30. 05. 2011 - LÉTO BUDI? POCHVÁLENO - II. kolo

Úkol druhého kola předprázdninové soutě?e je stejný jako u kola prvního - napsat formou testu, z kterých knih ukázky jsou. Odpovědi zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola, tedy č.2, a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách! Slosování v?ech čtyř kol bude v pátek 24.6.2011.

1.
Najít hrad Kokořín není problém, cesta k němu je dobře značená a za chvíli u? v?ichni funíme při výstupu do pořádného kopce. Jakmile projdeme hradní bránou, přivítá nás úzká ulička mezi hradbami a vě?ovitým palácem. Docela tísnivé prostředí. Nádvoří je o něco lep?í, koupíme si vstupenky a při čekání, ne? se na nás dostane řada, pózujeme Honzovi před fotoaparátem.
Pak nás ale svolává star?í paní na prohlídku, tak?e se poslu?ně na?eneme do vstupní haly s freskami se jmény a erby v?ech majitelů hradu. Po vyslechnutí stručné historie stoupáme po dřevěných schodech do patra, kde jsou vystaveny romantické ukázky bydlení. Zaujme mne dřevěná, ručně vyřezávaná kolébka. Ačkoli se nemá sahat na exponáty, neodolám a zkusím, jak s ní jde houpat. Průvodkyně si toho v?imne a kupodivu mi nevynadá, nýbr? přidá k výkladu i pověru: ?O téhle kolébce se traduje, ?e která děva si s ní zahoupe, do roka porodí. Tak?e pozor, slečno.?
Nejen holky a kluci z na?í party, ale i ostatní náv?těvníci se pobaveně rozesmějí.
?Do roka?!? hrozí se Sebastian hraně. ?To ne! Kotě, cos to udělala? V?dy? já se je?tě ?enit nemů?u??
?Proč myslí?, ?e bych to čekala s tebou?!? odfrknu.
?A s kým jiným?? nechápe mou otázku Iveta.
?Správně, s kým jiným?? chytí se toho Jakub dotčeně. Hrát umí, to se musí nechat! ?Vzhledem k na?í velký lásce musím být otcem já, nebo snad ne??

a) Náhradní princ
b) Čas něhy
c) Andělé noci

2.
Zavřu oči, zcela se oddám vzpomínkám. Přesmyknu se do loňského léta, vidím před sebou Etiena jako ?ivého a brzy mám pocit, ?e to v?e je skutečnost pro?ívaná právě teď. Znovu sedíme pod palmou sténající ve zběsilém vichru, krčíme se pod nepromokavou celtou, Eten mě objímá, tiskne k sobě a pohupuje ve své náruči, sem a tam, sem a tam? Náhle mě prudce odstrčí, a? se uhodím do hlavy.
Auuuu! Přímořská plá? zmizela, vlny také, jemný písek vystřídal ko?enkový potah na sedadle, ?umění de?tě sice neustává, ale zní poněkud vzdáleně, kapky se rozpleskávají o okno, ne o celtu! A hlavně, místo Etiena sedí za volantem úplně cizí kluk!!!
?Qu´est-ce dui se passe?!? vyhrknu nechápavě, stále je?tě v zajetí francouzského snu, a vylítnu do sedu jako pru?ina.
Řidič má ze zjevení za svými zády málem smrt. Nejprve vytře?tí u?aslé oči, v úlevu cukne nebezpečně volantem, nače? se trochu vzpamatuje a v poslední chvíli kola automobilu vyrovná, tudí? se mu podaří nesjet do příkopu.
?Co se děje?? zopakuji tuté? otázku rodnou řečí, jeliko? mi dojde,?e krajina za okny nápadně připomíná klasický český les, tudí? se k ní francouzské reálie jaksi nehodí.
Kluk konečně chytí dech.?na to bych se měl zeptat spí? tebe, ne?! Co tu dělá???
?Já?? rozpačitě se po?krábu na bradě. ?Sedím??
?Vidím!? u?klíbne se namíchnutě. ?Kde ses tu vzala??
?Hádej!? odseknu, jeliko? mi dojde, ?e Etien, moře, palmy, písek a to v?echno patřilo do snu, zatímco kluk s felicií, bouřka za okny a výmoly na silnici do skutečnosti. Kdybychom do jedné z četných děr nenajeli kolem a já se nekřísla do hlavy o madlo, kdo ví, kdy bych se probudila. ?Kdy? neumí? zamykat auto, nediv se. Dveře byly odemčené, schovala jsem se před de?těm, nic víc.?
?To je teda paráda! Vleze? do cizího auta jako zloděj!?

