06. 06. 2011 - LÉTO BUDI? POCHVÁLENO - III. kolo

Třetí kolo je stejné jako kola přede?lá - tedy v zadání, ukázky jsou samozřejmě jiné :-). Odpovědi opět zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola, v tomhle případě č.3, a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách! Slosování v?ech čtyř kol bude v pátek 24.6.2011.

1.
Projdeme hradní bránou, prvním nádvořím, pak druhým a odtud vylezeme na hradby, a? se ocitneme na druhém nejvy??ím místě v kraji. Tím prvním je vrcholek čtyřboké vě?e, nicméně na tu se dostat nedá, kamenný zbytek schodi?tě se dávno propadl a ten horní, dřevěný, je?tě dřív. Musí mi co chvíli podat ruku, světlo baterky je nedostatečné a neznám to tu tak dobře jako on, podle v?eho má Pu?tík zmáknutý zpaměti. Kontakt s jeho teplou dlaní zhrublou mozoly mě poka?dé rozhodí! Bohu?el je v?dycky příli? krátký.
?Teda?? uteče mi, kdy? se trochu zadýchaně opřu o zídku cimbuří. Výhled je impozantní, nejbli??í okolí Pu?tíku tone ve tmě, skoro si mohu myslet, ?e jsem na majáku, pod ním? se rozkládá temné moře. Světélka v dáli jsou Krásonice, ta je?tě vzdáleněj?í patří dal?ím vesnicím a vesničkám. Samoty v blízkém okolí nevidím, ?ádná z nich nesvítí, jediné světélko spatříme dole v hájovně. Má přehled i takhle potmě, stoupne si těsně za mne, tak?e se mne svým tělem dotýká, nahlí?í do kraje přes moje rameno a s tváří těsně u mé, a? mě občas za?krábou jeho vousy, ukazuje, k čemu která světla patří. Málem nedýchám! Ani nevím, co je úchvatněj?í ? zda výhled, anebo jeho blízkost!

a) Vůně de?tě
b) Čas něhy
c) Kapky rosy

2.
Tady se zabloudit nedá, usoudím v duchu, a schovám se Romanovi za sloup podpírající klenbu trojlodního sálu v prvním patře. Pod ním tedy musí být vstupní vestibul, stačí proběhnout horní chodbou, seběhnout schody pro slu?ebnictvo a musím se dostat před ty, kdo? cválali nejpohodlněj?í cestou přes vestibul. Vytřu jim zrak! Proto?e stále dr?ím jednu z baterek, jak jsem si důkladně prohlí?ela vojenskou uniformu a světlo ?árovky se mi zdálo malé, nevidím ?ádný problém jim nadběhnout.
Přesně jak jsem říkala, raduji se v duchu, kdy? za sebou nechám spojovací chodbu a úzké točité schody pro slu?ebné seskáču po dvou. Teď doleva, dal?í chodbou doprava a za ohybem budu? Kde to jsem?? Tohle není chodba, spí? men?í sál, naprosto prázdný. Nevzpomenu si, jestli nás do něj Baron zavedl či ne, a pokud ano, kde přesně se nacházel. Světlometem před sebou střílím na způsob plamenometu, dokonalé ticho na mne začíná působit, přistihnu se, ?e na?lapuji na ?pičky botek chůdiček s vysokánskými podpatky. Vlastně to ticho není a? tak dokonalé, uvědomím si v?udypřítomný praskot, ?elest a pnutí snad v parketách, nosných trámech či?
Ze sálu vedou troje dveře. Dvoje jsou zamčené, třetí povolí. Váhavě je otevřu, i kdy? si za stále pomalej?í pohyby nadávám. Čeho se vlastně bojím, proboha?! ?e za nimi bude někdo stát a skočí po mně? Třeba duch toho vojáka?? Nebo Jana Adama Berchberga?!
Ku?el baterky osvětlí čísi přízračně bledý obličej?

a) Past na kočku
b) Mokrá louka
c) Stopa v mém srdci

3.
Vydr?el se mračit celé dopoledne, nemluvil na mě ani při prohlídce ti?novského klá?tera a ?klebil se i na gotickém hradě Pern?tejně, kam jsme dorazili v potu tváře, nebo? sluníčko pořádně připalovalo.
?Najíme se tady,? určil Jeňa příjemnou restauraci přímo na nádvoří hradu, proto?e se nám ?aludky kroutily hlady a posezení u stolků se slunečníky v příjemném chladu starého zdiva a tlustých kmenů dubů lákalo.
?Smím??
Nepočítala jsem, ?e by si Dick chtěl sednout se mnou, proto mě překvapilo, kdy? si přinesl ?idli k na?emu stolku. Holky mu ochotně uhnuly, vecpal se mezi mne a Radku. Stále se tvářil nafrněně, ale čas od času se na?e pohledy střetly a já stě?í potlačovala smích. Objednala jsem si ro?těnou na ro?tu, jídlo dra??í, ne? byl ná? limit. Udělala jsem dobře, kdy? jsem ten schodek zacvakla ze svého, tím spí?, kdy? jsem viděla, jak Dick soustředěně pi?lá svůj řízek z hou?evnatého a trvanlivého materiálu.
?Ten je asi z toho bizona,? usoudil odevzdaně a dal?í boj vzdal.

