23. 05. 2011 - LÉTO BUDI? POCHVÁLENO - I. kolo

Úkolem prvního kola předprázdninové soutě?e je napsat formou testu, z kterých knih ukázky jsou. Odpovědi zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách! Slosování v?ech čtyř kol bude v pátek 24.6.2011.

1.
?Nějak tě pře?el humor,? baví se Olda. ?Chutnala voda??
?Přírodní minerálka s příchutí ra?eliny,? zhodnotím, vytřepu si vodu z u?í a rukama ?dímu vlasy. To, ?e jsem si párkrát lokla, vůbec nevadí, spí? mě zaskočily Benovy doteky. Nemyslím nějaká úchylná ?mátrání, to vůbec ne, ale kdy? se mě sna?il zatlačit pod sebe, dotýkal se mě celým svým nahým tělem? A mně to nebylo nepříjemné. Jistě, ?lo o úplně jinou situaci, věděla jsem, ?e je to legrace, navíc jsme byli pod dozorem jeho dívky i jeho kamarádů, tak?e se nic stát nemohlo, ale i tak jsem potě?ená! Je?tě nedávno by mi blízký kontakt s mu?ským tělem vyvolal hysterický záchvat.
?Ty nejde? ven, nebo co?? nechápe Dita, proč se její kluk stále ráchá pod hrází.
?Je?tě nemů?u,? zazubí se. ?Za momentík.?
?Jsi blázen,? zavrtí hlavou a oznámí mu: ?Jdu uvařit grog na zahřátí a prokrvení cév, voda byla pěkně studená.?
Iggy se prohne smíchy. ?Myslím, Ditu?, ?e ten je prokrvenej a?a???

a) Prázdniny pro zaláskované
b) Náhradní princ
c) Potí?istka

2.
Na ospalou náves tonoucí v odpoledním horkém sluníčku přihrkotá ?ebřiňák s fůrou čerstvého sena ta?ený dvěma uprá?enými valachy a s dědkem na kozlíku. Pokrok mínus sto let, směje se Tomá?, zatímco Dan uva?uje reálněji.
?Zastav ho, Kris,? pobídne mne.
Z recese zvednu pravičku s palcem vztyčeným do vý?ky, co? přijde klukům smě?né, nicméně strejda na kozlíku řekne ?prr? a koňská síla se zafrkáním zabrzdí přímo před námi!
?Chcete svézt, mláde?i?? zavolá na nás přátelsky, nače? trojhlasně zajásáme, kluci nalo?í batohy, vyzvednou mě do sena a hulákají na ?imiho, aby pohnul.
?Kam to bude??
?Na konečnou, dědo, na konečnou??

a) Srdcový kluk?
b) Sólo pro Kristýnu
c) Tři na lásku

3.
Pak jsem zaslechla dal?í vrčení motoru a uhýbala světlu reflektoru tak ne?ikovně, a? jsem zapadla do příkopu. Malý motocykl zastavil u mě a já se bláznivě rozesmála, nebo? jsem jednookého řidiče poznala.
?Jé, co to má? za ma?inu? Takovej ďábel, měl bys mít jaha? jahama? jama? jamahu!?
?Můj bo?e,? řekl Dick ohromeně.
?trachala jsem se z příkopu, nohy mi podjí?děly a já padala zpátky. Při?la mi má ne?ikovnost k smíchu. Dick stál u krajnice s om?elým, zrezlým a otlučeným mopedem z roku raz dva a nevěřícně mě pozoroval.
?Hele, ta krajnice je ?ivá nebo co? Hahaha? Pojedeme tímhle kozím dechem??? okukovala jsem jeho stroj. ?Tys ho ukradl v muzeu??
Podal mi ruku a silou mě vytáhl z příkopu, jinak bych se tam asi plácala celou noc.
?Ty ji má? jak pes boudu,? konstatoval ?okovaně.