a) Hvězda naděje
b) Tajná láska
c) Srdcový kluk

3.
Se Sepem v batohu, na ?těně toho vydr?el stejně dost, teprve navečer začal vykazovat známky únavy a musím ho v?ude nosit, obcházím mlsně stánky a nemů?u si vybrat. Grilované kuře, rybu, ra?niči, sma?ený sýr nebo klobásu na ro?tu s hořčicí a chlebem?? Postavím se do fronty a náhle mě zachvátí stesk po Tomá?ovi. Tak nějak dosud jsem na něho neměla čas myslet, pořád se něco dělo. Tomá? je stejně nejhezčí ze v?ech kluků, které jsem kdy viděla.
A pak ho spatřím!!! V?dy? je tady!!! Sedí sám u jednoho ze stolů profilem ke mně, ale nevidí mne, dívá se kamsi přes hlavy ostatních, ve tváři melancholický výraz. V?echno se ve mně zatetelí. Přijel kvůli mně, rozmyslel se, miluje mě? Dokonce se nechal ostříhat!
Opustím své místo ve frontě, ačkoli jsem takřka u pultu, přikradu se k Tomá?ovi zezadu, oběma rukama mu zakryji oči a líbnu ho na krk, abych mu po?eptala rovnou do ou?ka: ?Hádej, kdo je to??
Sejme mi ruce ze svých očí a překvapeně se na mě otočí. Pár vteřin délky několika hodin se vzájemně hypnotizujeme. V mé hlavě se spla?il vlak my?lenek. Je to Tomá?, není to Tomá?, vypadá úplně jako Tomá?, ale něco je na něm jiného?
?To bohu?el nevím,? řekne poté.
Není to Tomá?. V tu chvíli zrudnu a? ke kořínkům vlasů.
?Promiň, já se spletla,? zablekotám rozpačitě. ?Ta podoba je neuvěřitelná? Připomíná? mi jednoho kluka? Já? omlouvám se, nechtěla jsem ru?it.?
?To je v pohodě,? usměje se Tomá?ovým úsměvem. I ten hlas mají stejný! ?Krásný holky mě mů?ou líbat beztrestně.?

a) Hořká chu? lásky
b) Postel plná rů?í
c) Třináctá komnata

4.
?Mirko? Dane? Nastupte si, otočím to dole na rozcestí!? překřičí řev motoru tátův hlas.
?Prej vrah,? řehtá se Alex polohlasem, kdy? dobíháme k tátovu vozu. Pro jistotu mou rukou pustí. Jeden nikdy neví!
?No, vy vypadáte,? děsí se táta dvou vodníků, kteří se mu vecpou do auta. ?Aspoň se trochu vy?dímejte??
?Proč nepřijel Renda?? sna?ím se udr?et lehkou konverzaci a nastoupím dopředu, zatímco Alex si vleze dozadu.
?Motorka stávkuje,? mávne táta rukou. ?To jsem si mohl myslet, ?e půjdete pě?ky v téhle čině? Jaký to bylo??
Zbývající dva kilásky vozem utečou jako nic, během nich tátu seznámím s písničkami, které disk?okej pou?těl, proto?e jaksi jiné informace mu poskytnou nemohu! Vrata gará?e si nechal otevřená, abychom nemuseli vystupovat do de?tě, proče? s námi zajede a? dovnitř, kde si teprve v ostrém elektrickém světle v?imne, ?e pasa?ér ze zadní sedačky není jeho syn. Překvapeně zvedne obočí, ale to u? se Alex loučí: ?Díky za svezení. Dobrou noc! Ahoj, Mirko.?
?Kde ten se tady vzal? A kde je Dan?? zajímá se ta?ka.
?Sveze se domů s Honzou,? za?vitořím a koukám zmizet.
Táta se na mě za?klebí. ?To jsou mi najednou výlety na motorce, společná diskotéka? Neříkalas, ?e je Alex blbec??
?Člověk nesmí odsuzovat někoho, koho důkladně nezná, ví?!?
?Tak to je teda vá?ný, dcero,? podotkne uznale, nače? si vzpomene: ?Počkej, nedr?el tě za ruku?!?
?Jenom maličko!? ujistím ho. ?To abych se nebála, ví?.?