a) Zadáno pro Blí?ence
b) Znamení Blí?enců
c) Panna nebo Blí?enec

4.
?Neukradne nám tu někdo věci?? strachuje se Klára. ?Nemyslím teď, přes oběd, to na ně uvidíme, ale pak přes prohlídku hradu.?
?Mo?ná bychom tu měli nechat hlídače,? souhlasí Dejv, který by nerad při?el o digitální fo?ák, jím? zadokumentoval u? mnoho na?ich čochtanů.
?Necháme tu Ivu?u,? napadne Piráta, který se právě chystá z výstupu z kánojky, ji? jsem pevným námořnickým uzlem připoutala k ?eleznému kruhu na molu. ?Stačilo by ji posadit do lodě a odrazit od břehu. Vzhledem k tomu, ?e by se jí za celou dobu nepodařilo přirazit, nemohli by nás ani okrást??
?Fakt vtipném!? u?klíbnu se a nechápu, čemu se ti ostatní směji! Asi jim vá?ně vtipný připadá, pch.
?A neodolatelnej,? připomene mi. ?Jen si vzpomeň??
Zhrozím se, aby náhodou nezačal líčit noční historku, a rychle přemý?lím, jak bych ho zarazila. Jeliko? se v té chvíli vyhoupne na molo,zatímco já u? dávno pevně stojím a v ruce třímám pádlo, mám to vymy?lené hned. Natřu mu ji pádlem na plocho, jen se zapotácí a zahučí zpátky do řeky, a? vycákne gejzír vody.

a) Mokrá náruč léta
b) Andělé noci
c) Lásky a nálezy

5.
Osudnou cestičku, na které jsem se v noci zapotila, jsem v inkriminovaném místě pro?la třikrát, a bota nikde! Kalhotky jakbysmet. Musela jsem je ztratit blí? k rybníku, třeba jsem je vůbec nesebrala, anebo vytrousila při ?íleném běhu mokřinami. Rozhodla jsem se probádat trasu od píky, tedy od samého úkrytu v hou?tí pod břízou. Jen jsem dorazila na mrňavou pláničku otevírající nádherný pohled na rybník v ml?ném hávu, ?asla jsem je?tě víc. Na místě, kde kluci chytali ryby, stál klacík zara?ený do země a na něm se bělel slo?ený připíchnutý dopis.
Dopis? Pro koho?! Nevěděla jsem, jestli mám právo ho otevřít. Zvědavost v?ak zvítězila a vzápětí triumfovala, nebo? dopis byl adresovaný právě mně. Obsahoval v?ehov?udy dva řádky tiskacích písmen.
RUSALKO, JESTLI CHCE? ZPÁTKY STŘEVÍČEK, PŘIJĎ SI SEM DNESKA V DEVĚT VEČER. VODNÍK.

a) Srdcový kluk
b) Prázdniny pro zaláskované
c) Sólo pro Kristýnu

6.
Pak uklidím Leino kolo do příkopu. ?Vydr?, sjedu pro pomoc.?
?Nenechávej mě tady!? zanaříká. ?Třeba někdo pojede??
?A třeba ne! Za celou cestu jsme nepotkaly ?iváčka. Nemů?eme to nechat nezafixovaný, mohla bys bejt mrzák!?
Nechce mou pravdu uznat, pokou?í se stoupnout na pravou nohu, okam?itě se v?ak s výkřikem bolesti hroutí zpátky. Počkám, a? se maličko uklidní, a konej?ím ji. ?Má? hodinky? Prima. Za deset minut jsem v Ji?anech. Za dal?ích deset jsem zpátky autem i se strýcem. Stopni mi to. Schválně!?
Rozhýbu ztuhlá nara?ená kolena a sebevra?ednou rychlostí se řítím do Ní?an. Pokud mám nějakého andělíčka strá?ného, tentokrát nezahálel. Uříceně seskočím z kola před tetiným temným barákem a u? se chystám vrazit do branky a zvoněním spla?it celý dům, kdy? si v?imnu Kry?tofova okna. Není na diskotéce a navíc úzkou ?těrbinou větrá: okam?itě mě napadne, ?e jeho matka je lékařka z chirurgie, tě?ko bych mohla najít povolaněj?í bytost! Zručně přelezu plot a rozrazím okenní tabuli dokořán.
?Fuj,? odplivne si. ?To jsou ?oky v půl jedný v noci??

a) Souhvězdí Labutě
b) V?echno bude fajn
c) Oran?ové blues

Správné ře?ení: C C C A B C