiane?! Tvrdils mi, ?e jsi kouřil naposledy ve čtrnácti a hnusilo se ti to. Jak to, ?e jsi zase začal?! Tys mi lhal!?
Kluci se pobaveně zasmějí, holky se dobře baví a se zájmem sledují, jak ná? spor dopadne.
?I mu?i mají své dny,? zastane se Sebastiana Kazim.
?Jenom maličko,? odvětí Jakub naoko pokorně.
?Tak to ne, kamaráde,? rozčilím se a vyu?iji situace k náhlému nápadu: ?Ví? přece, co jsme si domluvili, ne? Za ka?dou vykouřenou cigaretu třicet kliků! A fofrem.?

a) Letní ně?nosti
b) Nebe plné hvězd
c) Náhradní princ

Odpovědi: B B B A B C