a) Sonáta pro dvě srdce
b) Souhvězdí Labutě
c) Stopa v mém srdci

5.
Kakofonii ?elestů a ?umu usínajícího kempu pronikající skrz tenké stěny dřevěné chatičky náhle přeru?í zadrnkání na kytaru, co? v relativním ticho vyzní málem jako výbuch atomovky, jen sebou ?kubnu, proto?e se ozve v těsné blízkosti chatky. Změ? neidentifikovatelných akordů se ustálí, zřejmě ?lo o efektní začátek, čísi prsty začnou vydrnkávat známou melodii a klukovský hlas se pokusí o doprovod. Překvapeně se nadzvednu na lokti.
??ke mně přistoupil sááám krááál. Řekl mi lááásko mááá jááá stůůůňu??
Ten hlas je nejen povědomý, nýbr? a hlavně pří?erně fale?ný! Tak úděsně, a? mi vstávají vlasy na hlavě, přesto?e se neubráním pobavenému vyprsknutí. Snahu má, to mu nelze upřít, vyje kdesi vedle chatky z plných plic s neutuchající vervou a to, ?e absolutně postrádá hudební sluch, mu nevadí!
??svoji pýýýchu jááá jen hráááál??
Vysmeknu se Milo?ovi, bosky přeběhnu k oknu a poodhrnu záclonku. Přesně jak jsem čekala! Kousek před na?í verandou sedí na zděném tarasu sousední chatičky Pat s kytarou v náručí, zatímco Mat v póze okoukané u Placida Dominga s rozkročenýma nohama a dramaticky rozpa?enýma rukama vyje jak hladový vlk. ?Pro tebe se vzdááávááám trůůůnu??

a) Střípky mých lásek
b) Tři na lásku
c) Mokrá louka

6.
?No páni!?
Andrein pobavený výkřik mě vrátí zpátky do reality. Konkrétně na balík slámy, na kterém se choulíme s Kazimem v jednom objetí, oba přikrytí mým spacákem. Sluníčko je u? docela vysoko, pra?í hned od rána, díky suchu nepadla ani ?ádná rosa, která by na?e spoře zakrytá těla ochladila. Rozpačitě si přitáhnu spacák víc ke krku. Být středem pozornosti je fajn, ov?em ne v situaci, kdy na na?i polonahou dvojici zírá pobavená Andy a znechucená Stela. Tom ne, ten, jak zjistím později, je dosud v ří?i snů skrčený na holé zemi pod Steliným balíkem.
?Chcete přilehnout?? nabídne jim Kazim pobaveně.
?Rad?i se koukejte obléct, nebo do Vysoké nedojdeme ani dnes,? poradí nám Stela.
Nenechám se pobízet dvakrát, pod pokrývkou ze spacáku se nasoukám do spodního prádla, zády ke Kazimovi si obleču tričko i ?ortky, co? mu přijde vůči tomu, co jsme spolu dělali v noci, poněkud smě?né, rukama si upravím rozcuchané vlasy, svá?u je do culíku a s mírným bolehlavem a velkým pocitem studu klopýtám za holkama. Toma necháme na pospas osudu, Stela si to tak přeje, nemá nejmen?í chu? táhnout toho vopruza s sebou, a já jí to nerozmlouvám. Nejsem z těch, kdo? by si mohli dovolit kázat o morálce, ?e.

a) Deváté nebe
b) Letní ně?nosti
c) Náhradní princ

Správné ře?ení: A C A B B B