a) Zadáno pro Blí?ence
b) Panna nebo Blí?enec
c) Znamení Blí?enců

4.
Nejsem z toho moudrá. ?Hm? A? o co vlastně jde??
?O to,? buráci pan Emanuel Mrkvička vítězně, ??e pět kilometrů je holý nesmysl! Já i moji synovci jsme ?li přesně podle značek a víte, jak dlouho nám ta romantická procházka trvala?! Dvě a čtvrt hodiny, co? máme necelých sto třicet pět minut!?
?Tam a zpátky?? zeptám se naivně.
?Jen tam! Zpátky pochopitelně o dal?ích dvacet minut více, jeliko? jsme byli silně unaveni. Mě nemusí nikdo učit počítat, milá slečno. Vezmeme-li v úvahu, ?e člověk ujde ráznou chůzí přibli?ně pět kilometrů za hodinu, jak mi vysvětlíte, ?e nám to trvalo tak dlouho, aha??
Pečlivě volím slova: ?Patrně jste ?li pomaleji, ne??
Pan Mrkvička zesiná a dokonce přestane hůlčičkou vysílat v morseovce. ?Mě, starého turistu, chcete učit chodit?! Milá slečno, já jsem vstoupil do Sokola, je?tě kdy? va?e matka chodila po houbách!?
Navzdory přátelskému oslovení se na mě jako na milou osůbku, bez ní? by nemohl existovat, netváří. Ačkoli mi táta neustále omílá, ?e mě moje prostořekost přivede do maléru, nemohu si odpustit: ?No, víte, navrhnu panu vedoucímu, aby ten letáček nechal přetisknout, není přece mo?né takhle mást zákazníky! Změníme i název z Romantické vycházky na Utrpení pana Mrkvičky a její vzdálenost určíme časově, ne na kilometry. Spokojen??
Pro jistotu přivřu oči v očekávání pořádného bengálu, v duchu se připravuji na případný vyhazov, kdyby do?lo k nejhor?ímu?
?Jsem dojat,? dostane ze sebe a jeho přísný scvrklý obličej pokrývá jakási mlhovina ?těstí.

a) Sonáta pro dvě srdce
b) Mokrá louka
c) Doteky noci

5.
Oslavu posledního zvonění musí sly?et i ubozí vesničané ve vísce za kopcem. Zhruba do jedenácti to mají i s hudbou a sborovým zpěvem, místy pořádně fale?ným, Andy se střídá s Marcelou ve hře na kytaru, k tomu se probírají zá?itky dne nabitého událostmi, vzpomíná se na příhody uplynulých let, v?ichni se řehtáme a pokřikujeme, a jeliko? jsme se se?li v kompletní sestavě, ze čtyřiadvaceti členů oktávy D nechybí jediný, není divu, ?e je to pořádný ?rumec.
Potom se začne projevovat únava spojená s účinky alkoholu. Není divu, mnozí slaví takřka nepřetr?itě od snídaně ve ?kolní zahradě! Andy si začne plést slova, pak noty a nakonec i nohy, tak?e kdy? upadne, nenamáhá se ani vstát a ustele si metr od ohni?tě. Kluci ho musí přenést o kousek dál, aby nechytl. Steve se mi asi čtvrt hodiny sna?í říct něco důle?itého, jeliko? v?ak pou?ívá svahil?tinu, místo jazyka má v puse neohebnou tuhou kládu, nemám ?anci mu porozumět. Aneta s Havranem se vytratí do soukromí. Kolem půlnoci napadne ?otou?e jít se vykoupat, ov?em to mu my, kterým to je?tě trochu myslí, zatrhneme, dobrá polovina třídy by se utopila, a přidá se k Bídě, která si hraje na Jáno?íka a skáče přes ohni?tě tak neohro?eně, a? jí brzy začnou doutnat nohavice. Na?e premiantka a reprezentantka třídy i celé ?koly ve v?ech mo?ných olympiádách je vylo?eně kouzelná, kdy? se pokou?í strefit mimo ohni?tě a stále se jí to tak docela nedaří.

a) Nebe plné hvězd
b) Letní ně?nosti
c) Pojď se mnou, Radko!

6.
Překvapeně vyskočím od okna, kterým jsem sledovala představení ?ivlů bohaté na efekty. ?Nesly?ela jsem tě ani přijet, ani odemykat!?
?V takovým rachotu není divu,? zasměje se, shodí batoh, odlo?í klíčky od vozu i chaty na stůl a setře kapky stékající mu z je?ka po čele do očí.
?Myslela jsem, ?e jsi to zabalil společně s partou,? odrecituji Klářina slova.
?V?ak jo,? blýskne Vojta v Affleckovském úsměvu bílými zuby. ?Jen?e kdy? se začala hnát bouřka, tak mě napadlo, ?e se asi bude? sama na chatě bát??
?Tak?e jsi mě vlastně přijel spasit, jo?? odfrknu.
?Přesně,? potvrdí pobaveně. ?A taky ? ty neví?, ?e je nejlep?í koupání právě za de?tě??
?No jo, ale při bouřce to mů?e být nebezpečný??
?Ta u? je za horama,? ujistí mě. ?Sly?í? ty dlouhý intervaly mezi bleskem a hromem? Nebuď srab.?
Mo?ná jsem srab, ale on si to o mně nemá co myslet! Koupání pojmeme coby závod, bosky vyběhneme do de?tě, pádíme k rybníku a při běhu se zbavujeme oblečení.

a) Sběratelka polibků
b) Kapky rosy
c) Mokrá náruč léta

Správné ře?ení: C B C B A A